Nový patriarcha ruské pravoslavné církve Kirill byl včera slavnostně uveden do čela církve. Obřad se odehrál v moskevském chrámu Krista Spasitele, kde církevní sněm minulé úterý 16. patriarchu moskevského a vší Rusi zvolil.

Za vyzvánění zvonů Kirill v prostém černém šatu vstoupil do vyzdobeného chrámu, kde ho čekaly tisíce věřících a preláti v zlatých hávech. Poté byl za zpěvu čtyř pěveckých sborů postupně oděn do slavnostního bílého roucha a obdařen symboly svého postavení, jako je černozlatý háv, mitra a žezlo, a usazen na stolec patriarchy za volání "Axios!", tedy že Kirill je hoden této pocty. Do chrámu byla kvůli slavnosti převezena i zázračná ikona Bohorodičky a berla prvního patriarchy Petra. Mezi hosty byli i ruský prezident Dmitrij Medveděv s chotí, premiér Vladimir Putin, moldavský prezident Vladimir Voronin a také potomci carské rodiny. Obřad vysílala televize v přímém přenosu a zmínila se i o tom, že intronizace patriarchy se mezi jinými církevními preláty ze zahraničí zúčastnil i metropolita pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku Kryštof.

V úterní tajné volbě Kirill získal 508 hlasů, zatímco jeho soupeř, konzervativní metropolita Kliment 169. Oba prý, podobně jako jiní biskupové, byli podle církevních "disidentů" nuceni svého času spolupracovat se sovětskou tajnou policií KGB, církev však tato podezření odmítá. V docela drsné kampani, která zvolení nového patriarchy předcházela, se stoupenci obou kandidátů snažili zkompromitovat soupeře spíše připomínkami skandálů okolo bezcelního dovozu alkoholu a tabáku, nařčeními ze sodomie či ze skrytých sympatií k Vatikánu.

Tisk si však nakonec pochvaloval, že zdánlivě zkostnatělá církev předvedla to, co se jinak Rusku nedostává: zdravé soupeření a demokratické rozhodování o nejdůležitějších věcech bez předem daného výsledku. Ostatně mezi sedmi stovkami delegátů církevního sněmu, tvořeného ze dvou třetin duchovenstvem a ze třetiny laiky, byly letos vůbec poprvé i ženy.

Kirill (62) donedávna plnil roli "šéfa diplomacie" moskevského patriarchátu, než byl po úmrtí předchozího patriarchy Alexije II. pověřen dočasně církev vést. Provázela ho pověst vůdce reformátorského křídla, experti však předpokládají, že jako patriarcha nejspíše bude pokračovat v díle svého předchůdce a ochladí reformátorský zápal svých stoupenců, aby se vyhnul konfliktům s konzervativci a obviněním ze sbližování s katolickou církví. Bude se také potýkat s problémy při prosazování vlivu moskevského patriarchátu na Ukrajině a v dalších postsovětských republikách.

Alexij, který zemřel loni 5. prosince ve věku 79 let, po více než 18 letech svého působení zanechal církev neskonale mocnější, než byla při jeho nástupu: počet farností vzrostl z 6800 na více než 29.000, klášterů z 19 na více než 800. Jen v Moskvě se počet chrámů zvýšil ze čtyř desítek na 725. K víře se nyní hlásí více než dvě třetiny ze 140 milionů Rusů. Podle svých stoupenců se zasloužil také o to, že se Rusko v bouřlivých 90. letech vyhnulo občanské válce, a dosáhl sloučení domácí a exilové církve. Jeho kritici mu naopak vyčítali sblížení "trůnu a oltáře", podporu Moskvy v čečenské válce, jakož i odmítání papežovy návštěvy v Rusku vzhledem k patriarchově nedůvěře k záměrům katolické církve v Rusku.

Pravoslavná církev je dnes instituce, které si Rusové váží nejvíc. Nové vzepětí náboženské víry po půlstoletí sovětského útlaku je spektakulární: všude byly znovu pozlaceny báně kostelů a monastýrů, své brány otevřely tisíce pravoslavných lyceí, Moskva má dnes tři teologické univerzity a v kasárnách, nemocnicích i vězeních byly zřízeny funkce almužníků, píše francouzský list Le Monde.

Je-li tedy příchod nového patriarchy Kirilla určující pro miliony věřících, je stejně tak určující pro celou ruskou společnost, jíž se pravoslavná církev stala jedním z pilířů, i pro moc v Moskvě. Stát a církev, i když jsou oficiálně odděleny, jsou ve skutečnosti spojeny.

Mocenská elita, která vzešla z armády a z tajných služeb (KGB) a která je posedlá obnovou Ruska jako velmoci, přisuzuje pravoslaví exkluzivní místo. Je považováno za jeden ze svorníků té "národní identity", která se vytváří po zhroucení sovětské říše před asi dvaceti lety. Kreml se otevřeně snaží o církev opírat, aby se odlišil od Západu, jeho sekularismu a jeho ideálů liberální demokracie.

Tato aliance šavle a kropáče, dá-li se to tak říct, je podle Le Monde na postupu. Jistě, kněžstvo je málo nakloněno tomu, aby podobně jako v minulosti záviselo na světské moci, nejprve carské, pak sovětské. Ale staví se příznivě k návratu k tradici a je prošpikováno xenofobními a šovinistickými myšlenkovými proudy. Kirill, ideolog a vedoucí diplomat patriarchátu od roku 1989, neváhal podle Le Monde dát se také po tomto znepokojivém svahu. Jeho schvalování "ruské doktríny", vlasteneckého hnutí usilujícího o to, aby se v ústavě objevilo přednostní postavení ruského etnika, nevypovídá v jeho prospěch. Tento projekt, odmítaný představiteli jiných národů a jiných náboženství federace, neuspěl.

Ale idea "Ruska Rusům", podněcovaná mocí, si razí cestu: ve jménu tohoto hesla nacionalisté s vyholenými lebkami zabíjejí nožem ty, kdo nevypadají slovansky (loni 113 mrtvých). Bude Kirill mluvčím pravoslaví otevřeného světu a ekumenickému dialogu?  Bude schopen odolávat nynějšímu sklouzávání Ruska k nesnášenlivosti a šovinismu?

Experti očekávají, že pod vedením relativně mladého, scestovalého a mediálně zkušeného patriarchy bude církev vystupovat autoritativněji, sám Kirill před svým zvolením hovořil o "vzájemném nevměšování" i partnerské spolupráci státu a církve. Je nutno v to věřit a vyzývat ho k tomu, podle Le Monde není ale nic nejistějšího.