K některým diskutovaným místům Bible21

Během prvního měsíce od vydání Bible21 se objevila řada dotazů a ovšem i výtek ohledně některých formulací tohoto překladu. Máme za to, že osvětlení těchto míst může být zajímavé nejen jako odpověď kritikům, ale především jako příležitost seznámit širší čtenářskou veřejnost s úskalími biblického překládání a možnými přístupy k němu.

Na stránkách www.bible21.cz proto budou postupně formou „seriálu“ zveřejňovány komentáře k nejdiskutovanějším místům překladu. Jeho tvůrci veřejnou diskusi i odbornou kritiku vítají a budou rádi za další podněty. Na stránkách ChristNet.eu nyní zveřejňujeme první část těchto nahlédnutí do překladatelské dílny Bible21.

Člověk z prachu (Genesis 2:7 )

Bývá poukazováno na rozdíl mezi formulací o stvoření člověka, tedy zda Bůh zformoval „člověka, prach ze země“ (ČEP) anebo „člověka z prachu země“ (B21).

Se zněním ČEP se shoduje Neovulgáta a připravovaný Český katolický překlad. Ten ovšem v poznámce pod čarou uvádí, že slovo prach tu „lze chápat i jako materiál, z něhož je člověk utvořen.“ Rovněž katolický Hejčlův překlad čte „z hlíny země“ a v poznámce vysvětluje, že tímto „slovem (země, prach) označuje se látka, ze které pochází lidské tělo.“

Bible21 se kloní právě k této tradiční interpretaci (srov. např. Vulgáta, Bible kralická, celá řada anglických, německých i dalších překladů, slovenský Roháčkův i evangelický překlad atd.), a to z lingvistických důvodů.

Jak totiž poukazují standardní učebnice hebrejské syntaxe, původní text zde používá konstrukci dvojitého akuzativu, tedy apozice. Tato konstrukce v hebrejštině u sloves tvoření či vyrábění funguje tak, že první podstatné jméno označuje tvořený předmět a druhé použitý materiál (viz Bruce K. Waltke and M. O’Connor, An Introduction to Biblical Hebrew Syntax. Eisenbraums, 1990, str. 174).

Waltke a O’Connor pro ilustraci uvádějí kromě Gen 2:7 několik dalších příkladů. Hebrejský text Ex 38:3 zní doslova: „vyrobil veškeré jeho náčiní, bronz“. Veškeré dostupné překlady (včetně ČEP) však konstrukci chápou podle významu a překládají správně: „z bronzu“. Stejné je to v Deut 27:6 (překládá se: „postavíš oltář z netknutých kamenů“ – nikoli otrocky: „postavíš oltář, netknuté kameny“) a také v Písni 3:10 („jejich sloupy zhotovil ze stříbra“ – nikoli: „zhotovil jejich sloupy, stříbro“). Formulace použitá o stvoření člověka tedy v tomto smyslu není výjimkou.

Tuto interpretaci potvrzuje mj. také dnes již klasický Hamiltonův komentář z řady NICOT: „Gen 2 nikde nenaznačuje, že by prach měl být chápán jako metafora pro lidskou křehkost. […] prach byl surovinou, z níž byl člověk stvořen, tak jako „žebro“ bylo surovinou pro ženu. Prach je lůnem, z něhož člověk povstal, a lůžkem, do něhož se jednoho dne navrátí (3:19).“ (Victor P. Hamilton, The Book of Genesis, chapters 1-17. The New International Commentary on the Old Testament. Eerdmans, 1990, str. 157.)

Desatero přikázání (Exodus 20:3-17 )

Překladu bývá vytýkáno, že formuluje jednotlivá přikázání Desatera v rozkazovacím způsobu, zatímco hebrejský originál zde používá oznamovací způsob. Je ale nutné vzít v úvahu, že starověká hebrejština a moderní indoevropské jazyky si ve své gramatické struktuře vždy neodpovídají. Biblická hebrejština (na rozdíl od moderní) například nezná slovesný čas v našem pojetí – její „perfektum“ a „imperfektum“ jsou spíše vidy. Podobné je to se způsobem. Tyto slovesné kategorie se proto musí často určovat podle kontextu.

I čeština ovšem umí pro rozkaz použít jiných prostředků, než je imperativ: „Vztyk!“, „Na místa!“, „Kamera! Klapka! Jedem!“, „Budeš sedět a ani se nehneš!“¹ A právě poslední příklad je velmi podobný hebrejským formulacím Desatera. Hebrejské „Nebudeš krást!“ (tak jako ostatní body Desatera) není v kontextu oznamováno, ale požadováno, přikazováno. V samotném Desateru je charakter těchto výroků explicitně vyjádřen použitím termínu „přikázání“ (micvot) v 6. verši. Proto také mluvíme o Desateru přikázání, nikoli o Desateru oznámení či zaslíbení.

Není bez zajímavosti, že i v hebrejském textu Desatera není všude použit imperfekt, jak bývá kritiky někdy mylně uváděno. Verš 8 o dodržování sobotního dne má sloveso v infinitivu – zakor, doslova tedy zní: „Pamatovat na sobotní den!“ Všechny dostupné překlady (včetně ČEP) zde ovšem infinitiv převádějí podle významu do rozkazovacího způsobu. A u přikázání o úctě k rodičům (v. 12) je hebrejské sloveso přímo v imperativu: kabed – tedy „cti“!

Celkem trojí gramatická forma sloves použitých v Desateru ovšem není důvodem např. pro trojí vnímání jejich různé naléhavosti. Jazyky prostě mají různé prostředky, jak něco vyjádřit. Řešení použité v Bibli21 odpovídá jejímu zaměření jakožto překladu do běžného jazyka (tzv. common language translations). V angličtině se můžeme se stejným řešením setkat např. u populárních New Living nebo Today‘s English Translation, které rovněž u všech deseti přikázání používají imperativ.

V českém prostředí je Bible21 zřejmě první verzí, která se odvážila zažité formulace Desatera tlumočit touto formou. Jsme si ovšem vědomi, že drtivá většina čtenářů zná tradiční text víceméně zpaměti a tudíž budou naše řešení vnímat pouze na pozadí onoho ustáleného „Nepokradeš“ apod. Považujeme proto za užitečné reprezentovat mezi českými překlady řešení, které je běžné v jiných jazycích, ale u nás nikoli, a proto může čtenáře oslovit s novou naléhavostí.