Během pobytu ve Statesboro ve státě Georgia přes Vánoce a Nový rok jsem poslední neděli v roce šel do nejbližšího kostela, který byl z našeho domu dostupný pěšky. Patřil First Presbyterian Church. Kostel upoutal mou pozornost hned při první sondážní obchůzce po ránu po tamější lokalitě. Přešel jsem šestiproudovou dálnici 1215 Fair Road a přišel blíže k velkému stavení s vysokou stanovou střechou s čelní prosklenou výplní, které podle mého odhadu nemohlo být starší než dvacet let. Rozléhalo se podél silnice a vkusně ladilo s jednopodlažní zástavbou rodinných domků po pravé straně i s objemným East Georgia Memorial Hospital na straně levé. Kostel byl v podkově obkroužený velkokapacitním parkovištěm a jeho zadní část couvala do rozlehlé zahrady bez plotu.

Worship začínal v jedenáct. Nejdřív jsem místní farníky podezíral z lenivění ale brzy jsem zjistil, že důvod této pozdní hodiny byl, že mu předcházela "sunday school", jakási "nedělka," jak ji nazývají českobratrští evangelíci (a pravděpodobně ještě i adventisté; o tom, že by ji měli i římští katolíci mi není nic známo). Jenže rozdíl mezi tím, jak se nedělka praktikuje v Čechách a ve Statesboro spočívá v detailu; program před vlastní bohoslužbou běží paralelně pro tři věkové kategorie dětí a pro dospělé. Bohužel jsem nedělku propásl, ale později mi jeden z farníků řekl, že ten den četli perikopu o Simeonovi a Anně (Lk 2,21-40).

First Presbyterian Church in Statesboro

Vešel jsem a u vchodu mě odchytl jeden z uvaděčů a dal mi první lekci o tamějším sboru: má 400 členů, z toho na bohoslužbu chodí čtvrtina, vznikl roku 1891, ve všech důležitých funkcích jsou ženy - byla tam farářka, varhanice, ředitelka náboženského programu a sekretářka. Byl jsem trochu zaskočen, že muži v tomto kostele dělají pouhé uvaděče, ale mé rozpaky byly brzy rozptýleny. Ten den měl kázání jeden z presbyterů, a musím uznat, že mluvil dobře, vtipně a k věci - nevykládal sebe, ale evangelium. Rok založení 1891 a nový plášť budovy mi nešly k sobě, ale pravděpodobně byl kostel nedávno podle potřeby přestavěn, neboť i Statesboro je dnes dvakrát tak velké než bylo před dvaceti lety. Hodně k tomu přispěla Georgia Southern University pár set metrů odtud.

Na západní zdi interiéru kostela visel obrovský kříž s kruhem přes spojnici trámů a u pulpitu stál velký svícen se zapálenými svícemi. Ten v evangelických kostelelech v Čechách chybí. Presbyteriánská a českobratrská liturgie je podobně strukturovaná a to jediné, co v tom prvním případě bylo přidáno návdavkem, bylo apostolicum a výzva k pozdravení sebe a sebepředstavení. Dozvěděl jsem se tak bez potíží jména asi šesti lidí, kteří seděli blízko kolem mně, ale nebylo mi to moc platné, protože po mně stekly jako voda po pršiplášti. Pochybují, že si oni zapamatovali mé. Většinou se lekli cizího akcentu, a pak leknutí maskovali vřelou zvědavostí. Ochladli však ve chvíli, když jsem řekl, že jsem u nich jen na návštěvě a za pár dní se vracím zpět do New York City. Při odchodu mě u dveří odchytla místní krasavice a já během pár otázek a odpovědí poznal, že má dost důvtipu ve své hezounké hlavičce i slušný přehled o státě Georgia. Například mě poučila v tom, že na jihu je nejvíc presbyteriánů z celých USA. Nejvíc v North Carolina a pak v Pensylvánii. Georgia je asi na dvacátém místě. Když jsem se jí ovšem zeptal, proč se zdejší sbor jmenuje První presbyteriánská církev a kde jsou další - druhá a třetí, jen kroutila očima.

Když jsem si později v knihovně pročítal dějiny presbyteriánské církve v USA, kroutil jsem očima také. Teď už vím, že v USA je dnes asi tři milióny presbyteriánů, že se od svého počátku zabydlovali na východním břehu Severní Ameriky mezi New Yorkem a Severní Karolínou. Georgia jich má mezi svými obyvateli 0,86%, což je 78 328 lidí co do počtu a ti se podle statistik z roku 2006 scházejí v 308 kostelích. Pátrání po číslovce první presbyteriánské církev mě z Ženevy, Skotska a Nový svět přivedlo do nejstaršího města Savannah ve státě Georgia vzdálené 51 mil od Statesboro. Zde roku 1755 čtyřicet tři presbyterů vyhlásili nezávislost na Anglikánské a Presbyteriánské církvi Skotska (ještě před válkou kolonií o nezávislost!) a pojmenovali se Independent Presbyterian Church. Moc a počet Presbyteriánské církve v USA mezitím rostl a tím docházelo i k neblahému štěpení a přejmenovávání s větší či menší závislostí na radách starších (presbytery), ustanovení synodů a generálních shromáždění. Roku 1827 se třináct starších z Independent Presbyterian Church v Savaně rozhodlo, že z církve vystoupí a založí novou odnož s větší závislostí na Presbyteriánské církvi ve Spojených státech (PCUSA), která se stala největším právním a věro-tvůrčím orgánem presbyteriánských církví na celém území USA koncem 19. a začátkem 20. století. Když to ti muži ze Savany učinili, přijali i nový název: First Presbyterian Church in Savannah. Pořadové číslo první mělo svou logiku, protože se církev stala první církví ve městě Savannah, které bylo i členem rady starších Presbyteriánské církve ve Spojených státech ve státě Georgia.

V dostupných pramenech jsem bohužel nenašel nic o vzniku První presbyteriánské církvi ve Statesboro, ale jsem si jist, že se i zde jedná o totožnou sebeidentfikaci jak tomu bylo u nedaleké sesterské církve v Savaně, i když k ní došlo až roku 1891; je to první presbyteriánský kostel ve státe Statesboro, který je členem rady starších PCUSA v Georgii. A jak jsem vnímal, tamnější farníci na to byli jaksepatří hrdí.