Bouřlivé reakce řady politických a církevních představitelů vyvolalo rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Lautsi proti Itálii. Pozornost médií, která jim byla a je věnována, svědčí o ožehavosti problematiky náboženských symbolů (a jiných náboženských projevů) na veřejnosti. Ukazuje také na potřebnost veřejné diskuse o konstitutivních prvcích náboženské a národní identity.Chtěl bych proto rozebrat některé aspekty tohoto průlomového rozhodnutí, které je řadou sdělovacích prostředků popisováno jako „nebývalý zásah do křesťanské identity Italů“.

Matka dbající o (ne)náboženské vzdělání svých dětí

Nejprve několik slov ke stěžovatelce, Soile Lautsi: matka dvou dětí, které měly v průběhu školního roku 2001-2002 jedenáct a třináct let. Navštěvovaly veřejnou školu v Albano Terme. Školu, v jejíž učebnách visely na stěnách krucifixy. Paní Lautsi spatřovala v plastickém vyobrazení Krista ukřižovaného především náboženský symbol spojovaný s katolicismem. Vzhledem k tomu, že nebyla katoličkou a nechtěla, aby její děti byly vychovávány v katolické víře, snažila se o odstranění krucifixů z učeben, které děti navštěvovaly.

Svou argumentaci založila na tom, že přítomnost náboženského symbolu pouze jednoho náboženství znamená vyjádření preference tohoto náboženství ze strany státu. Takový přístup podle ní odporuje principu náboženské neutrality (laicity) italského státu a představuje nerovné zacházení s jednotlivými konfesemi, což odporuje italské ústavě (privilegované postavení Římskokatolické církve bylo opuštěno v roce 1984). V umístění katolického symbolu do učeben spatřovala formu nátlaku na žáky, neboť jeho přítomnost vydávala svědectví o tom, že italský stát je vzdálenější žákům, kteří nejsou katolíky. Takový přístup považovala za zásah do náboženské svobody (své a svých dětí) a do práva na to, aby bylo její náboženské přesvědčení respektováno v rámci vzdělávání jejích dětí.


„Revoluční“ rozhodnutí Štrasburského soudu
Evropský soud pro lidská práva přijal velkou část argumentace stěžovatelky a rozhodl o tom, že došlo k zásahu do náboženské svobody a do práva na vzdělání. To může být na jednu stranu překvapivé, na stranu druhou je nutno konstatovat, že se soud drží judikatury týkající se náboženské svobody a práva na vzdělání.
Výjimečnost tohoto rozhodnutí spočívá především v tom, že soud rozhodl „proti“ většinovému náboženství v dané zemi. V minulosti měl totiž tendenci nepouštět se příliš do kontroverzních diskusí a poskytoval státům velmi široký prostor pro uvážení, pokud šlo o úpravu otázek týkajících se náboženství (především toho většinového). 
K odmítnutí takového přístupu v případě Lautsi vedla jak aplikace judikatury týkající se náboženských symbolů (především muslimských šátků), tak pozice italského ústavního soudu. Ten se sice v daném případě prohlásil za nepříslušný (právní předpisy upravující krucifixy na školách pocházejí z 20. let minulého století a díky jejich právní síle jsou vyloučeny z ústavního přezkumu), ale na základě jeho předchozí judikatury by se dalo předpokládat rozhodnutí v neprospěch krucifixů na školách.
K rozhodnutí  ve prospěch stěžovatelky přispěla také neschopnost italské vlády prokázat prospěšnost krucifixu pro rozvoj plurality ve vzdělávání, kterážto je podle Evropské úmluvy o lidských právech nezbytná pro zachování demokratické společnosti. Argumentace italské vlády spočívala na tradici vystavení krucifixu ve třídách s tím, že mu žáci nemusejí vzdávat čest, úctu či se před ním modlit - „vlastně si ho nemusejí vůbec všímat“. Soud tuto „dekorativní funkci“ krucifixu nepřijal a uvedl, že ačkoliv může být jeho přítomnost pro některé žáky povzbuzující, jiné může rušit a zneklidňovat; takové nebezpečí hrozí především v případě příslušníků náboženských menšin. Zajímavé je, že soud své závěry v této oblasti nevztahuje pouze na náboženské symboly, jako je kříž, půlměsíc či davidovská hvězda, ale také na symboly reprezentující ateismus.

A krucifix je symbolem čeho?
Převratnost tohoto rozhodnutí spočívá také v uznání plurality významů náboženského symbolu. V minulosti měl Evropský soud pro lidská práva tendenci přisuzovat symbolům jen jeden význam (např. muslimský šátek jako symbol útlaku žen). K „vážení“ jednotlivých významů krucifixu přispěly do značné míry interpretace předložené italskými orgány. Podle nich totiž krucifix není jen náboženským symbolem, ale také „vlajkou katolické církve“, symbolem italského státu, symbolem italské historie a kultury (a tedy italské identity), dále pak rovnosti, svobody, tolerance, humanismu a laickosti státu. Krucifix má také význam v rovině etiky, která je srozumitelná a přijímaná lidmi bez ohledu na jejich náboženskou příslušnost; krucifix je tak symbolem nenásilí, rovné důstojnosti všech lidských bytostí, spravedlnosti a dělení se, primátu jedince nad skupinou, důležitosti svobodné volby a lásky k bližnímu jdoucí až k odpouštění nepřátelům.
Člověku až oči přecházejí z množství rovin, které může symbol ukřižovaného Krista nést. Více zarážející je však argumentace italské vlády, že ačkoliv má krucifix náboženský význam, v současnosti je především symbolem politickým. Podle vlády je možné humanistické poselství krucifixu chápat nezávisle na jeho náboženském rozměru. V okamžiku prezentace tohoto argumentu je těžko pochopitelná podpora ze strany církve, která si nechává vykrádat a rozmělňovat jeden ze svých klíčových symbolů jen proto, aby jej (pragmaticky) udržela na stěnách učeben. 

Je demokratičtějším symbolem krucifix nebo šátek?
V kontroverzních rozhodnutích Evropského soudu pro lidská práva týkajících se muslimského šátku se můžeme dočíst, že hidžáb je těžké sloučit s principem rovnosti pohlaví, tolerancí, respektem k druhým, rovností a nediskriminací (Dahlab v. Švýcarsko a následná rozhodnutí). Italská vláda se stejně jako řada muslimských stěžovatelek snažila interpretovat „svůj náboženský symbol“ nejen jako slučitelný s demokratickými hodnotami, ale jako bytostné vyjádření těchto hodnot. 
Naskýtá se tedy otázka: kdo je oprávněn autoritativně určovat obsah náboženských symbolů? Je to škola? Církev? Vláda? Národní soudy? Evropský soud pro lidská práva? 
Myslím, že charakter symbolů neumožňuje jednostranné a jednoznačné rozhodnutí o jejich významech. Pokud tak někdo činí, zabíjí živoucí strukturu symbolů, v rámci níž dochází ke vzájemnému odkazování mezi různými smysly a jejich rovinami.
Jsem proto vděčný za to, že Evropský soud pro lidská práva tentokráte nerozhodl o tom, co krucifix znamená. Uznal pouze, že má mnoho významů – mezi nimi však převažuje význam náboženský. O jaký význam jde? To je ponecháno veřejné diskusi.

Autor je právník a student teologie

Ilustrační foto: Kříž v Notre-Dame de Senlis/ Wikipedia.org / Creative Commons