Dachau sloužilo jako "modelové zařízení", kde byl prakticky vypracován a vyzkoušen systém správy koncentračních táborů a zacházení s vězni. Výcvik budoucích strážců koncentračních táborů - nechvalně proslulých jednotek SS-Totenkopfverbände - tu měl na starosti odhodlaný nacista Theodor Eicke. Později byl za své zásluhy jmenován inspektorem celého systému koncentračních táborů. Právě z Eickova popudu byly navíc tábory zapojeny do výrobního procesu.

Zřízení koncentračního tábora v Dachau oznámil tehdejší šéf mnichovské policie a říšský vůdce SS Heinrich Himmler 20. března 1933. Brány se pro prvních 150 vězňů otevřely v místě bývalé továrny na munici o dva dny později. Před válkou putovali do tábora skuteční i domnělí nepřátelé režimu - komunisté, sociální demokraté, odboráři, šlechtici. K nim postupně přibývali lidé označovaní za "podvratné živly": Svědkové Jehovovi, duchovní, Romové, homosexuálové a další. Židy kvůli jejich původu začali nacisté hromadně internovat až po "Křišťálové noci" v listopadu 1938. Tehdy jich do Dachau a dalších dvou koncentračních táborů v Buchenwaldu a Sachsenhausenu odvlekli na 30.000.

Národnostní skladba vězňů se měnila spolu s aktuálním politickým vývojem. První neněmečtí vězni přijeli do Dachau po anšlusu Rakouska v roce 1938. Na podzim téhož roku tam byli deportováni nacistům nepohodlní obyvatelé Sudet a po zřízení protektorátu přibyli další českoslovenští občané. Evidence hovoří o 3600 osobách z Čech a Moravy, z nichž prokazatelně v táboře zahynulo 1399. Po vypuknutí války končili v Dachau i odbojáři z okupovaných zemí a váleční zajatci.

Vězňové osvobození v Dachau -foto: www.holokaust.cz

Koncem války se v táboře v důsledku nuceného příchodu dalších vězňů prudce zhoršily už beztak otřesné hygienické a sociální podmínky. Do "bezpečí" koncentračních táborů v německém vnitrozemí byli v té době evakuováni vězni z oblastí ohrožených postupem spojenců. Jen za posledních 15 měsíců války zemřelo v Dachau na 15.000 osob.

Za 12 let existence tábora jím prošlo nejméně 200.000 lidí z více než 30 zemí Evropy. Téměř třetinu z nich tvořili Židé. Nejméně 30.000 registrovaných vězňů v Dachau zahynulo, celkový počet obětí se však odhaduje na 67.000.

Také v Dachau byla vedle rozsáhlého krematoria vybudována plynová komora. Ta ale nikdy nezačala sloužit masovému vraždění jako tomu bylo například v Osvětimi a Treblince. Přesto se v Dachau umíralo nepřetržitě. Desetitisíce lidí přišly o život v důsledku hladu, nemocí, hromadných poprav zastřelením nebo oběšením a nelidských pokusů lékařů SS.

Zlověstnou pověst si místo podrželo i během osvobození v dubnu 1945. Těsně před příchodem spojenců vedení tábora rozhodlo, že část vězňů bude přesunuta na jih. Většina z osmnáctitisícového davu při pochodu přes Würmtal směrem k Tegernsee zahynula. Když vojáci 42. americké pěší divize dorazili 29. dubna 1945 do tábora, nalezli v lágru o 32 barácích koncipovaných pro 5000 osob asi 30.000 psychicky a fyzicky podlomených lidí.

Památník, zpřístupněný po válce v místě bývalého tábora, dodnes připomíná tragické události související s nástupem nacistické totality.