Osmdesát kilometrů od Alžíru leží Tibhirine, v němž byl v roce 1934 trapistickými mnichy vyhnanými ze Slovinska založen klášter Panny Marie z hory Atlas. Po šedesát let pak existoval jako ostrůvek křesťanství v moři islámu, v němž se mniši modlili a ošetřovali nemocné z řad okolních obyvatel. To vše v zemi, kde byly během té doby povražděny stovky misionářů a řeholních sester. Klášter přestal fungovat poté, co 27. března zmizelo 7 mnichů, kteří ho obývali. Později se ukázalo, že jsou mrtví.

Podle oficiální verze šířené alžírskou vládou, které většina světa ochotně uvěřila, v noci 26./27. března obklíčili klášter ozbrojenci z řad islámských radikálů, kteří mnichy odvlekli. Po nějaké době vydala Islámská ozbrojená skupina (IOS) prohlášení, že je má a plánuje výměnu za uvězněné a zajaté bratry a po další době oznámila, že všem byly podříznuty krky. Po další době byly nalezeny jejich hlavy. Jasné, srozumitelné. Mniši se stali symbolem sebeobětování a křesťanské lásky, jakož i krutosti islámského terorismu a dalším ospravedlním krvavého tažení nezvolené alžírské vlády proti muslimské opozici.

Nicméně již na počátku tu byli pochybující lidé. Znalcům místních poměrů se zdála historka nepravděpodobná, spíchnutá horkou jehlou. Další si kladli otázku, proč se proboha našly jenom hlavy, to přece není v těchto případech normální. A informovaní odborníci na válku v Alžírsku byli udiveni tím, kdo se za radikály přihlásil k odpovědnosti. Někteří totiž pochybovali o tom, zda toto křídlo Islámské ozbrojené skupiny vůbec reálně existuje, zda to není fingovaná skupina vytvořená samotnou vládou či zda v konfliktu nehraje na obě strany.

Tak či onak, ač o tom veřejnost neměla potuchy, pochyby existovaly a v roce 2004 bylo na žádost příbuzných zavražděných mnichů ve Francii znovu otevřeno vyšetřování jejich smrti - tehdy se totiž objevilo podezření, že sama vláda plánovala únos mnichů, který nevyšel jen proto, že islámští bojovníci postříleli komando, které mělo akci provést, ještě před tím, než se mohlo ke klášteru dostat. A únik informací, ke kterému letos došlo, přináší obrat natolik šokující, že milovníci konspiračních teorií budou po tomto nepochybně ještě bdělejší, než dosud, a možná dostanou i nové posily.

Na veřejnost se totiž dostalo svědectví generála Francoise Buchwaltera, který byl tehdy vojenským atašé při francouzském velvyslanectví v Alžíru. Ten získal již krátce po vraždě svědectví a poznatky, podle kterých se stalo něco úplně jiného, než tvrdila a tvrdí alžírská vláda. Informoval o tom své nadřízené, načež mu bylo z Paříže sděleno, že dobré vztahy mezi Francií a Alžírskem jsou mimořádně důležité a že proto nesmí ve věci dále pátrat ani své poznatky někomu sdělit.

Co se tedy stalo podle informací generála Buchwaltera? Podle něj mniši v den své smrti nocovali v horách poblíž kláštera v táboře místních obyvatel. Vrtulníky alžírské armády tábor objevily, od pohledu vyhodnotily jako teroristický a rozstřílely i se všemi, co v něm byli. Že jsou mezi mrtvými i mniši, zjistily jejich osádky až později. Samozvaná alžírská vláda pochopitelně nechtěla přiznat, že její vojáci postříleli mírumilovné mnichy, kteří navíc měli francouzské občanství. Už tak jen těžko zahrávala do autu zájem o teroristické metody, které běžně používala proti vlastnímu obyvatelstvu. Na druhé straně svržení smrti mnichů na islámské povstalce se nabízelo a přinášelo mnoho výhod. Toto řešení vyhovovalo i francouzské vládě, která měla už tak potíže ospravedlnit svou podporu alžírskému spojenci. Kdyby se dostal skutečný příběh na světlo, nedokázala by patrně dál toto spojenectví obhájit.

Co dodat? No, snad jen to, že Armand Veilluex, představený zavražděných mnichů, považuje Buchwalterovu verzi za věrohodnou, na rozdíl od té alžírské. Každý koneckonců vidí, že Buchwalterova verze vysvětluje spoustu nejasností, počínaje nestandardním chováním IOS ve vládní verzi a konče "nenalezenými těly". Na francouzskou vládu a na občanskou válku v Alžírsku to vše vrhá velice temné světlo.

Použity informace především z Getsemany, Aktuálně.cz, Algeria.com, Time a Gazeta.pl