Jaká část studentů teologie projevuje o činnost studentských farářů zájem? Setkali jste se někdy s motivací těch, kteří zájem nemají?
Našich služeb využívají hodně studenti 1.-3. ročníku. Když studenti odjíždí studovat do zahraničí, jsme v kontaktu spíše jen přes e-maily. Zájem o kontakt s námi mají studenti přes hranice konfesí - jak naši, tak katoličtí i nevěřící. Hledáme ale i kontakty přes hranice naší teologické fakulty - na JABOK, na Husitskou teologickou fakultu i třeba někam dále.

Jak vidíš dnešní studenty teologie?
Vidím je velice pozitivně. Jsou to lidé přemýšliví, někteří mají základ ze sborů, jiní ne, ale o to více mají zájem o život církve. Nebojí se studovat - a přitom třeba i jiné obory či jiné fakulty v zahraničí. Dnešní bohoslovci jsou pestrou paletou mladých lidí, kteří poctivě hledají své teologické vyjádření a později i své místo v církvi. Co se možná poněkud změnilo, je dnešní opravdová obava jít na sbory. Dříve studenti odcházeli s přesvědčením, že to na sborech zvládnou a dobře to dopadne - a vlastně se jich ani nikdo neptal, protože se považovalo za samozřejmé, že nastoupí do církevní služby. Dnes mají studenti skutečný strach z toho, jak to na sborech bude vypadat, a zda to vydrží a obstojí.

Každá generace učitelů na vysoké škole si stěžuje, že studenti jsou čím dál tím pohodlnější a méně talentovaní. Máš také takový dojem?
Řekla bych, že ne. V dnešní době existují počítačové programy, kdy člověk nemusí umět řecky, hebrejsky, a počítač přeloží Bibli za něj i se všemi tvary, což mnohdy svádí k určité ležérnosti. Myslím si však, že poctivost studia není věcí techniky. Vždy byli a jsou studenti, pro které bylo prioritou vystudovat dobře a naučit se řeči, a na druhou stranu jsou také studenti, které toto poznání zase tolik nebere, ale třeba mají zase srdce nakloněné k jiným věcem - a neřekla bych, že by vše spělo jen k tomu, že je to horší. Studium se jistě mění - i díky tomu, že fakulta je součástí Univerzity Karlovy. Co se však nemění, je náročnost - i když je třeba v něčem jiném, než bývala.

Mezi studenty bývali vždy zastánci různých proudů. Sváťa Karásek vzpomínal na "liberály" a "pietisty", my jsme zase zažívali dělení na "tradiční" a "charismatiky". Dá se dnes pozorovat na fakultě rozdělení studentů do určitých skupin, které třeba spolu i soupeří?
Myslím, že určitě. Mezi studenty najdeme tradicionalisty, liberály, ale i fundamentalisty a charismatiky. Prostředí fakulty je obohaceno také lidmi, kteří přišli z pravoslavného a katolického prostředí. Je fakt, že to vyhranění je spíše po malých skupinách. Už to nejsou jen dvě tři velké skupiny, ale jsou to spíše jen dva tři lidé, kteří mají na něco společný názor. Každopádně spolu studenti o svých názorech rádi a dost diskutují.

Významnou součástí studia na Katolické teologické fakultě je také duchovní formace. Myslíš, že o ni mají zájem i studenti naší fakulty? Nabízíte jim něco takového?
Myslím, že někteří studenti zájem mají. Patří to k té pestré paletě studentů, na nichž není možno nic vynutit. Někteří studenti vyhledávají tuto formaci - je to poznat i podle toho, ke komu chodí tyto studenti na přednášky, ale i koho z nás s Pepíkem si studenti vybírají k rozhovoru - každý z nás je jiný, každý máme nějaké obdarování. Záleží na nich, jak dalece chtějí vstupovat do společného formování, společných modliteb, společného uvažování. Není to však v duchu katolického semináře, protože není jednotné a pro všechny povinné.
Kolem přípravy bohoslužeb se také vytváří jádro asi patnácti lidí z různých tradic, na nichž je vidět, jak se navzájem v duchovních názorech střetávají a ovlivňují. Je tam ale také vidět hluboký zájem o věc. Myslím si, že zde vzniká základ něčeho, jako je ta zmiňovaná duchovní formace.

Už dlouhou dobu některé kruhy podezřívají naší fakultu, že na ní studenti ztrácejí víru. Myslíš si, že na tom něco je?
Nevím. Já sama jsem za dobu svého studia víru neztratila, ani jsem neměla krizi víry. Je fakt, že studium teologie může představovat jakési zklamání pro lidi, kteří jdou na fakultu s představami, že si na ní víru utvrdí, protože studium teologie skutečně neslouží k tomu, aby se člověk ve víře utvrdil. Ovšem, pro někoho to platí právě naopak - když jsem hovořila se studenty, několik mi jich řeklo, že teprve na fakultě poznali, co je to víra, že představy, které měli z mateřských sborů či z nedělních škol a z náboženství, byly představami, které se dají přirovnat k rozdílu mezi černobílou a barevnou fotografií. Teprve při studiu na fakultě se jim rozzářily barvami ty věci, které byly předem šedé. Nejde tedy plošně říci, že by studium zbavovalo víry - i paleta zkušeností se studiem je velmi pestrá. Nebezpečí vidím v tom, když studovat fakultu jdou lidé, kteří teprve hledají sami sebe a svoji víru. K tomu fakulta neslouží...

A nesloužíte k tomu právě vy, abyste jim trochu pomohli?
Jako studentští faráři rozhodně ano!

Potkáváte se také se studenty, kteří se programově označují za nevěřící? Vím, že na fakultě takoví také jsou...
Někteří studenti o sobě přímo neříkají, že jsou nevěřící, ale že se s vírou dosud nesetkali a šli studovat fakultu. Setkávám se s nimi, a v rozhovoru s nimi jsem nabyla dojmu, že to jsou poctiví lidé, kteří také něco hledají, ale nehledají to s očekáváním, že uvěří, nebo se stane nějaký zázrak, ale prostě mají poctivou snahu do něčeho proniknout. Zda z těch lidí budou jednou faráři, nebo k čemu jim to studium poslouží, to nevím - záleží to totiž na tom, jakými cestami se oni sami budou dále ubírat. Rozhovoru s nimi se ale rozhodně nevyhýbám - a naopak, mě zajímá, co jim studium dává a proč se pro něj rozhodli.

První část rozhovoru najdete zde