Slova, jež nejspíše přicházejí na mysl po skončení osmé zahraniční apoštolské cesty Benedikta XVI., zazněla již ve videu s papežovým pozdravem Americe, které bylo natočeno několik dní před návštěvou: „Rád bych vám nabídl srdečný pozdrav a pozvání k modlitbě… je to Bůh, kdo nás zachraňuje, kdo zachraňuje svět a celou historii. On je Pastýř svého lidu.“

Video, šířené mimo jiné prostřednictvím YouTube a namluvené zčásti ve španělštině, svým klidným, hlubokým a srozumitelným stylem předznamenalo cestu, která do jisté míry připomínala duchovní cvičení pro celý velký americký národ, zejména pro jeho šedesát miliónů katolíků.

Autor těchto řádků chtěl původně pro čtenáře Christnetu vybrat nejzajímavější promluvu a vyzvednout několik nejdůležitějších bodů papežova poselství z této zvláštní cesty, avšak když četl jeho kázání jedno po druhém, měl stále pocit, že nejlepší je to, které právě čte a nejdůležitější je ta myšlenka, která je mu právě předkládána.

O Josephu Ratzingerovi se kdysi říkalo, že bude cestovat méně, než Jan Pavel II., že bude dělat méně velkých gest, že bude méně mužem modlitby a hůře komunikovat se zástupy. Ano, kdysi… před dlouhými třemi léty. Tak dlouho či tak krátce je papežem a již dnes je zřejmé, že žádný z těchto předsudků neplatí a že máme před sebou dalšího velkého a svatého Petrova nástupce. Také se prý neměl omlouvat za chyby mužů a žen církve. V uplynulém týdnu se však omlouval téměř denně – a za věci, které se staly ne v dávné minulosti, ale předevčírem, za selhání lidí zvláště blízkých Kristovu srdci, jeho kněží, jejichž oběťmi byli ti, kdo přebývají v nejniternějším zákoutí Božího srdce – děti a dospívající.

Svatý Otec v tomto týdnu oslavil své 81. narozeniny a třetí výročí od zahájení pontifikátu, američtí katolíci navíc slavili 200. výročí založení diecézí New York, Boston, Filadelfie a Louisville, kterým začalo období velkého rozmachu katolické církve ve Spojených státech. Benedikt si ale k oslavě svých narozenin vybral velmi překvapivé místo – Golgotu. Tato cesta pro něj vskutku byla téměř cestou křížovou.

Jako Dobrý pastýř se za oceán vydal navštívit ztracenou ovci a obvázat jí rány. Katolická církev v USA se dosud vzpamatovává z otřesného skandálu zneužívání mladých lidí a někdy i dětí kněžími. Zde je namístě objasňující odbočka. Tyto skutky, které se odehrály či měly odehrát zejména v sedmdesátých létech, dosud tonou v mlze nejistoty. Jen velmi málo případů skončilo rozsudkem, většinou zůstalo u obvinění, navíc často odměněného štědrým odškodným. Evropan mívá sklon uvažovat, že americké diecéze by oběti neodškodňovaly, kdyby si vinou svých kněží nebyly jisty, ale ve Spojených státech to chodí jinak: Tamní soudní systém – nákladný i pro nevinného a nezřídka vedoucí k nepředvídatelným výsledkům – často nutí zejména organizace přistupovat na mimosoudní vyrovnání i v případech, kdy jsou v právu a dobře to vědí. Škoda je pak totiž menší, než kdyby soud proběhl. Je prakticky jisté, že mnoho obviněných kněží je ve skutečnosti nevinných. Přesto však nelze americkou tragédii bagatelizovat, neboť stejně jisté je, že řada obvinění oprávněná byla a ono velké zlo skutečně nastalo, přestože je nelze přesně kvantifikovat. Málokdo o tom ví tolik, jako Benedikt, který byl dříve prefektem Kongregace pro nauku víry a měl v rámci církve vyšetřování těchto událostí na starosti. Pomáhal také formulovat směrnice pro jejich řešení, které někteří američtí publicisté nazvali „politikou nulové tolerance“.

Přestože část komentátorů očekávala, že se papež otázce zneužívání vyhne a soustředí se na méně konfliktní témata, Benedikt zvolil opačný přístup a na tento předmět se zaměřil nejvíce. Už ve středu na palubě letadla do Ameriky obšírně odpověděl na otázku, kterou mu položil novinář John Allen, ve čtvrtek o tom mluvil na setkání s americkými biskupy a v promluvě na mši pod širým nebem ve Washingtonu. Týž den se mimo kamery sešel ke společné modlitbě s několika oběťmi zneužívání. A konečně v sobotu se o tom zmínil na setkání s kněžími a zasvěcenými osobami při mši svaté v katedrále sv. Patrika v New Yorku. Slíbil, že kněží, kteří se skutečně provinili pedofilií, budou postaveni mimo službu a budou též přijata opatření, která výrazně omezí riziko opakování podobných případů v budoucnu. „Je důležitější mít dobré kněze, než mít mnoho kněží,“ řekl Svatý Otec. Za zmínku též stojí, že současný prefekt Kongregace pro nauku víry, americký kardinál William Levada, řekl během papežovy cesty časopisu Time, že se v souvislosti se zneužíváním zvažuje úprava Kodexu kanonického práva.

