Papež Benedikt XVI. v příštím roce vykoná pouť k ostatkům svatého Pia z Pietrelciny, jak 23. září 2008, tedy v den liturgické památky svatého Pia a v den 40. výročí jeho smrti, oznámil kardinál Tarcisio Bertone. Kdo byl tento prostý mnich, kterého bychom mohli právem považovat za starce (duchovního vůdce) nejen římskokatolické církve?

Otec Pio z Pietrelciny, mystik latinské církve 20. století, bývá srovnáván s pravoslavným knězem Janem z Kronštadtu, přičemž u obou světců jsou vyzdvihovány shodné fenomény ontologické svatosti jako je dar duchovního vedení, čtení v lidském srdci, dar slz za spáchané hříchy, stigmata a fyzické utrpení jako očista duše, dar nepřetržité modlitby a zasvěcení Bohorodičce. Podobnost duchovních obdarování svědčí o působení Ducha svatého v životě církve. Otec Pio se narodil 25. května 1887 v italské provincii Benevento. Od dětství cítil silnou přítomnost svého anděla strážného. Ve věku pěti let měl nebeská vidění a pocítil i ďábelské trýzně, které působí zlo. Vize andělů, Bohorodičky, se kterou ho vázalo velmi intimní duchovní pouto, a Krista, s nímž se natolik extaticky ztotožnil, že se u něho roku 1918 objevila krvavá stigmata v místech Ježíšova ukřižování, ho doprovázela celý život a střídala se s duchovním bojem se zlem, jež trápí duši člověka. Otec Pio vstoupil do kapucínského kláštera a v době kněžského svěcení zakoušel velmi intenzivně bytí v ráji. Celý život prožil v klášteře San Giovanni Rotondo.

Již od počátku jeho života se centrem jeho kněžské služby stalo sloužení svaté liturgie. Během slavení svaté mše upadal až do hodinových extází a osobně prožíval eucharistické tajemství. Na dotaz jedné ze svých duchovních dcer, která se ho ptala, proč je během eucharistického proměňování v tělo a krev Páně naplněn bolestí, odpověděl: „Protože tehdy dochází k novému podivuhodnému zničení a stvoření.“ A další zaznamenaný dialog praví: „Otče, nejsvatější Panna je přítomna na vaší mši svaté?“; „A ty si myslíš, že Panna Maria se nezajímá o svého Syna?“; „A andělé asistují, otče?“; „Houfem!“

Dalším rysem jeho svatosti byla role vyhledávaného zpovědníka. Otec Pio obdržel dar vidět do srdcí lidí, často za lidi vyznával jejich hříchy, a to mnohdy ještě než je vyslovili, přičemž po jeho rozhřešení někteří popisovali stavy beztížné lehkosti a čistoty duše. Lidem, u kterých odhalil, že se zpovídají bez vůle k obrácení či zatajují hříchy, nedával rozhřešení a přijal je, až když poznal, že dochází k jejich vnitřní proměně. Častá byla jeho trojí rada: „Pamatuj, abys žil stále, stále, stále v Boží přítomnosti, milosti a lásce.“ Jsou zaznamenány očitá svědectví zázraků uzdravení lidí nevyléčitelně nemocných, lidí slepých, lidí s rakovinou v posledním stádiu metastáz, tedy příklady zázraků, které medicína neuměla ze svých materialistických pozic objasnit a které se udály po setkání s otcem Piem. Viděl však nejen hříchy lidí, ale prorocky tušil též budoucnost. Například papeži Pavlu VI. předpověděl, že se stane papežem dva roky před jeho zvolením, předvídal krizi katolické politiky, rozmach komunismu apod.

K dalším charismatům lze přičíst dar bilokace, neboli očitých svědectví přítomnosti otce Pia v momentech záchrany, obrácení ke Kristu, a to u lidí geograficky velmi vzdálených od místa, kde se zrovna nacházel. Lékaři, kteří ho zkoumali, nedokázali pochopit, jak vznikla jeho stigmata, že se jeho tělesná teplota někdy pohybovala okolo 48 stupňů Celsia, že se postil i přes 30 až 40 dní, upadal až do čtyř týdenního vytržení snubního spojení s Bohem, ve kterém se připodobňoval Kristu. Otec Pio nebyl jen člověkem kontemplativním, nýbrž se aktivně pustil do realizace své vize vybudovat nemocnici pro chudé s názvem Dům úlevy v utrpení. Přestože mnozí tento plán pokládali za nemožný, nemocnice byla postavena. Zakládal také komunity a společenství modlitby.

Otec Pio zemřel 26. září 1968 a v červnu roku 2002 byl katolickou církví svatořečen. Jeho pastýřská peče je příkladem duchovního vůdce, který jistě nachází mnohé analogie se starci východní církve.

Autor je odborný asistent spirituální teologie na KTF UK