Seznamka
Synodní rada ČCE považuje dokument za konzistentní v rámci římskokatolické nauky o církvi a v rámci toho, jak římskokatolická církev po celé dějiny sama sobě rozumí.
Synodní rada ČCE však prohlašuje, že Českobratrská církev evangelická díky své reformační tradici nemusí diskutovat o tom, kde se uskutečňuje církev Kristova, protože věříme na základě biblického svědectví i historických dosvědčení, že o tom rozhoduje Boží lid jen okrajově – první a poslední slovo přísluší Ježíši Kristu.
Synodní rada ČCE se obrací na členy Českobratrské církve evangelické i na všechny církve z české ekumény, kterým je tento přístup blízký, aby se posledními vyhlášeními Kongregace nenechali zavést na takovou argumentační rovinu, na níž by sami popírali své odhodlání žít v následování Krista a v duchu jeho učení, a to i přesto, že se jejím posledním dokumentem právem cítíme zaskočeni.
Synodní rada ČCE se dále s odkazem na obsah vyznání víry obrací na všechny členy církve s tím, aby svou sílu k životu, nesení naděje a budování společenství víry bránili a opírali o zaslíbení Ježíše Krista víc než o činy a vyhlášení, jejichž motivy příliš neslouží Boží slávě mezi lidmi.
Čím více nás takový dokument uvádí v nejistotu o upřímnosti ekumenických snah, o to více synodní rada zdůrazňuje, aby všichni ti, kdo jsou osloveni Boží láskou k člověku a povoláni spoluvytvářet společenství Kristova lidu, usilovali o věrohodný, pravdivý a svobodný život Božích svědků a následovníků Kristových.
Ani v souvislosti s posledním dokumentem Kongregace není ČCE nucena nijak měnit to, jak sebe sama chápe a rozumí svému poslání v této zemi, v této době a v současném poměru sil mezi věřícími a nevěřícími: Českobratrská církev evangelická vyznává víru v Boha Otce, Syna a Ducha svatého, která ji spojuje s křesťany všech vyznání a všech dob. Vyjadřuje svou naději, že spolu s ostatními křesťany má účast na jedné obecné Kristově církvi, díle Ducha svatého. Hlásí se do společenství reformačních církví obnovených a stále se obnovujících Božím slovem. … Svou touhu po obnovení viditelné jednoty Kristovy církve vyjadřuje v přímluvných modlitbách a v účasti na ekumenických snahách. Přihlíží k výsledkům ekumenických rozhovorů, zvláště k dokumentu Komise pro víru a řád o křtu, večeři Páně a ordinaci a k Leuenberské konkordii, pod kterou připojila svůj podpis. Za jediné pravidlo víry a života uznává Boží slovo dosvědčené v Písmech Starého a Nového zákona, jejichž středem je Boží zjevení v Ježíši Kristu. Je přesvědčena, že posláním církve a jejích údů jest oslavovat Boha slovem i celým životem, zejména zvěstovat evangelium o spasení v Ježíši Kristu každé generaci a všem bez rozdílu, vysluhovat svátosti podle Kristova ustanovení, společnou prací horlivě usilovat o vždy plnější poznávání pravdy Boží, tvořit obecenství víry, lásky a naděje ve vzájemné službě a pomoci i v řádu a kázni podle Písem a přijímat odpovědnost za věci veřejné. (z preambule Církevního zřízení ČCE.
Synodní rada ČCE veřejně vyjadřuje své odhodlání i nadále pomáhat všem ekumenickým vztahům a snahám, které budou stát na vzájemné úctě a pravdivosti společného vyznávání Ježíše Krista jako Pána a Spasitele, jak byl dosvědčen v Písmech Starého a Nového zákona.
Synodní rada ČCE podporuje každou věrohodnou snahu, která umožní nahlédnout, že Kristus je živým Pánem každého, kdo jej vyznává a kdo takovým vyznáním přijímá určenost pro spásu v Ježíši Kristu.
V naději pohledu k jednajícímu Bohu vyhlížíme okamžik, kdy nám bude dáno prohlédnout nejasnosti lidských usilování a snažení a kdy budeme moci spatřit smysl toho, čemu dnes nerozumíme.
Nadpis redakční
