Jan Jelínek, spolu se svou manželkou, neméně statečnou ženou naplnili nám nepředstavitelným způsobem odkaz Kristův. Možná jsme ani nezaznamenali, že tento neuvěřitelně statečný muž, farář Českobratrské církve evangelické, podplukovník Svobodovy armády 3.12. 2009. zemřel. Je ostudou, že sdělovací prostředky mu sotva věnovaly pozornost. Měla to být jedna z hlavních zpráv televizních i rozhlasových vysílání a v denících by mu slušela jen titulní strana. Nikdo, kromě účastníků pohřbu, tak patrně neslyšel čestné salvy; u hrobu se střídala čestná stráž, nastoupila čestná jednotka s rozvinutou zástavou a hrála vojenská hudba. Přítomen byl synodní senior ČCE Joel Ruml, náčelník generálního štábu Armády armádní generál Vlastimil Picek, kázal emeritní synodní senior Pavel Smetana. Abychom však zcela nekřivdili našim médiím. V souvislosti s armádním vyznamenáním, půldruhého roku před smrtí, jej sdělovací prostředky zmínily. Je třeba zvláště ocenit Českou televizi, která v minulém roce přinesla nesmírně zajímavý medailon, věnovaný našim hrdinům, faráři i jeho manželce. Oč v životě obou šlo?
Jejich život jsme začali sledovat od konce. Sem patří i ocenění, když Náčelník generálního štábu armády České republiky udělil 22. 7. 2008 evangelickému faráři Janu Jelínkovi, pplk.v.v. pamětní plaketu - Laudi Memorabilis - za neokázalé a nezištné hrdinství a skutky, jimiž zachránil desítky lidských životů nejen v osudových chvílích druhé světové války, ale i v pohnutém poválečném období.“ Co se za touto informací skrývá? A co na jednom faráři, bezmála stoletém, bylo tak pozoruhodné? Farář Jelínek, narozený 19.5. 1912 v Zelově byl v letech byl v letech 1937-1944 kazatelem českého, reformovaného sboru na Volyni v obci Kupičov, tehdy na polském území. Ve válečných letech, uprostřed konfliktů, posunech hranic, front a nezměrného násilí, zachránil Jan Jelínek spolu se svou manželkou Annou život několika desítkám lidí, často stojících ve válečné vřavě proti sobě. Šlo o Ukrajince, Benderovce, