Za hřmění fanfár a bubnů, dirigovaných skladatelem Milošem Bokem, vstoupil 1. března v 10 hodin do katedrály svatého Štěpána v Litoměřicích 19. litoměřický biskup Pavel Posád, nyní již světící biskup českobudějovický, doprovázený průvodem církevních hodnostářů a kněží. Katedrála byla přeplněná stovkami lidí, které neodradil ani silný vichr, déšť a bouřka. Mnozí přijeli z Moravy a někteří i ze Slovenska. Podle různých odhadů a výpočtů jejich počet přesáhl tisíc. Otec biskup Posád zdůraznil, že jde především o setkání s Božím slovem. Liturgická čtení nikdo záměrně nevybral, jedná se o předepsané texty z mešního formuláře Za církev.

První čtení z proroka Ezechiela (Ez 34,11-16) vyzdvihuje Boží iniciativu, která není na lidech. "Já Hospodin je budu pást". Otec biskup upozornil na řadu sloves v textu "vyhledám, budu pečovat, vysvobodím, vyvedu, shromáždím, přivedu, budu je pást, dám jim odpočívat, vypátrám, ovážu, posílím" a na zajímavou souvislost s dnešním nečasem: "...vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v onen mlhavý a mračný čas."

List Petrův (1 Pt 2,4-9) ukazuje, že k Boží iniciativě máme připojit svou vlastní v duchu výroků: "Přistupujte k Pánu, živému kameni... staňte se živými kameny pro duchovní chrám..." Není snadné cokoliv stavět. Při stavbě bývají často problémy, něco nejde, něco chybí. Tady se však nejedná o vnější opravy, ale o živé kameny a o posílení víry v Krista. Každý dům má sklep, nižší a vyšší patra. Sklep je sice důležitý, ale ten, kdo v něm bydlí, nemůže rozumět tomu, co se děje v osmém patře. Existuje mnoho pater a mnoho různých pohledů. Měli bychom se umět dívat z toho nejvyššího patra.

Třetí čtení obsahovalo Kristovu velekněžskou modlitbu (Jan 17,1-26). Ježíš se v předvečer smrti nemodlí za prosperitu církve nebo jinou důležitou věc, ale za budoucí společenství, aby "byli jedno". Nemyslí tím jakoukoliv jednotu, žádné povrchní bratrství, ale hlubokou božskou jednotu, jakou vidíme v Trojici.

Ujistil, že nechce být jako ten, "kdo pokládá ruku na pluh", a ohlížet se zpátky, ale tuto diecézi si ponese v srdci v každodenní modlitbě. V období svého příchodu do ní neznal skoro žádného kněze, jen tři bývalé spolužáky, a pletl si Trutnov s Turnovem. Když se jednou zmínil, že pojede do Trutnova, divili se mu, co tam chce dělat, když to nepatří do diecéze. Během čtyř let poznal mnoho vzácných lidí, míst a událostí (350. výročí diecéze, 950. výročí kapituly), po svém uzdravení navštívil 120 vikariátních konferencí (setkání kněží). Podle jeho názoru bude třeba nejméně tří dalších biskupů, aby tohle všechno prožili. Uvedl, že se cítí jako předčasně umírající mladý člověk, který už všechno poznal, ale po každé smrti následuje zmrtvýchvstání. V životě se často stěhoval, nejen z farnosti do farnosti, ale nyní i z diecéze do diecéze - českobudějovická bude čtvrtá v pořadí. Vyjádřil vděk za tuto možnost poznávat různé diecéze a vyzval k modlitbám za nového biskupa. Nakonec pozval všechny přítomné kněze, řeholníky a lidi ze svého rodiště na pohoštění do biskupské rezidence. Pokud se hodovní síň nezaplní, budou se sbírat další hosté z různých rohů a okrajů.

Po bohoslužbě následovala Akce Ptuj! (Akceptuješ odchod biskupa Pavla?), organizovaná zástupci litoměřické mládeže v prostorách před hospicem svatého Štěpána, při níž byl zasazen strom zerav západní (thuja occidentalis) - Posádova tůje, tzv. Ptuje - jako symbol života, růstu a dlouhověkosti. Název souvisí také s uděleným titulárním stolcem ve slovinském městě Ptuji. Akce se zúčastnil i otec biskup, který opět zdůraznil pohled z vyššího patra. Dění v nižších patrech bývá často smutné a bolestné, ale nesmíme se jím zabývat přehnaně. Znovu připomněl svoje časté stěhování a snahu propojovat své farnosti různými způsoby, např. sňatky ("třeba kostelník z jedné mé farnosti si vzal varhanici z jiné mé farnosti"). Stejně tak chce propojovat diecéze, nyní očekává podobná spojení mezi severem a jihem. Po společné, ekologicky zaměřené modlitbě kolem čerstvě zasazeného stromu oznámil, že se hodovní síň nezaplnila, proto zve všechny zde přítomné.

Druhý den ještě sloužil poslední nedělní mši svatou v této katedrále pro věřící místní farnosti s prvním svatým přijímáním a skrutiniem katechumenky (čekatelka na křest). Tématem bylo evangelium o uzdravení slepého od narození. Otec biskup se obrátil na přítomné děti a vysvětlil jim, že krátké věty z evangelií mají vnitřní sílu, zatímco do delšího evangelia se můžeme celí vložit. Děti přisvědčily, že poslouchají radši dlouhé pohádky. Závěrem otec biskup zdůraznil, že na místě, kde se jednou slavila Eucharistie, zůstávají andělé, kteří se tam věčně klaní. Všem přítomným poděkoval za jejich vynalézavou lásku a ujistil, že si jejich srdce i tváře ponese s sebou.

Související komentář autorky. Foto: stránky litoměřického biskupství