Stejnojmennou knihu jsme si četli od jara, postupně po kapitolách. Pět stránek je pro nás akorát na večer. Kniha se dobře čte - velké písmo a mezery mezi odstavci. Autor farář Václav Vacek v první řadě zve. Nepoučuje, nedělá výtah z katechismu. Píše živým jazykem. Podobně jako Ježíš používá příklady a přirovnání.

Autor nahlíží na slavení Večeře Páně z různých úhlů. Večeře Páně – nová smlouva - modlitba chvály - děkování - hostina s „lámáním chleba“ - svatba. Asi nejvíc se nám líbí přirovnání Večeře Páně ke svatbě:

„Ježíšova slova při poslední Večeři jsou svatebním slibem Ženicha – Mesiáše“: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává a krev, která se vás prolévá.“ = „Já se ti odevzdávám.“ Toto je smlouva nová, věčná, nezrušitelná.“ = „Ponesu s tebou vše dobré a zlé až do smrti.“ …

… Ale ke svatbě nepatří jen obřad u oltáře, sňatek je dovršen až „konzumací“ (promiňte mi tento starý, dnes podivně znějící termín, hned uvidíte, proč jej tady používám). Víme, že nebylo-li manželství „konzumováno“, nebyl sňatek dokonán. Manželství nebylo dovršeno, dokud se manželé tělesně nemilovali.

… Malým dětem říkáme: „Víš, pro nás je Ježíšova hostina setkáním s Ježíšem, podobně, jako když tě chovám v náručí… Jako když tě táta vezme na klín … Jako, když si někdy v neděli ráno přijdeš na chvíli lehnout k nám do postele … A ještě mnohem víc, než toto všechno dohromady.“ Dospělému bychom ještě řekli, jako když se manželé milují. (Pokud by se někdo pohoršoval, možná neví, k čemu Bůh dal manželům tělesnou lásku. Ať si přečte Píseň písní a nepohoršuje se nad tímto vyjádřením a nad Stvořitelem).“ ( str. 90 – 91)

V předposlední kapitole nalezneme vysvětlení pro uspořádání, postoje a gesta při Večeři Páně. Co znamená „ stání“, „sezení“, „klečení“, ale i např.„ ležení“? V několika odstavcích nás autor provádí bohoslužbou.

„Podávání Těla a Krve Páně. U jídla sedíme. Většinou si musíme ke stolu Páně dojít. Při podávání stojíme, kdo přijal Tělo a Krev Páně, sedne si – jsme na hostině. (Pokud se někdo nezúčastní hostiny, sedá si po „Pane, nejsem hoden“.) (str. 190)

Nepřijali jsme od Václava Vacka pozvání jen knižní formou. Jezdíme občas do Letohradu na Orlici, kde se při Večeři Páně setkáváme. Vnitřek orlického kostela se podařilo letos upravit tak, že na sebe lidé vidí. Přikládáme pár fotek, jak to vypadá. Je už možné sednou si kolem stolu. Děkujeme za pozvání.


Literatura: Václav Vacek: Pozvání k Večeři Páně. Vyšehrad, 2008