Devítiletý chlapec ležel na zakrváceném nemocničním lůžku pokrytém hmyzem, nevidomé oči upřené ke zdi. Rodinný pastor ho obvinil z čarodějnictví, tak mu otec nalil do krku kyselinu, aby z něj ďábla vyhnal. Jak se malý chlapec bránil, kyselina mu vypálila oči a znetvořila celý obličej. Chlapci zbylo sotva sil na to, aby zašeptal jméno církve, která jej obvinila z čarodějnictví - Maják hory Sion. O měsíc později zemřel.

Nwanaokwo Edet byl jedním z narůstajícího počtu afrických dětí, které pastoři obviňují z čarodějnictví. Děti jsou mučeny a zabíjeny, velice často rodinnými příslušníky.

"Je neuvěřitelné, co jsou ochotni činit ve jménu křesťanství," říká Gary Foxcroft, ředitel neziskové organizace Stepping Stones Nigeria.

Postižené rodiny jsou velice chudé, často jsou rády, že jim ubude jeden krk k živení. Za obviněními z čarodějnictví stojí chudoba, násilí a nízké vzdělání. Spouští je potom takové události jako smrt v rodině, ztráta práce nebo nějaký výrok pastora, říká mluvčí Dětského fondu OSN (UNICEF) Martin Dawes.

"Když jsou komunity pod tlakem, hledají obětní beránky," říká Dawes. "Fakt, že je za negativní události vždycky někdo zodpovědný, zapadá do tradiční víry. Děti jsou bezbranné."

Víra v čarodějnictví není nová, v poslední době však vzrůstá společně s nárůstem věřících různých křesťanských sekt. Za posledních deset let bylo v Nigérii obviněno z kontaktů s ďáblem asi 15.000 dětí. Tisícovka jich byla zavražděna. Jenom za poslední měsíc byly kvůli podezření z čarodějnictví zabity tři děti, tři další byly upáleny. Podle údajů OSN takto trpí desítky tisíc dětí v celé Africe.

Sam Itauma z organizace bojující za práva dětí říká, že obviněním nejčastěji čelí nejslabší - sirotci, nemocné, postižené nebo extrémně chudé děti. Nwanaokwo poleptaný kyselinou žil jenom s chudým otcem, jeho matka byla po smrti.

"Dokonce církve, které se dříve o čarodějnictví nezajímaly, k tomu byly donuceny konkurencí," říká Itauma. "Protože dokážou nalézt případy čarodějnictví, jsou považovány za schopnější a rodiče jim mohou platit za vymítání ďábla."

To udělala i Margaret Eyekangová, když její osmiletou dceru označil "prorok" Apoštolské církve za čarodějnici. Důvodem byl fakt, že dívka spala za horkých nocí před domem, což církev vyložila jako zástěrku pro účast na čarodějnických sletech. Několikanásobné vymítání stálo její matku 270 dolarů (asi 4700 korun), což byl její osmiměsíční plat. Poplatky církvi rodinu zruinovaly, na jejich domov začali útočit sousedé. Osmiletá Abigail utekla a začala spát po ulicích.

Na první pohled není na dětech, které na dvoře domu hrají panáka, nic zvláštního. Právě tady ale v lepším případě skončí děti označené církvemi za čaroděje, poté co je mučí a zapudí vlastní rodina.

Rozesmátá Jane má na čele velkou jizvu. Zranění jí způsobila její matka, když se pokusila Jane uříznout část lebky pilou. Pastor totiž označil dívku za čarodějnici a ani několikanásobné vymítání nepomohlo.

Patnáctiletou Mary poleptala v obličeji matka louhem, dvanáctiletou Rachel nechal pastor vyhladovět, svázal ji řetězy a bil ji holí. To vše za 60 dolarů (asi tisíc korun), které mu zaplatil její strýc.

Dětský domov pro "čarodějnické děti" založila organizace Itauma v roce 2003. Tehdy v něm bylo sedm dětí. V současnosti jich zde bývá 100 až 200, podle toho, kolik svěřenců se podaří vrátit do jejich usmířených rodin.

Organizace Itauma odmítá jmenovat církve, které děti obviňují z kontaktů s ďáblem. "Nemůžeme si dovolit, abychom měli ze všech nepřátele, ale víme, že je v tom zapletená velká většina. I když o tom jejich nadřízení někdy neví."

Před dětmi stačí zmínit jméno církve, aby se vylekaly. "Prosím zastavte pastory, kteří nám ubližují," říká potichu Jerry a dotýká se svých jizev v obličeji. "Věřím v Boha a Bůh ví, že nejsem čaroděj."