Herci si přejí dostat vysněnou roli, architekti uskutečnit svůj projekt. Netoužíte jako teolog, novozákoník, být při překladu Bible?

Abych se přiznal, netoužím. Je to velice náročná práce, která mi v této době nepřipadá tak naléhavá.

Pro porozumění biblickému textu jsou i pro širší veřejnost k dispozici různé biblické slovníky. Vedle Novotného Biblického slovníkuz roku 1956  jsou zde i slovníky přeložené; Slovník biblické teologie (Dufour a kol.1970), Biblický slovník (Allmen1954) a Nový biblický slovník (Kol. New Bible Dictionary). Jak byste hodnotil jejich úlohu?

Biblické slovníky, to jest výklady jednotlivých pojmů a výrazů biblického jazyka, jsou velmi doporučeníhodnou pomůckou ke čtení Bible. Všechny, které jste jmenoval, jsou kvalitní, liší se svým pojetím, zaměřením i rozsahem.

Z dat vydání je zřejmé, že dobou svého vzniku, dle původních vydání, patří všechny slovníky do jednoho období. Již několik let je přislíben skutečné nový, biblický slovník, na kterém se podílíte. Datum vydání, jak se zdá, je stále nejasné.

Nový český biblický slovník, který se bude jmenovat „Encyklopedický biblický slovník“, připravuje už léta naše Centrum biblických studií. Je to trochu už „přenošené dítě“, ale práce se konečně chýlí ke konci. Předpokládáme, že v roce 2010 by slovník v České biblické společnosti mohl vyjít.

Vedle kompletní, starozákonní řady ke všem starozákonním knihám máme v češtině k Novému zákonu jen několik komentářů našich autorů (J.B. Souček, Petr Pokorný, Jindřich Mánek, Miloslav Hájek aj.). Na ucelenou řadu jsme doposud čekali. Český ekumenický komentář vydává nyní Česká biblická společnost.Podílíte se také na něm?

Český ekumenický komentář je teď jedním z hlavních projektů Centra biblických studií. Společně s Jiřím Mrázkem a Mirej Ryškovou z Katolické teologické fakulty tvoříme ediční radu této výkladové řady. Během zhruba 10–15ti let by měly vyjít komentáře ke všem novozákonním knihám. Autorský okruh tvoří biblisté z různých církví, kromě evangelíků také samozřejmě katolíci. Zatím vyšly dva svazky, výklad epištoly Efezským od profesora Pokorného a 1. Tesalonickým od Mirej Ryškové. V tisku je výklad Zjevení od Jiřího Mrázka, já připravuji epištolu Římanům.

Byl list Římanům vaší volbou a v čem vás nejvíce oslovuje?

Ano, touto epištolou jsem se zabýval už dříve a tuto práci jsem mohl využít k přípravě komentáře. Dopis do Říma je nejrozsáhlejším textem, v němž Pavel poměrně soustavně vykládá, jak rozumí poselství evangelia. Proto hrála tato epištola odedávna v křesťanské teologii velmi důležitou roli, je to jeden z klíčových textů Nového zákona. I pro mě osobně je to text velmi obtížný. Je z něj však naprosto zřetelné, že právě této obtížnosti se nemůžeme vyhnout, nemáme-li ztratit něco, co je pro křesťanské chápání světa podstatné.

Český ekumenický překlad již prošel revizí. Další se neplánuje?

Ta revize Českého ekumenického překladu, která proběhla v r. 2001, byla zřejmě poslední, další se neplánují a nepracuje se na nich. Zatím se zdá, že překlad je stále ještě použitelný, a v situaci, kdy by se zdálo nezbytné ho revidovat, bude nutno přistoupit spíše k novému překladu.

Právě vyšla „Bible 21“. Čím Vás nejvíce zaujala jako teologa?

Tento překlad podle mne zrovna teologicky není příliš zajímavý, nemá žádný zřetelný profil.

