Tuto neděli začíná v italském Rimini Meeting per l’amicizia fra i popoli (Meeting za přátelství mezi národy). Jedná se o největší kulturní událost v Itálii v průběhu léta, kterou organizuje již po 29. katolické hnutí Comunione e liberazione. Každý rok se ho účastní významné osobnosti ze světa náboženství, politiky, kultury a sportu. V průběhu jeho historie se tak jeho návštěvníci mohli setkat s Janem Pavlem II., kardinálem Josephem Ratzingerem, Matkou Terezou, Lechem Wałesou, či tibetským dalajlámou.
Meeting Rimini představuje asi největší kulturní akci pořádanou každoročně jedním z katolických hnutí na celém světě. Je nabízen široké veřejnosti a bývá na něm přítomno v průměru přes 700 tisíc návštěvníků. Je logickým vyústěním základní zkušenosti lidí, kteří patří k hnutí Comunione e liberazione. Toto hnutí v současnosti působí asi v 70 zemích světa, mj. i v České republice. Založil je v 50. letech italský kněz a teolog Luigi Giussani. Mezi tři základní způsoby, jak se život Comunione e liberazione projevuje navenek, patří kultura, charita a misie. Je to právě Meeting Rimini jakožto velká kulturní událost, který Comunione e liberazione možná nejvíce proslavil.
Pokud se podíváme na program letošního Meetingu, jehož heslo zní „Buď protagonistou nebo nikým“, je jistě z čeho vybírat. Na Meetingu můžeme potkat např. vysoké církevní představitele jako kardinála Jean-Louise Tourana či moskevského arcibiskupa Paola Pezziho, významné politiky jako prezidenta Evropské komise José Manuela Barroso, či místopředsedu Evropského parlamentu Maria Maura, umělce Etsuro Sotoo, autora soch na Gaudího slavném kostele Sagrada Familia v Barceloně, či představitele brazilského hnutí „Sem Tierra” (Pracující bez půdy), jehož část se tento rok připojila k hnutí Comunione e liberazione. Jedna z mnoha výstav je věnována Pražskému jaru a mezi pozvanými hosty z České republiky jsou Petr Pithart a David Macek. Velké množství dalších doprovodných kulturních a sportovních akcí je pak možné díky práci stovek dobrovolníků, kteří se na organizaci Meetingu podílejí.
Pokud bych měl vyjmenovat tři osobnosti, jež považuji, vzhledem k tomu, čím se zabývám, za obzvláště zajímavé, tak bych zmínil Johna Milbanka, Mary Ann Glendon a J.H.H. Weilera. Anglikánský teolog John Milbank, profesor na University of Nottingham, je představitelem zvláštního teologického proudu, tzv. radikální ortodoxie. Ve své nejslavnější knize Theology and Social Theory (Blackwell 1990) tvrdí, že hlavní teoretické předpoklady sociální teorie jsou založeny na modifikaci, či odmítnutí ortodoxních křesťanských pozic. Tyto základní intelektuální posuny nejsou podle něj více „racionálně“ ospravedlnitelné než křesťanská pozice samotná. Milbank se snaží ukázat, že samotná teologie může představovat metadiskurs. Kniha „Teologie a sociální teorie“ vyvolala po svém vydání bouřlivé reakce, bohužel se jí v českém prostředí, pokud je mi známo, nikdo hlouběji nevěnoval.
Další dvě zajímavé osobnosti, které bych dále rád trochu představil, jsou význační právníci. Mary Ann Glendon je profesorkou práva na Harvard Law School a v roce 2007 byla jmenována prezidentem Georgem W. Bushem velvyslankyní USA ve Vatikánu. Od roku 1994 je první ženou v čele Papežské akademie sociálních věd. Její nejslavnější knihou je pravděpodobně Rights Talk: The Impoverishment of Political Discourse (Free Press 1991). V ní kritizuje dominantní hyper-individualistický diskurs práv, který vládne v americkém veřejném prostoru. Práva jsou v něm pojímány bez individuální a sociální odpovědnosti a důraz na práva jako trumfy limituje demokracii a politickou diskusi. Držitel práv totiž nemusí poslouchat názory odpůrců, neboť práva nesnesou kompromis. Velkým problémem je, že různé partikulární zájmy zahalují své požadavky do diskursu práv. Tak se objevují stále nová práva, čímž dochází k jejich banalizaci.
Ortodoxní Žid Joseph Weiler je profesorem práva a držitelem Jean Monnet Chair na NYU School of Law. Předtím působil na např. Evropském univerzitním institutu ve Florencii, či na Harvard Law School. Patří mezi největší experty na evropské a mezinárodní právo. Velice ho proslavil knižní esej Un´Europa cristiana (Rizzoli 2003), v němž se obsáhle věnoval otázce zmínky o Bohu a o křesťanských kořenech Evropy v preambuli návrhu Ústavy Evropské unie. Weiler argumentuje tím, že vyškrtnutí zmínky o Bohu není v žádném případě neutrálnější než její zařazení, protože to upřednostňuje jeden světonázor, sekularismus. V této knize zavedl také pojem christianofobie. Ten vyjadřuje pocit averze a odporu vůči křesťanství a vychází z různých sociologických, psychologických a emocionálních příčin.
Meeting Rimini je velkou událostí, na které jsou diskutovány nejaktuálnější otázky, které hýbou (nejen) evropskou kulturou a politikou. Je velice dobré, že pro tento dialog vytvářejí dobré podmínky sami křesťané. Je ještě lepší, že máme křesťany, kteří jsou schopni se ho též aktivně zúčastnit a vyjádřit tak své křesťanské svědectví a pohled na svět, který z křesťanského života vychází. Jak minulý rok v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas řekla zakladatelka Meetingu Emilia Guarnieri: „nejde-li se s vírou na trh, zůstane sterilní.“
Foto: http://images.google.cz/images?hl=cs&q=Meeting%20Rimini&lr=&um=1&ie=UTF-8&sa=N&tab=wi