Seznamka
Římská policie v těchto dnech prověřuje informace, jež jsou obsaženy ve svědectví Sabriny Minardi, které byl již přidělen titul „supersvědek“. Minardi je bývalou milenkou jednoho z bossů Magliany, svého času nejmocnější římské kriminální organizace, Enrica De Pedise přezdívaného Renatino. Podle výpovědi této ženy to byl právě Renatino, kdo provedl únos Emanuely Orlandi, a to na příkaz arcibiskupa Paula Marcinkuse. Motivem měla být „mocenská hra“ uvnitř vatikánských zdí. Orlandi měla být vězněna v podzemním úkrytu jedhoho domu v zóně Gianicolense a později zavražděna. Její ostatky měly být vhozeny do betonu na jednom staveništi v Torvaianice. Policie nyní prohledává popsaný dům a podle posledních informací se tam nějaké zbytky úkrytu opravdu našly. Italská veřejnost nyní s napětím sleduje toto detektivní pátrání a čeká na jeho rozuzlení.
Teorií a dohadů ohledně zmizení Emanuely bylo už v minulosti hodně. Počínaje spojením s antentátem Aliho Agcy na Jana Pavla II. či právě souvislostí s tím, že otec dívky, který pracoval ve Vatikánu, se měl dostat k nějakým ožehavým dokumentům. Nic z toho se však nikdy neprokázalo. Po pětadvaceti letech možná přece jen zasvitne světlo na konci tunelu, jak v to věří příbuzní a sourozenci Emanuely Orlandi.
Arcibiskup Paul Marcinkus zemřel v roce 2006 v Arizoně, kde žil na penzi a dokud mu to zdraví dovolilo, hrál s oblibou golf. V sedmdesátých a osmdesátých letech stál v čele vatikánské banky IOR a ta měla čilé kontakty s Ambrosiánskou bankou Roberta Calviho, odkud vede přímá linie k zednářské lóži P2 a ke zločineckým bandám jako Magliana a dalším mafiánskými skupinám. Také syn bankéře Roberta Calviho (který zemřel oběšením za podivných okolností) podporuje tezi, která spojuje krach Ambrosiánské banky s případem Orlandi. Marcinkus byl vyšetřován za podíl na podezřelých finančních transakcích, jež vyústily v pád Ambrosiánské banky, byl na něj dokonce r. 1987 vydán zatykač, ale díky vatikánskému občanství a doplomatickému pasu se arcibiskup dalšímu vyšetřování vyhnul. Všechna obvinění odmítal s pouzkazem na nedůvěryhodné lidi kolem sebe a nová fakta o případu ze svědectví Minardi (včetně toho, že prostřednictvím De Pedise si Marcinkus objednával dámské návštěvy) odmítá nyní zase vatikánské tiskové středisko s poukazem na to, že Marcinkus je už po smrti a nemůže se bránit.
Případ Orlandi možná bude plnit stránky novin ještě dlouho. Důkazy a ověřování faktů nebudou snadné, hlavní protagonisté zemřeli či zmizeli, paměť svědků často vykazuje rozpory. A tak nakonec zůstávají legendy, které vznikají z podivuhodných detailů, které spolu souvisejí. Jako čtenáři kvalitních detektivek však víme, že i zde se často skrývá potřebný klíč k vyřešení případu.
Emanuela Orlandi byla totiž unesena v blízkosti baziliky Sant' Apollinare, kam chodila na hodinu hudby do budovy přiléhající k bazilice. Podle jednoho ze svědků byla pak Orlandi viděna s mužem, který se velmi podobal De Pedisovi. Renatino byl zastřelen jedním z bývalých kumpánů na Campo dei Fiori, což také není daleko od místa únosu. Pohřben byl nejprve na hřbitově Verano, ale později byly jeho ostatky přeneseny do krypty baziliky Sant'Apollinare. Mafiánský boss byl totiž po své smrti shledán rektorem baziliky a také kardinálem Polettim jako „velký dobrodinec a podporovatel chudých a mládeže zdejší farnosti“, takže získal výsadu uložení tělesných pozůstatků v kryptě. Přístup do krypty je ovšem povolen pouze vdově po De Pedisovi. A tak nikoho nepřevapilo, když po skončení poslední pátrací relace věnované Emanuele Orlandi na Rai 3 přišel redakci lístek: „Nechte na pokoji Renatina.“ Podle finální verze legendy totiž mramorová deska se jménem Enrico De Pedis v kryptě baziliky ve skutečnosti ukrývá tělesné ostatky Emanuely Orlandi. I to se policie nyní chystá prověřit.
