Seznamka
Hünermannův článek se dělí na úvod, ve kterém je popsáno, o které dva christologické spisy Jona Sobrino se vlastně jedná. Je to kniha „Ježíš Kristus osvoboditel“ (Jesuchristo Liberador) z roku 1991 a spis „Víra v Ježíše Krista“ (La Fe in Jesucristo) vydaná v roce 1999 v Madridě. Kongregace pro nauku víry vznesla v roce 2004 námitky k těmto spisům. Jon Sobrino odpověděl v březnu 2005 obsáhlou argumentací čítající přes sto stran. Tuto odpověď prohlásila Kongregace v témže roce za „neuspokojivou“. Uvedenou notificatio byly nyní oba spisy odsouzeny jako pochybné.
Po úvodu následuje první část článku, ve které Hünermann cituje jednotlivé výtky Kongregace proti uvedeným spisům a citáty z těchto Sobrinových spisů dokládá, že při jejich podrobném čtení není možno se s argumenty Kongregace ztotožnit. Výtky Kongregace se týkají šesti tématických celků pojednávaných v obou spisech. První se týká údajně nesprávného metodologického východiska Sobrinovy christologie, ostatních pět je zaměřeno na hlavní christologické komplexy – Božství Ježíše Krista, vtělení Syna Božího, vztah mezi Ježíšem Kristem a Božím královstvím, sebevědomí Ježíše Krista a spásonosná hodnota jeho smrti. Hünermann ukazuje pomocí citátů z obou uvedených Sobrinových spisů, že jeho christologické výpovědi nejsou v rozporu ani s definicemi koncilu v Chalkedon, ani s tridentskými dekrety ani s konstitucemi Druhého vatikánského koncilu. Na těchto třech místech se nalézají stěžejní výpovědi církevní tradice o tom, kdo je pro nás Ježíš Kristus.
Jon Sobrino, SJ
Tento konflikt s Kongregací pro nauku víry se však netýká jenom Jona Sobrino. Sobrino uvažuje a argumentuje stejně jako většina uznávaných exegetů a systematických teologů naší doby – jak katolických, tak evangelických. Jádro tohoto konfliktu spočívá v tom, že vatikánská Kongregace argumentuje výlučně v rámci „metafyzických“ pojmových schémat používaných také koncily. Současná teologie se i v christologii naproti tomu orientuje primárně na Nový zákon, stojí na biblickém základě. Nový zákon vypovídá o Ježíši Kristu jako o události, a to pomocí drobných, ale významných příběhů. Líčené příběhy obsahují dění, které vystupuje ze sebe sama a vstupuje do ochotného posluchače, oslovuje ho a propůjčuje mu novou zkušenost. V době prvních koncilů ustoupilo však toto novozákonní myšlení metafyzickému nazírání, pro které jsou statické otázky po podstatě jevů důležitější než dynamické události. Současná teologie, která vychází z biblických základů a usiluje o zprostředkování novozákonní zkušenosti současnému člověku, se tím dostává do zdánlivých rozporů s dogmatickými formulacemi ovlivněnými metafyzickým myšlením.
Peter Hünermann poukazuje na to, že Kongregace pro nauku víry má zajistit kvalitu současné teologie. Zajištění kvality však není možné, jestliže Kongregace provádí pouze cenzuru, jak byla rozšířená v 19. století v mnoha státech. Proto žádá radikální rekonstrukci Kongregace s cílem vytvoření instituce pro zajištění kvality teologie. K tomuto požadavku se již v Německu připojilo mnoho katolických teologů.
Úplné znění článku profesora Petera Hünermanna vychází v květnovém čísle časopisu Getsemany, stejně tak i rozhovor o tématu s tübingenským teologem Bernardem Jochenem Hilberathem, který vyslovil politování ke stanovisku vatikánské Kongregace pro nauku víry.
Zájemci z řad českých teologů, kteří se chtějí připojit k požadavku po rekonstrukci Kongregace pro nauku víry na instituci zajištění kvality teologie, se mohou obrátit cestou e-mail na autora tohoto článku (GeorgJKohl@aol.com). Obdrží obratem konkretní informaci.
Foto: Archiv a Los Angeles Times
