Soustředíme se na vylíčení náboženského prostředí, v němž se pohybuje druhý z uchazečů prezdidentského klání v USA: John Mc.Cain. Ptáme-li se, jaké církvi vlastně John McCain patří, pak svým původem, po rodičích, do anglikánské episkopální církve. Velkou pozornost však vyvolal poutí k Madoně Gaudelupské v doprovodu presidentova bratra Jeba Bushe, dřívějšího floridského guvernéra, který konvertoval k Římskokatolické církvi. Po poslední návštěvě prezidenta ve Vatikánu není údajně jasné, zda se i v jeho případě něco podobného nepřipravuje po skončení volebního období. Podle ‘The Telegraph’ měl president Bush nechat římskokatolickým knězem požehnat západní křídlo Bílého domu. McCain měl evidentní, spirituální zájem na této pouti, když přijal požehnání od vůdčího kněze, hlavního činitele tohoto poutního místa, které údajně navštíví ročně 18-20 milionů poutníků, čemuž odpovídá návštěva 50.000 katolíků denně. K soše Mariině položil kytici bílých růží. Posléze navštěvuje bohoslužby v kostelích jižních baptistů, nejčastěji ve Pfoenixu; přitom není pokřtěný v dospělosti. Takový je Mc Cain. Konzervativní křesťany, jak katolíky, tak protestanty potěšil, když prohlásil, že dítě má lidská práva od okamžiku početí.

McCainovi bývalo předhazováno, že mluví málo o své víře. Protivníci o něm rozhlašovali, že „není znovuzrozený“, nýbrž je „jen křesťan“. Přitom oceňováno bývalo jeho vyznání pro Christian Science Monitor, že své legendární pětapůlleté věznění ve Vietnamu, když byl sestřelen při bombardování Hanoje a v zajetí mučen, přežil pomocí své víry. Důvěra v Boha, národ, spoluvězně jej držela, aby vše přestál, jak napsal ve svých memoárech. Dokonce i pokus o sebevraždu. V této souvislosti je třeba ocenit, že senátor McCain projevil i výrazné a kritické sociální cítění, pokud jde o vězněné na Guantanámu. Přislíbil, že za jeho vlády oproti současnému stavu bude uzákoněno, že v amerických věznicích nebude dovoleno mučit vězně. Věznice v Gauntanamu bude zrušena a vězni budou převezeni do normálních věznic v USA a tam také řádně souzeni.

Nepříjemnou přítěží pro McCaina bylo jeho upřímné hodnocení Jerry Fallwella a Pata Robertsona (již v roce 2000) coby „agentů intolerance“. Při stranické kampani počátkem roku se objevily plakáty “Konzervativní akční konference“, které před Mc Cainem dokonce varovaly. James Dobson (jehož knížky vycházejí přeložené i u nás), vystupující ve významných rozhlasových relacích, šéf evangelikálního svazu "Focus on the Family", prohlásil, že McCaina rozhodně volit nebude.

Oba soupeři museli čelit tomu, že byli bezmála činěni zodpovědnými pro výroky kazatelů, jejichž bohoslužby navštěvovali. Nebylo doloženo, že by sami jejich názory zastávali a prezentovali na veřejnosti. Tak byl McCain označován za příznivce pastora Johna Haggee a více méně se jej musel veřejně zříci, neboť ten mimo jiné učil, že k holacoustu došlo dle Boží vůle. Osvětim byla dle něj jednak Božím trestem na židech, jednak i projevem Boží lásky, neboť jen díky holacoustu mohli získat svůj stát, Hitler byl od Boha poslaný lovec, který rozehnal židy z Evropy a umožnil vznik Izralele. Na druhé straně označil hurikán Katrinu (2005 v New Orleans) za Boží trest; jednak za povolení festivalu homosexuálů, jednak že president Bush přiměl Ariela Sharona k ústupkům vůči Palestincům. Jindy zase označil Evropskou unii za Antikrista. Podobné věci mají být v jeho údajně eskamotérské teologii, v knize „Jerusalem Countdown“, jíž bylo vydáno 600.000 výtisků.

Oživením v tomto směru určitě znamenalo začlenění Sarah Palinové do volební kampaně (vystudovala bakalářské studium žurnalistiky a komunikace na universitě v Idahu). Volbou své viceprezidentky McCain překvapil. Bezesporu tak šikovně navázal na popularitu političky Hillary Clintonové. Přinejmenším potěšil Američanky, jistě i část mužské populace. Palinová má dar upoutat pozornost a provokovat gesty i slovy. Palinová vstoupila do kampaně z okrajové Aljašky se zkušeností tamní čelné, avšak provinční političky, byť guvernérky. Její manžel je podnikatel, mají pět dětí; odmítla potrat u posledního syna postiženého downovým syndromem. Jaká je její křesťanská orientace? Hlásí se k radikálním sborům letniční církve (od roku 2002, pokřtěna byla jako katolička), které navštěvuje. Její postoje jsou výrazně fundamentalistické, občas se citují její úletová vyjádření. Tvrdívá se, že u konzervativních Američanů by v tandemu s McCainem jej mohla posílit. Ve válce v Iráku je také její syn; o válce hovořila jako o Božím plánu. Bylo možno zhlédnout video, jak před vstupem do volební kampaně přijala ve sboru požehnání proti démonským silám. Jinak je ovšem těžké odlišit její postoje od prostředí, k němuž náleží. To samo o sobě, i její nezkušenost v zahraničněpolitických otázkách mohlo McCainovi vadit; uvádí se, že jej přesvědčil jeho volební štáb. Na druhé straně měla Palinová určitě vylepšit McCainův náboženský deficit v očích fundamentalistů. Sama nesmírně striktní ve věcech morálky, se dočkala dvou nepříjemností během kampaně. Jednak musela přiznat, že ona i její manžel činili nátlak, díky kterému přišel o zaměstnání manžel její rozvádějící se sestry (hájila se, že z toho neměla žádný zisk), jednak její sedmnáctiletá dcera přišla do jiného stavu se stejně mladým hokejistou (obratem jej předvedla v šatech a kravatě před kamery s dohodou o manželství). Obstála celkem nad očekávání v debatě vůči soupeři na křeslo viceprezidenta Joe Bidenovi, který je vysoce vzdělaný a zkušený politik (profesor práv, člen senátu v Deleware, speecializuje se na mezinárodní politiku; římský katolík).

Bývalý ministr zahraničí Bushovy vlády, Colin Powell (předchůdce Condoleezza Rice), dva týdny před volbami vyslovil v televizním interview NBC podporu Baracku Obamovi. Sám oponent války vedené v Iráku. Zdůraznil, že Obama dokáže vést USA. Ocenil, že jeho kampaň je otevřená, zasahuje a inspiruje většinu obyvatelstva a v případě že vyhraje, budou mít Američané důvod k hrdosti a nadšení zavládne i v zahraničí. Podobně trochu nečekaně podpořil jeden z celostátně nejvlivnějších protestantských pastorů Ricka Warren podpořil ve volbách Obamu (viz ChristNet: Otázky víry opět rozhodují americkou předvolební kampaň).

Čechoameričan Erazim Kohák ve svém rozboru dohlédl ke dvěma pojetím amerického snu, který je v lidech hluboko zakódován. Ten první představuje Obama: sen o otevřenosti, štědrosti, nadání, naději, víře v demokracii, solidaritě a sociální spravedlnosti. Dnes je svázán s ekonomickou situací, realitou, v níž 40 milonů Američanů nedosáhne na zdravotní pojištění. A dále sen blízký McCainovi: zaručení, že za tvrdou práci bude spolehlivá mzda. I v jeho případě krize ekonomiky nenahrává stabilizaci spotřeby. Zdá se, že jsme se věnovali náboženským – a skončili v hospodářských poměrech.

Článek Jana Kašpera o Baracku Obamovi najdete zde

Jan Kašper je evangelický farář, publikuje v denním i církevním tisku