Jak vnímala návštěvu Benedikta XVI. širší veřejnost? Pokusme se o shrnutí na tomto vymezeném prostoru. Nejprve, aby nedošlo k nedorozumění, zdůrazněme, že návštěva papeže Benedikta XVI. v Praze, Brně a Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi dopadla dobře a měla celkem příznivý ohlas. Je to prospěšné pro nás všechny, nejen římské katolíky, nýbrž i pro evangelíky a křesťany všech vyznání v naší zemi. Prospělo to i většinové společnosti, která jinak nadměrnými sympatiemi k církvím neoplývá a ve věcech, které se jich týkají, se není schopna orientovat. Obraz, který vytvářela média, téměř bez rozdílu, byl také nad očekávání kladný; jako by chtěla najednou dohnat za řadu let své resty a nyní budou přinášet opět nanejvýš strohé, často nejasné zprávy ČTK, nebo jejich zmatenou kompilaci.
Prostřednictvím médií a zejména televizních přenosů a pořadů byli všichni nějak „při tom“. Zdánlivé maličkosti při tak rozsáhlém „školení“ mohou do budoucna potvrdit setrvalá nedorozumění. Týká se to především užívání pojmu „církev“. Zřídkakdy se v souvislosti s návštěvou mluvilo a psalo o Římskokatolické církvi. Většinou se pouze skloňovalo slovo církev ve všech pádech. Přispěli k tomu však i činitelé a mluvčí Římskokatolické církve, kteří většinou hovořili o „církvi“ a určení „Římskokatolická“ většinou jaksi vypadlo. Dosti mne zneklidnilo také označení papeže (v zajímavé dvoustraně solidních textů „Papež v Česku“ MFD) jako „zástupce křesťanského Boha na Zemi“. Jako ateista si ovšem mohu pomyslet své o pánbíčkářích, jako Izraelita budu možná spíš pobaven, než rozhořčen. A jako evangelík… nevím. Jsem přece tolerantní. Přirozeně pro mne „zástupcem křesťanského Boha na Zemi“ papež není. Nejsem si však jist, zda toto vyjádření plně ladí se stylem současného římskokatolického slovníku a titulatury. Přirozeně, mohli bychom licitovat, že pokud jsme křesťané, jsme svým způsobem všichni „zástupci“ Boží na zemi; lidé nás tak mohou vnímat. Buď tak, že děláme Kristu ostudu, někdy snad ani ne. Ostatně křesťané se nenazývají po křtu, nýbrž po Kristu, jsou vlastně „Kristovci“. Titulatura, či hodnocení papeže jako „zástupce křesťanského Boha na Zemi“ přinejmenším není šťastné a to nejen z ekumenického hlediska. To znamená křesťanů, pro něž papež není ani jejich církevním činitelem. A pozměnit ono vyjádření na „zástupce římskokatolického Boha na zemi“ by asi vyhlíželo neméně hrozně.
A není to slovíčkaření, když u titulatury setrváme. Naše naprosto sekularizovaná média užívala o sto šest oficiózní titul „Svatý otec“. Odpovídá však nejspíše cítění římskokatolické veřejnosti a je to naprosto v pořádku. Pro světskou veřejnost je však zvláštní a evangelíkům to zní již cize. Budilo to až dojem, že média k tomu byla vybídnuta. Novinář Jan Jandourek věcně odpověděl na otázku, zda je nutno papeže v médiích uvádět jako „Svatého Otce“ a on ujistil, že proto není žádná směrnice a on sám naopak upřednostňuje v naší sekularizované společnosti civilní „papež“, příp. „papež Benedikt XIVI.“. Ostatně je i řada dalších, oficielních titulatur, z nichž nejsympatičtější je „Služebník služebníků“ a nynější papež již do svého erbu sympaticky nezahrnul trojposchoďovou mitru.
Benedikt XVI. v Brandýse nad Labem
Pokud jde evangelické vnímání, proběhlo ve šťastnější atmosféře, než před lety při návštěvě Jana Pavla II., kdy byla svatořečena pro protestanty dosti sporná osoba Jana Sarkandera. Věc byla citlivou zvl. na Moravě. Tehdejší synodní senior Českobratrské církve evangelické Pavel Smetana nepřijal pozvání poté, co Jan Sarkander byl vydáván za příležitost ke projevu smíření a ekumenickou událost. Při návštěvě Benediktem XVI. byla již situace zcela jiná. Synodní senior ČCE Joel Ruml se spolu s představiteli nekatolických církví, sdružených v Ekumenické radě církví ČR účastnil setkání s papežem Benediktem XVI. (V pražském, Arcibiskupském paláci v neděli 27. září v Praze). A navíc se přijel v pondělí podívat do Staré Boleslavi. Vedle sblížení českých katolíků a evangelíků je dobře, že obě strany jsou si vědomy i důležitých rozdílů. To se projevuje zvl. v jiném pohledu evangelíků na dění kolem „Pražského Jezulátka“ a rovněž na uctívání boleslavského “Palladia“, reliéfu Marie s dítětem, nalezeného bájným oráčem, ale i sv. Václava a jeho lebky. Vše bylo silně medializováno. Vysvětleme jen stručně, že kult sošky s jejími oblečky nám přijde nejspíš jako nadmíru neobarokní, obzvláště když na oficielních stránkách čteme: „Soška Pražského Jezulátka, jejíž originál je uctíván v kostele Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně…“ a nikoli o úctě k Ježíšovi samotnému, k níž by tato na poutním místě přispívala.
