1) Televizní přenos bohoslužby je mnohem náročnější, než rozhlasový
        To je dáno tím, že obraz prozrazuje mnohem víc "druhosledových" informací, které v rozhlase vůbec neexistují. Pro příklad uvedu záběr zívajícího účastníka bohoslužby během kázání učiněný jakoby mimochodem, který přesto může pro diváka sehrát roli určujícího symbolu z celé homilie a možná i bohoslužby. A jistě si každý dokáže vymyslet desítky dalších takových "drobností", které mohou mít zásadní význam po celkové vyznění pro diváka. To se v rozhlase nemůže stát. Tam jsou ostatně přenosy bohoslužeb už skoro 18 let jedním z nejposlouchanějších pořadů stanice Praha.
     Proto také po prvních letech, kdy přenosy bohoslužeb byly pevnou součástí týdenního televizního schématu, se Česká televize (ČT) s představiteli církví domluvila, že bude přenášet jen několik bohoslužeb za rok z výjimečných situací.

    2) Přenosy bohoslužeb jsou vždy společným dílem ČT a konkrétní farnosti
        Důraz je na  slově společným. To, odkud se bude vysílat, si určuje televize. Z toho ale plyne, že ona si může rovnou stanovit určité podmínky, aby dotyčná farnost byla vůbec vybrána. Myslím, že v případě Ostravy tohle poněkud podcenili. Přenosy zpravidla dělá pražský tým pod vedením režiséra Jana Brichcína - a ti už se opravdu vyznají.
       Samozřejmě, že každá farnost má své určité limity - co se návštěvnosti týče, kvality kazatele, možnosti zajistit přiměřený zpěv případně další "vklady" (například lektoři) - s nímiž se nedají dělat zázraky, ale přesto se dá předem mnohé "odchytit".

    3) Kdo propásl příležitost?
        Televize? ČT jistě z principu nemá zájem na tom, aby vysílala něco, co nemá dobrou úroveň. Na druhé straně určitě přenos půlnoční bohoslužby na ČT2 nebyl prioritou České televize. Tehdy, když to mělo určitý ráz priority, tak by samozřejmě ČT vybrala Tomáše Halíka a nejsvětějšího Salvátora. A podobně by si počínala i kdykoliv jindy, kdyby to pokládala za důležitou součást vysílání. To rozhodně nepokládala - sledovanost se pohybovala kolem několika málo desítek tisíc diváků. Za těch okolností se spíš prosadila určitá "vnitrotelevizní aritmetika" mezi Prahou - Brnem a Ostravou, kde všude existují skupiny, jež produkují náboženské pořady na ČT, přičemž řízení je v Brně (P. Ing. Jiří Florián).
      Církev? Ta by jistě měla mít zájem (a věřím že v Ostravě měli) zprostředkovat divákům, z nichž většina na takovou mši "živě nechodí", setkání s živou církví. To může mít pochopitelně docela rozličné podoby. A vzhledem k tomu, že neexistuje žádná "centrální strategie (mediálních) svědectví Římskokatolické církve", je prakticky jisté, že (po odfiltrování vyložených propadáků - což by ovšem měla zachytit už televize) bude výsledek vždy pro určitou skupinu spíš typu "to bylo ono" - a pro jinou typu "to byla propásnutá příležitost".

    Debaty na ChristNetu (podobně jako debaty sněmovních kroužků v daleko reprezentativnější podobě - zájemci si to můžou na http://snem.cirkev.cz - sami ověřit, jsou tam k dispozici tisíce záznamů) máloco tak spolehlivě dokládají jako skutečnost, že prakticky na všechno, co jen trochu souvisí s vírou a katolickou církví, existují názory či pohledy, které tu prezentují katolíci (ať skuteční, nebo se za ně vydávající ;-)), které jsou vzájemně neslučitelné.
   To je sice poněkud deprimující pro každého, kdo to se svou katolickou vírou a církví myslí vážně, ale na druhé straně to ani jinak být nemůže po desetiletích, kdy v té naší církvi chyběl jakýkoliv otevřený dialog v důsledku vnějšího ohrožení i omezení svobody totalitními, církvi krutě nepřátelskými režimy. Jelikož fyzická likvidace ideových oponentů se už odstěhovala do jiných částí světa, máme před sebou jen dvě možnosti:
   - vzájemně se nebavit, zalézt s do svých ulit a jeskyní a ignorovat se (nebo po sobě všelijak neplodně slovně střílet k radosti všech ostatních), nebo
   - znovu a znovu riskovat dialog a s ním zklamání nad tím, jak prakticky o ničem se nedokážeme domluvit, jak cokoli může být proti komukoliv zneužito, - a důvěřovat v primát Boží, který se navzdory tomu v těch pokusech přece jenom pozvolna bude měnit v silnější a reálnou jednotu.

    Jelikož JEDNOTĚ nikdo z nás - aspoň pokud stojíme o Boží blízkost - se na věčnosti nevyhne, já osobně jsem pro tu variantu druhou. 
   Speciálně k rozhodnutí otázky, zda Ostraváci příležitost propásli, či nikoliv, mi zatím chybí spolehlivé sociologické údaje ;-))