Vyloučen kvůli "šátku"

Dne 30. června 2009 rozhodl Evropský soud pro lidská práva další případ týkající se nošení náboženských symbolů příslušníky sikhské komunity. Zabýval se případem Jasvira Singha, mladého Francouze, který se dostal do konfliktu s nechvalně proslulým zákonem zakazujícím nošení náboženských symbolů na školách.

O co v daném případě šlo? V září 2004 začaly francouzské školy aplikovat zákaz nošení oblečení či symbolů, kterými by žáci okázale dávali najevo svou náboženskou příslušnost. Čtrnáctiletý Jasvir Singh proto nepřišel do školy v klasickém sikhském turbanu, ale s méně nápadnou pokrývkou hlavy, která se nazývá keski. Keski je kus látky zakrývající nestříhané vlasy používaný jako „pod-turban“, předstupeň nošení turbanu nebo jeho alternativa (viz obrázek dotyčného mladíka).
Řediteli školy nicméně připadalo, že je takový oděvní doplněk v rozporu se zákonem a požádal žáka, aby jej přestal na výuku nosit. Ten (samozřejmě) odmítl, neboť pokrývka hlavy představuje klíčový prvek jeho víry, náboženství a identity. Byl proto na několik týdnů umístěn do školní jídelny, aby se věnoval samostudiu. Vzhledem k tomu, že „dialog“ mezi žákem a jeho otcem na straně jedné, a školou a školní inspekcí na straně druhé nevedl ke kýženému výsledku, tj. odstranění nápadného náboženského symbolu, byl Jasvir Singh 5. listopadu 2004 ze školy vyloučen.

Soudní spor

Následovalo období správních a soudních sporů. Za zmínku stojí rozhodnutí Státní rady (Conseil d'État), podle kterého není možné chápat keski jakožto diskrétní znak, ale jako symbol skrze nějž je okázale manifestována náboženská příslušnost a porušován zákon. Státní rada také uvedla, že nedošlo k žádnému nepřiměřenému zásahu do náboženské svobody žáka, neboť dané opatření sledovalo jako svůj obecný cíl zajištění principu laicity (laïcité) ve vzdělávacích zařízeních.
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku tuto argumentaci Státní rady přijal za svou a propojil ji se svými předcházejícími rozhodnutími týkajícími se nošení náboženských symbolů na veřejnosti (především ve školách) muslimy a sikhy. Dalo by se říci, že tak navázal na judikaturu  plnou neporozumění komplexnosti náboženských symbolů a nedocenění role náboženství v životě věřících.

Náboženská svoboda v Evropě?

Náboženská svoboda je na úrovni Rady Evropy zaručena článkem 9 Evropské úmluvy o lidských právech. Z něj vyplývá možnost omezit svobodu projevovat náboženské vyznání, jen pokud jsou tato omezení stanovena zákony a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného pořádku, zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Soud víceméně tradičně konstatoval, že došlo k zásahu do náboženské svobody stěžovatele, tento zásah měl zákonný podklad a sledoval legitimní cíle, konkrétně (nebo spíše abstraktně) ochranu práv a svobod jiných a ochranu veřejného pořádku. Jediné, s čím se soud potřeboval podrobněji vypořádat bylo, zda daný zásah do náboženské svobody byl nezbytný v demokratické společnosti.

V návaznosti na předcházející rozhodnutí týkající se čl. 9 soud shledal zásah do náboženské svobody čtrnáctiletého sikha za nezbytný v demokratické společnosti, a to aniž by se zabýval přiměřeností jednání jednotlivých aktérů v daném případě. Jen obecně konstatoval, že zákaz okázalých náboženských symbolů ve školství byl motivován čistě ochranou ústavního principu laicity, kterýžto je v souladu se základními principy Evropské úmluvy o lidských právech a na ní navazující judikatury.

Lepší dlouhé vlasy než turban

Zarážející také je, že se soud vůbec nezabýval argumentem stěžovatele a jeho právních zástupců, podle nichž byl keski nejpřiměřenějším a nejméně nápadným kusem oblečení pro sikha v daném případě. Pokud by si totiž Jasvir Singh keski sundal, byly by vidět jeho dlouhé vlasy v drdolu, což by bylo ještě nápadnějším projevem jeho náboženského přesvědčení. (Nemluvě o kvalitním nestříhaném plnovousu viditelném bez ohledu na pokrývku hlavy.)
Přístup odmítající jakékoli kompromisy mezi školskými zařízeními a náboženskými komunitami je patrný také z toho, že nošení „nových symbolů“ (např. těch, které by mohly být méně nápadné) je považováno za obcházení zákona. Evropskému soudu pro lidská práva tato praxe zakotvená v oběžníku ministerstva školství rozhodně nepřišla nerozumná.

Vyloučení sikhského žáka ze školy považoval soud za vhodné řešení dané situace. Pro vyloučeného studenta totiž nebylo velkým problémem vzdělávat se na dálku nebo jít na soukromou školu. Ve skutečnosti Jasvir Singh sice jeden rok vzdělávání zmeškal, ale hned následující školní rok nastoupil na soukromé katolické lyceum.
Ačkoliv soud konstatoval, že v daném případě bylo plně vzato v úvahu náboženské přesvědčení mladého sikha, je velmi těžké takovému tvrzení uvěřit. Ještě těžší je věřit, že vylučování věřících dětí oblékajících se „neevropským“ (či „nekřesťanským“) způsobem z veřejných škol je tou nejlepší cestou k demokratické společnosti vystavěné na toleranci a porozumění mezi lidmi rozdílných (nejen náboženských) přesvědčení.

Foto: United Sikhs