Nápis v aramejštině používané v křesťanské obci před rokem 70 našeho letopočtu je prostým okem neviditelný a byl zjištěn fotografickými metodami. Podle Fraleové to je stopa, po níž se může ubírat další výzkum.
Fraleová je známá tím, že se jí podařilo ve Vatikánu nalézt dokumenty o postoji papeže Klementa V. vůči templářům obviněným z kacířství, když proti nim na počátku 13. století francouzský král Filip Sličný zahájil represe. Prokázala, že papež pronásledování templářů odmítal, ale nemohl mu z politických důvodů zabránit.
Fraleová ve své knize sleduje vztah templářských rytířů, jejichž řád vznikl po první křížové výpravě s cílem chránit poutníky ubírající se do Svaté země, k plátnu. Potvrzuje předpoklad jednoho z britských vědců, že po vyplenění Konstantinopole za čtvrté křížové výpravy se plátno skutečně dostalo do rukou templářů, kde bylo uchováváno a ve velké tajnosti uctíváno. Od roku 1578 je relikvie uložena v Turíně, v kapli katedrály Jana Křtitele. Proto se plátnu také říká turínské.
Pravost plátna je dodnes sporná. V minulosti bylo již několikrát podrobeno vědeckým testům. Rozbor prachových částic ukázal, že roucho pochází z Blízkého východu a je 2000 let staré. Tyto závěry však zpochybnila radiokarbonová analýza z roku 1988. Tři laboratoře, které nezávisle na sobě zkoumaly ústřižek z plátna, jej označily za středověký podvrh. Jeho vznik datovaly do let 1260 až 1390. Později se ovšem ukázalo, že zkoumané vzorky pocházely ze středověkých restaurátorských záplat.
Slavná relikvie byla naposledy na veřejnosti vystavena v letech 1998 a 2000. Prohlédnout si ji tehdy přišlo 3,5 milionu lidí.