Ačkoli Církev a její názory uznávám, musím přiznat, že některá její rozhodnutí mi nepřipadají moc jasná. Připadá mi, že někteří lidé občas zapomínají, že hlavou Církve je Ježíš Kristus a ne my lidé. Jako v každém společenství se i v Církvi najdou tací, kteří mají dosti středověké názory, či nějak odlišné od naší představy, ale nemohu popřít, že jsem potkala více než ,,půl tuctu“ lidí, kteří byli opravdový křesťané. Ovšem někteří lidé, které znám a věřící nejsou si, myslím, utvořili svůj názor na Boha a víru, právě podle toho, jak vidí Církev. Proto si myslím, že záleží na každém z nás, jaký příklad dáváme ostatním, jak se budou dívat na křesťany, na Církev. Myslím si, že kdybych v Církvi nevyrůstala, měla bych na ni asi jiný názor. Zřejmě bych ji brala jako nějakou pro mě nepochopitelnou organizaci. A nevím, jestli bych někdy našla odvahu do ní proniknout a pochopit význam její činnosti.
I když vím, a souhlasím s tím, že se Církev má starat o lidi, jež ji tvoří, někdy se mi zdá, že představení Církve své názory dávají trochu podivným způsobem najevo. Také je to tím, že se některá rozhodnutí Církve podají v mediích úplně jinak, než bylo původně zamýšleno, a je těžké utvořit si na to nějaký názor, když nemáme přístup, až na dno věci. Ale je přirozené, že má Církev i své horší stránky, neboť je tvořena lidmi, námi, a my máme samozřejmě své chyby.
Musím ale zdůraznit i ty lepší stránky Církve. Je důležitá hlavně v tom, že tvoří krásné společenství lidí, s kterým nejsme nikdy a v ničem sami. Lidé si skrze Církev navzájem pomáhají jít životem po správné cestě a nalézají v ní útěchu, skrze Ježíše Krista, v těžkých zkouškách života. Zažila jsem nádherné chvíle na celostátním setkání mládeže, bylo tam spoustu lidí, ale i když jste zrovna nikoho neznali nepřipadali jste si vůbec opuštěně. Na každém kroku jste našli nejednoho milého člověka, ochotného vám poradit nebo si jen tak popovídat. Jeden večer byl obzvláště krásný, když jsme všichni stáli se svíčkou v ruce a zpívali jsme. Byla tam silná atmosféra a právě tam, jsem ji dokonale vnímala jako jeden celek.
Církev nám dává jistotu, že nejsme sami na nic, co se nám v životě přihodí. Je to jeden celek a i když se často lišíme v názorech, což je dobře, neboť jsme každý originál a tím právě tvoříme celek, věříme všichni v jednoho Boha a to nás spojuje více než cokoli jiného. A to je pro mě Církev.