Seznamka
Před desátou hodinou vyšel z biskupské rezidence průvod církevních hodnostářů, který za zvuku varhan a písně "Jezu Kriste, štědrý kněže" vstoupil do přeplněné katedrály. Shromážděné přivítal kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský a primas český, biskup hlavní světitel. Spolusvětiteli byli apoštolský nuncius v ČR Diego Causero a diecézní českobudějovický biskup Jiří Paďour OFMCap. Přítomen byl také předchůdce Mons. J. Baxanta Pavel Posád, nyní pomocný biskup českobudějovický, ostatní čeští a moravští biskupové, biskupové ze Slovenska, Polska, Německa a Rakouska, dále představitelé města a veřejného života.
První čtení z proroka Izaiáše (Iz 61,1-3) nastínilo různá poslání diecézního biskupa: "zvěstovat radostnou zvěst, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, potěšit zarmoucené. " Druhé čtení z listu apoštola Pavla Timotejovi (2. Tim 1, 6-14) jeho poslání shrnulo - má jím být hlásání evangelia. Bohoslužba slova vyvrcholila evangeliem podle Jana (Jan 21,15-17), kde se Pán ptá Šimona Petra třikrát, jestli ho miluje, a pověřuje ho pasením ovcí.Obřad svěcení začal zpěvem latinského hymnu Veni, Creator Spíritus (Přijď ó Duchu přesvatý). Po představení Mons. J. Baxanta biskupovi hlavnímu světiteli bylo přečteno latinsky i česky apoštolské pověření. Olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner, předseda České biskupské konference, pronesl homilii, v níž zdůraznil, že hlásání evangelia znamená setkání s živým Bohem. Následoval slib budoucího biskupa, kterému kardinál položil - podobně jako Kristus v evangeliu Petrovi - určité otázky, na něž svěcený odpověděl ano. Tak vyjádřil svůj svobodný souhlas se svěcením a novou službou.
Potom všichni poklekli a začali zpívat Litanie ke všem svatým, zatímco svěcenec ulehl tváří k zemi v prostraci, která znamená úplné odevzdání se Bohu. Tímto způsobem se modlili starověcí křesťané po vzoru Ježíše v Getsemanské zahradě: "Trochu poodešel, padl tváří k zemi a modlil se ..." (Mt 26,39). Obřad pokračoval vkládáním rukou biskupů jako nástupců apoštolů a konsekrační modlitbou doprovázenou tichými prosbami k Duchu svatému, zatímco dva jáhnové drželi nad hlavou svěcence otevřený evangeliář. Následovalo mazání hlavy svěcence křižmem (řecky chrisma, »mast«), olivovým olejem smíchaným s aromatickými látkami, poté předání evangeliáře a biskupských insignií: prstenu, mitry a berly symbolizující pastýřskou hůl. Nakonec biskup hlavní světitel vyzval Mons. J. Baxanta, aby usedl na katedru (předsednické sedadlo). Katedrálou se rozlehl dlouhotrvající potlesk. Následovala eucharistická bohoslužba, po ní projevy hlavních představitelů.
Na závěr Mons. J. Baxant uvedl vzpomínku na dramatickou příhodu ze svého života, která se mu stala před čtyřiceti lety přibližně v tomto ročním období a nedaleko odtud během studia v litoměřickém semináři. Rektor jim doporučil chodit po dvou na procházky někam do klidu přírody. Poslechli pouze částečně v tom, že vyrazili ve dvou, ale nikoliv do přírody, ale na zamrzlé Labe někde pod biskupskou rezidencí vyzkoušet sílu ledu, který se pod bohoslovcem J. Baxantem nakonec prolomil. Neoctl se však ve studené vodě, jak čekal, ale v bahně, do něhož se propadal čím dál hlouběji. Nebýt přítomného kolegy, těžko říci, jak by to dopadlo. Bůh mu tím ukázal, že v duchovním životě je třeba kráčet ve dvou: s přáteli a především s Ježíšem Kristem. Sám a zablácený nemůže druhé očistit. Společenství kněží představuje záchrannou četu. Zdůraznil potřebu moudrých a laskavých duchovních pastýřů, bez nichž jsou ovce smutné a skleslé. Vyzval k jednotě, svornosti a vzájemné pomoci, jinak hrozí pohlcení vlky. Jeden bez druhého budeme jako sirotci. Bůh nám dnes dává novou příležitost, nový začátek.
K tématu střídání biskupů v litoměřické diecézi vydal Magazín ChristNet.eu již dříve článek Filipa Landy a články Kateřiny Tětivové Další zavržené kameny? a také Akce Průj zahájena!