S prezidentem Bushem

Ze širokého spektra dalších témat, kterých se Petrův nástupce dotkl, připomeňme několik:

  • V souvislosti se zneužíváním zdůraznil, že se tento problém vyskytuje ve všech sektorech společnosti a je živen snadnou dostupností, ba téměř všudypřítomností pornografie. Zdůraznil, že v této oblasti mají primární zodpovědnost média, která si musí uvědomit ničivé důsledky svého lehkomyslného přístupu k sexualitě.

  • Pochválil zdravou americkou sekularitu, jejíž historické kořeny nespočívají ve snaze vytěsnit náboženství z veřejného života, ale v pozitivně chápané nutnosti vytvořit pokojný společný veřejný prostor pro věřící různých vyznání.

  • Hovořil o pozitivně chápané svobodě, která nesmí být odmítnutím zodpovědnosti a spravedlivých hranic, ale svobodou Božích dětí, které touží sloužit Bohu.

  • Vyzvedl otevřenost Spojených států k přijímání imigrantů a jejich schopnost tolerovat a nikoliv destruktivně, nýbrž kreativně asimilovat různé kultury a náboženství – včetně katolického.

  • Obdivoval dějiny amerického katolického školství a upozornil na aktuální riziko, že ztratí svoji katolickou identitu. Zdůraznil, že inkulturace katolických škol nesmí v žádném případě přinést jejich rezignaci na hodnoty autentické víry.

  • Povzbudil americké katolíky, aby stejně jako v minulosti vstupovali do veřejného života a nabádal je, že ani v politickém životě nesmí odložit své přesvědčení a etické standardy.

  • Varoval před zlem potratů a medicínských experimentů.

  • Zdůraznil nutnost správné formace laiků a jejich neustálého vzdělávání ve víře.

  • V promluvě v sídle OSN poděkoval za službu, kterou tato organizace poskytuje celé lidské rodině a ocenil Všeobecnou deklaraci lidských práv, od jejíhož vzniku letos v prosinci uplyne 60 let.

  • Nejen na setkání s představiteli jiných náboženství zdůraznil, že náboženství musí sloužit míru.

  • Vyzval k jednotě katolíků a přijetí odlišných názorů uvnitř církve, k pokání a k vzájemnému smíření.

  • Setkal se s handicapovanými dětmi a jejich rodinami a poprosil je o modlitbu za celý svět.

  • Pochválil vitalitu katolického apoštolátu v Americe a vyzval k ještě většímu misijnímu nasazení, poprosil Boha o milost seslání nových Letnic.

  • Vícekrát zopakoval prosbu, aby se zejména mladí lidé nebáli přijmout duchovní povolání. Kdo se odevzdá Kristu, nemůže podle papeže nic ztratit, naopak nalezne plný a radostný život.

S generálním tajemníkem OSN (vpravo)

Zazněly během návštěvy také nějaké méně ladící tóny? Kupodivu téměř nikoliv, negativní reakce médií se vyskytly, ale patřily ke zcela menšinovým. Zajímavá a pro někoho překvapivá může být kritika hudebního doprovodu na první mši svaté sloužené pod širým nebem, ve Washingtonu. Zde prováděná moderní hudba měla symbolizovat množství národností a tradic, z nichž se skládá americká společnost. Řada mladých bloggerů ji hodnotila jako příliš eklektickou a překážející modlitbě. Na druhé velké mši, slavené v New Yorku rovněž na baseballovém stadiónu, se o hudební složku již decentněji postarali renomovaní autoři jako Beethoven, Mozart, Brahms či Palestrina.

Na závěr přece jenom doporučím jednu z papežových homilií, totiž tu, která nejhlouběji oslovila mne osobně. Jde o slova pronesená v sobotu na nádvoří kněžského semináře sv. Josefa v New Yorku, kde se Svatý Otec setkal se seminaristy, mladými řeholnicemi a řeholníky a dalšími mladými lidmi. V českém jazyce ji najdete na stránkách Radia Vatikán. Tamtéž najdete kompletní souhrn apoštolské cesty a také překlady všech projevů.

Benedikt neoslavil své narozeniny večeří v Bílém domě, jak někteří předpovídali, ale na setkání s americkými biskupy. A vlastně s celým americkým lidem a s celou planetou během tohoto podivuhodného týdne. Po odchodu Jana Pavla II. se mohlo zdát, že na dalšího velkého papeže budeme čekat století. Dnes však už hlouběji chápeme, že když to církev potřebuje, Bůh jí dopřeje i celou řadu svatých papežů po sobě. V prvních čtyřech stoletích ostatně sloužil pouze jeden papež, který není uctíván jako svatý. A dnes je situace církve v mnohém podobná. Její Pán to ví a na její modlitby odpovídá.


Bože, žehnej Americe a Benediktovi!

Foto: webové stránky Radia Vatikán