Je necelých sedm dní po odletu papeže Benedikta XVI. z naší země, což je příliš krátká doba na skutečné zhodnocení toho, co se to „vlastně“ a „opravdu“ stalo. Proto ani moje ohlédnutí za jeho návštěvou nemůže mít větší ambici než poukázat na několik momentů, které nešlo přehlédnout, a pokusit se podívat trochu pod jejich povrch.

Slunečná návštěva

Celou dlouhou dobu přípravy (původně jsem chtěl tohle slovo dát do uvozovek, ale z dalšího bude jasné, proč to nakonec neudělám) jsem se k téhle návštěvě držel v určitém lehce kritickém odstupu. Upřímně řečeno, měl jsem obavu, aby to nebyla blamáž. Katolíci jich v posledních deseti letech u nás zažili dost – a já jsem byl v tom častokrát namočený jako ten, kdo se hodně snažil, aby tomu tak nebylo. Skutečnost Benediktovy návštěvy ale byla lepší, než se dalo vůbec očekávat. To krásné sluneční počasí, jako by se usadilo i v srdcích významné části našich lidí – nejen těch, kteří na tuhle návštěvu toužebně čekali.

Papež při brněnské mši

Západní média předem psala, že papeže čeká chladné přijetí „ateistických Čechů“. To, co se ale uskutečnilo, bylo na naše česko-moravsko-slezské poměry malým zázrakem. Ukážu to na třech symbolických faktech:

  • Byl tohle Václav Klaus?

Nejenže náš prezident (většinou i se svou chotí, s níž ho jinak vídáme velmi zřídka) se papeže téměř nepustil – byl s ním téměř neustále, mnohem víc, než kolik předpokládá běžný protokol o účasti hlavy sátu při papežově návštěvě, ale dokonce tento důrazný zastánce vlády „neviditelné ruky trhu“ nalezl mezi papežovým a svým postojem „zásadní shody“.



Bylo to tak nápadné, že opakovaně se redaktoři ptali, zda nedošlo u Václava Klause ke konverzi. Nu, Tomáš Halík nevyloučil, že se zázraky dějí, a Miloslav Vlk si realisticky počká na následné činy:-)

  • Jak je to s ateistickým národem?

Opakovaně jsem i na stránkách ChristNetu poukazoval na to, že sociologická šetření rozhodně nepotvrzují obraz Čechů jako „ateistů“. Nejčastější je tu ve skutečnosti určitý „něcismus“ (který ví, že je „něco nad námi“, ale rozhodně ne Bůh) a pak to, co se odborně nazývá „okultismus“ – tedy víra v kdejakou ptákovinu, horoskopy počínaje a konče neuvěřitelnou směskou střípků pohanství, křesťanství, buddhismu, transcendentální meditace a všech možných newageovských rekvizit. Ale Benediktu XVI. Se podařilo oslovit lidi daleko za hranici katolické církve. Prý češtinou a skromností. Ale jistě za tím bylo mnohem víc. Svědčili o tom policisté, kteří na jeho návštěvu dohlíželi, vojáci, řidiči autobusů, úředníci. Nepochybně většinou jen na chvíli, ale přece. Jak to pěkně vystihuje třeba tohle svědectví jednoho z redaktorů MfDNES: Má účast v kostele se dosud omezovala na nějakou tu vánoční mši, občas pohřeb. Přesto jsem šel dobrovolně na papežovu mši na brněnském letišti. A nelituji toho. Ne že by se na mém vlažném vztahu k církvi něco výrazně změnilo. Ale ta otevřená radost tisíců lidí ze společné víry je prostě fascinující.

  • Kdo očaroval naše média?

Ti, kdo mě znají, vědí, že jsem častým a důrazným kritikem práce našich médií. Měl jsem možnost dobře je poznat jak zevnitř (především coby redaktor Čro a člen Rady ČT), tak i zvenčí (například jako analytik RRTV). To, jakým způsobem tentokrát média hlavního proudu – tedy celoplošné televize a celostátní deníky‚ včetně svých internetových verzí) pojala tuto událost, se naprosto liší od všeho, co jsem doposud za posledních 20 let zažil. Zajímalo by mě (a budu se snažit to ještě časem analyzovat), jakou roli v tom hrálo to, co předvedla Česká televize na zpravodajském kanálu ČT24. Tam se totiž odvysílalo mnohé – a objevili se mnozí – pro něž za celou tu předchozí dobu „nebylo místo“ ve vysílání.

Biskup Václav Malý při závěrečné tiskové konferenci, živě vysílané ČT24


Nejde o detaily, ale o celek – a ten byl skutečně monumentální: konečně byla představena církev a křesťanství dostatečně komplexním způsobem. MfDNES nebo aktualne.cz se tomu snažila určitým způsobem též dostát, ale možnost televizního vysílání v reálném čase reagovat na spoustu informací a „na místě“ je opravovat, doplňovat či jinak zpřístupnit a učinit nositeli pravdy byla opravdu impozantní. O Tomáši Halíkovi bylo řečí už dost (Semínův blogový článek je jen paradoxní tečkou za debatou potvrzující, že byl správně vybraným hostem provázejícím většinou vysílání), ale i řada dalších hostů – příkladně proděkan KTF UK Vojtěch Eliáš (mj. jeden ze skautských duchovních), historik Jaroslav Šebek a dokonce i Míla Fiala – byli na výši situace. Tvář v tvář tomu následné výkřiky, jako třeba tenhle Ivana Breziny (Slova Josepha Ratzingera mají smrtící potenciál), jsou jen stínem, který dává vyniknout slunečním paprskům…

Zkrátka – v téhle návštěvě skutečně převzal režii „někdo vyšší“. Protože vycházelo i to, co by žádný z lidí nebyl schopen zajistit: od krásného počasí, přes minimum organizačních potíží až k setkání několika příznivých okolností, které vytvořily skutečnou událost. Prostě se ukázalo, že příprava – zejména ta modlitební – skutečně přinesla ovoce.


Druhou část autorových reflexí s podtitulem Benediktovo poselství přineseme do konce týdne

Jiří Zajíc je přední český katolický publicista, původním povoláním matematik

Foto: ČT24,  http://www.ct24.cz/papez-v-cesku/  a www.hrad.cz