Málokterá píseň - či písně - mohou toho tolik vypovědět o údělu země, jako hymna. Stačí připomenout Smoljakovu divadelní hru: Hymna. O té naší - Kde domov můj? Kdo tu hru neviděl, či neslyšel, ať si její nahrávku neprodleně opatří. Je to o nás. Nejinak, ba více,to je napínavé s hymnou Ruska. V 19. století, zprvu mohlo tu úlohu plnit snad několik církevních písní i vojenských pochodů. Tak působila např. Modlitba Rusů. Posléze se zřejmě carům zalíbila hymna britská a Nikolaj I. (1825-1855) prosadil ruskou verzi God Save the car!". Hymnou zůstala až do únorové revoluce.

Po svržení monarchie pak jí byla modifikace francouzské hymny, Marsejéza. Ve Francii jí je podnes. Po bolševickém převratu se v Sovětském svazu té cti dostalo Internacionále. Leč v době války, po zrušení Kominterny, rozhodl Stalin (1943) o další změně.

Stalinův příkaz obdrželi skladatel Alexandr Vasiljevič Alexandrov a coby textaři Sergej Vladimirovič Michalkov a Gabriel El-Registan. Nemohlo být jinak, než aby v době kultu osobnosti byl také Stalin v hymně oslavně vzýván: „Kdys volnost jak slunce nám zářila v dáli,/k ní velký Lenin nás bouřemi veď;/a věrnosti lidu vždy nás učil Stalin,/nás učil jít v práci i hrdinství vpřed.“. Je otázkou, jak se Michalkov cítil, když jako příslušník staré ruské šlechty v nové době dostal příkaz od Stalina i později, když z  nezbytí(?) musel hymnu přepracovávat až k poslední verzi, která by snad mohla souznět s jeho časnou výchovou. Po smrti Stalina se na žádost Nikity Sergejeviče Chruščova začala používat hymna beze slov.

Zatím jsme ale u druhé verze hymny. Michalkovem provedenou změnu můžeme dokumentovat proměnou uvedeného textu: „Leninova strana je národa silou/ a k vítězství komunismu nás vede!/ Skrz bouře svítilo nám slunce svobody/ a veliký Lenin nám cestu ozářil…“. Jak bylo naznačeno, nebyla to změna poslední.

V roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu byla hymna stažena a nahradila ji instrumentální skladba ruského skladatele 19. století Michaila Glinky. A tu po několika letech na scénu vstupuje opět Michalkov. Je třeba povědět, že byl uznáván. Jeho kolegové ho chválí za "poeticky čistý a muzikální jazyk". Jeho díla byla vytištěna v mnoha jazycích světa; celkový náklad jeho knih jen v ruském jazyce dosahuje 250 milionů exemplářů. Jeho kolegové ho chválí za "poeticky čistý a muzikální jazyk". Avšak byl především autorem knížek pro děti, přeložených rovněž do češtiny, a u nás dosti oblíbených. A jeho synové Andrej Končalovskij a Nikita Michalkov jsou dnes významnými představiteli ruské kinematografie. Sergej Michalkov byl 53 let ženatý s dcerou ruského malíře Pjotra Končalovského, uměleckou kritičkou a spisovatelkou Nataljí Končalovskou. Po její smrti se ve věku 84 let oženil se sedmatřicetiletou fyzičkou Julijí Subbotinovou. Rusko se k původní, vlastně sovětské hymně vrátilo v roce 1997, ovšem opět s upraveným textem, koho jiného než Michalkova. Uvedeme opět úryvek, nyní již přepracované, ruské hymny, který jeho práci ilustruje: „Naše lesy a pole se rozkládají/ Od jižních moří až po polární kraje./ Jsi jediná na celém světě, nemáš obdoby,/ Rodná naše vlasti, kterou chrání Bůh!“.

 Sergel Michalkov vyvolal ještě pozornost letos v srpnu, když ve věku 96 let umřel. Dovršil tak kouzlem nechtěného podivuhodnou linii těch, kteří jsou za jakýchkoliv okolností schopni, ochotni, či donuceni vládci vytvářet, co se jim direktivně přikáže. V Michalkovově případě, jako garantům požehnání pro ruskou zem, bylo postupně holdováno: Leninu – Stalinu - Hospodinu.

Michalkov přijímá vyznamenání od Vladimíra Putina