Co více byste mohl dále povědět na základě četby „Bible 21“

Myslím, že celkově je to překlad docela dobrý. Obecné srozumitelnosti, kterou si překladatelé vytýčili jako hlavní cíl, myslím dosahuje. Z dosavadní četby mám však dojem, že překlad se soustavně nedrží určité jazykové roviny. Velmi často tam člověk narazí na místa, která jsou třeba proti Českému ekumenickému překladu jaksi „konzervativnější“, až archaická, a na ně přímo navazují výpovědi v mluvě až lidové.

Můžete to ukázat na příkladu?

Třeba Podobenství o „marnotratném“ synu v Lk 15,11nn. Celkově se ten příběh pěkně čte. Ale detaily. V 16. verši se vypráví, jak syn, poté, co utratil svůj díl dědictví, upadl do bídy. Je to charakterizováno tím, že z hladu toužil po potravě, kterou jedla prasata. ČEP tam překládá prostě „slupky“, což je běžné krmení pro prasata v našich končinách. Bible 21 překládá „technicky“ přesně „lusky“, což ovšem v našem čtenáři nenavodí představu „svatojánského chleba“, o který tam zřejmě jde původně, nýbrž nějaké naší luštěniny, a může se nad tím trochu – v tomto případě celkem bezdůvodně – pozastavit. Následující verš mluví o synově „obrácení“. Ekumenický překlad to překládá srozumitelně a zároveň i doslovně „šel do sebe“. Bible 21 se tu však „vrací“ ke kralickému „přišel k sobě“, což je sice také srozumitelné, ale přece jen volnější. Pak si syn vzpomíná na „hojnost chleba“ v domě svého otce. Chleba je i pro dnešního člověka běžná a srozumitelná metafora, Bible 21 však ji však raději opouští a čte „jídlo“. Nakonec si syn formuluje svůj kající proslov k otci, který ústí do žádosti „učiň mne jedním ze svých nádeníků“. ČEP tu přeložil volněji, ale v češtině obvyklou frází: „přijmi mne“. Bible 21 tu z nějakého důvodu chtěla zachovat původní sloveso a zároveň se vyhnout mírně archaickému „učiň“, a tak musela – ale jen pro tuto jednu větu – výrazně snížit jazykovou rovinu do lidové mluvy: „udělej mě“.

Co říci k tomu, že hlavní překladatel „Bible 21“ Alexandr Flek se vyjádřil, že „Písmo zůstává v nesrozumitelné podobě... Češi patří k nejatejističtějším národům v Evropě. Důvodem, proč neznají Boha, je možná to, že neznají Boží slovo. A Boží slovo neznají proto, že není v jejich jazyce“.

To je veliké zjednodušení. Předně si nemyslím, že by se Boží slovo k člověku dostávalo prostě tím, že si bude číst v Bibli. Ale hlavně: překladatelé Bible 21 ve své kampani vytvářejí zcela falešný dojem, že je nějaký „nouzový“ nedostatek srozumitelných textů Bible v češtině. Českých biblických překladů, a to i novodobých, je poměrně hodně, vedle ČEP např. postupně doplňovaný Český katolický překlad (dříve Bognerův), překlad Jeruzalémské bible, Studijní překlad Křesťanské misijní společnosti, ale třeba také trochu starší, avšak stále použitelné překlady Nového zákona Žilkův, Petrů. Konečně i Bible 21 z těchto překladů čerpá, což je přirozené, ale mělo by to být zmíněno.

Co byste poradil čtenářům Bible?

Především nečíst Bibli „od desky k desce“. Tak ztroskotalo mnoho zájemců, kteří dospěli někam do seznamů rodů ve 4. Mojžíšově nebo kultických předpisů ve 3. Mojžíšově, tam se zadrhli a dál se už nikdy nedostali. Jinými slovy to znamená, snažit se číst „poučeně“, využívat k tomu pomůcek, kterých je poměrně dost i u nás. Také ovšem vytrvale: nedat se odradit tím, čemu není na první čtení rozumět, číst a hledat. Jsem přesvědčen, že četba Bible patří mezi ty činnosti, které sice člověku „nejdou samy“, ale přece stojí za to se do nich dát.



Za rozhovor pro Magazín ChristNet.eu a Evangelické týdeník děkuje Jan Kašper