Uvažujeme li nad tím, co je obsahem naší naděje a radosti, pak nutně dojdeme k absurdnímu a nečekanému závěru, který bude v očích světa nepochopitelným bláznovstvím. Naší chloubou je Kristus a jeho kříž.

Při křtu, který během velikonoční vigilie obnovujeme jsme znovu a znovu oblékání v Krista. Co ale tento výraz znamená? V čem vlastně spočívá podstata toho být křesťanem? Odkud pramení naše naděje na nebe? O co vlastně křesťan opírá všechnu svou víru? To jsou jen některé z důležitých otázek, které nás napadají při uvažování o smyslu slavení Velikonoc.

Odpovědi jsou často banální, slýcháme je tak často a přece by se nám neměli omrzet, zevšednět. Boží láska k člověku se stala tělem, Bůh posvětil hmotu aby člověka, který byl stvořen k jeho obrazu opět navrátil do stavu Boží podobnosti. Aby to bylo možné Bůh vstoupil do lidského těla, vazal na sebe přirozenost služebníka, žil náš život a podobal se nám ve všem kromě hříchu. Pán stvoření se stal služebníkem, který umyl svým služebníkům nohy a nakonec se nechal zabít nejpotupnější smrtí. Svatý Augustin v knize o Boží obci píše: „Mohl sis zvolit jakýkoli z mnoha způsobů jak spasit svět, ale Ty sis zvolil právě tento". Snad aby člověk již nikdy nemohl zapomenout na Boží lásku.

Každý z nás je spojen s Bohem skrze Kristův kříž. Dřevo kříže se stalo mostem mezi nedotknutelným Bohem starého zákona a obyčejného člověka. Každý z nás má, jak dosvědčuje prastará tradice, v Duchu skrze Syna přístup k Otci. Kristus se tak stal znamením spásy, světlem které září v temnotách a tma ho nepohltí. Svou smrtí smrt přemohl, smyl hřích, který utkvěl na každém z nás a jeho milosrdenství je zdrojem a opodstatněním naší naděje. Nikdo z nás se nemůže spasit sám svou spravedlností a svými skutky. Vždyť čím je lidský život oproti Boží dokonalostí, která je nekonečná?

A tak se Velikonoce stávají zdrojem naděje pro všechen lid, pečetí a obnovením Božího závazku lásky a milosrdenství, dnem hluboké radosti, neboť Kristus z mrtvých vstal! A tak se utrpení stalo radostí, potupa vítězstvím a náš život získal smysl. Velikonoce jsou tak tím co dává našemu životu smysl a směr. Nikoli pouze během slavnosti na začátku jara, ale po celý rok. Naučit se slavit bez ustání Velikonoce, jako stále přítomný okamžik ve svém srdci, znamená stát se Kristovým služebníkem, opravdovým a radostným křesťanem.