Mariin staroboleslavský reliéf lze snad zmínit v souvislosti s tím, co je vyvěšeno na oficiálních stránkách poutního místa: „Počátkem 17. století, když byl již císař Rudolf II. slabým, neduživým starcem, využili této situace čeští stavové a vyvinuli na něj nátlak. On, jelikož je nutně potřeboval, podlehl jejich tlaku a 9. července roku 1609 vydal královský majestát, který protestantům v Čechách zajišťoval úplnou svobodu a četné výsady. V této pro katolíky pohnuté době však svitla naděje – reliéf Bohorodičky s Ježíšem. Toho se ujali dva horliví jezuité P. Colens a P. Cristecius, kteří zorganizovali velkolepé procesí od Staré Boleslavi. Dne 18. srpna 1609 byl tento reliéf prohlášen Palladiem země české.“ Takové hodnocení Majestátu Rudolfova, jehož čtyřsetleté výročí v těchto dnech proběhlo, neni právě ekumenickým počinem. Nebudeme se dnes přít o pojetí a přístup k legendami opředené postavě českého knížete Václava, to již pro nás dnes nebude žhavé. Ostatně historik Petr Kubín, přednášející na KTF UK v Praze, publikoval v těchto dnech stať Život Václava – velká neznámá, v jehož redakci vyjde koncem roku sborník „Svatý Václav“ (také jeho kniha „Počátky kultů nejstarších českých světců)“. Pro evangelíka je povzbuzující, že se zde v mnohém blíží úhlu pohledu římskokatolického historika. Zmínil jsme zde jen odlišnosti, na něž můžeme ve vzájemném srozumění poukázat a o nich hovořit.
Objevilo se kolem papežovy návštěvy něco vyloženě rušivého, nebo nepřátelského? Sotva. Snad pár minidemonstrací, působících jako tradiční folklór. Několik pokřiků. Kupodivu se tím nestala ani brožura AntiRatzinger (nakl. Grimmus), ač něčím takovým být chtěla. Neshledáme zde nic nic překvapivého. Obsahuje témata dosti otřepaná, všechna probraná jinými, jindy a jinde (např. potraty, pojetí sexu, antikoncepci, sexuální zneužívání v církvi, vztah k židovství, vstup 14tiletého hocha do Hitlerjugend, rozhodnutí rehabilitovat biskupa Richarda Williamsona, který popřel rozsah holocaustu a podobně). Vše pojato lacině. Je to beletristicky pojatý, mělký pamflet, údajně italského původu.
Na představení této publikace při panelové diskusi skutečně „anti“ byla snad jen Pavla Jonssonová; svůj příspěvek založila na Ratzingerově dávném výroku o rockovém koncertu jako extatické antibohoslužbě. Přítomným feministkám dodala podnět k dalším útokům na papeže jako personifikaci paternalismu, načež se ozvaly hlasy volající po kněžkách v církvi a Jonssonová se pokoušela o jakousi „vizualizaci“ svých podnětů promítnutými obrázky, jež měly přítomné šokovat, vyvolávaly však spíše pobavení. Jinak Benedikt XVI. našel zastánce v evangelickém faráři Mikuláši Vymětalovi i redaktorovi Janu Jandourkovi, statečný byl redaktor Karmelitánského nakladatelství Pavel Mareš, který na poslední chvíli zastoupil kolegu. Filosof Václav Bělohradský kriticky zadrhl u významu velkopáteční modlitby za židovstvo a také vyslovil obavy, že výdobytky II. Vatikánského koncilu nyní přicházejí zkrátka. Bělohradský měl dále sympatické vystoupení, v němž podtrhl, že by od církve nadále očekával, že více prospěje společnosti na sociálním poli. Toto angažmá by církev neměla vyklízet. Měla by se nadále rozvíjet, má jí být bytostně vlastní.
Pokusil jsem se nastínit evangelické ohlédnutí za návštěvou papeže Benedikta XVI. Byl celkem přejně vnímán i v širším spektru naší společnosti. Po odjezdu papeže při všech rozdílnostech pěstujme mezi sebou otevřený, vstřícný a laskavý vztah, který prospěje nám všem.
Jan Kašper je farářem Českobratrské církve evangelické v Brandýse na Labem - Staré Boleslavi. Publikuje v církevním i denním tisku.
Foto papeže z Brandýsa nad Labem laskavě Magazínu ChristNet.eu poskytl Vojtěch Malý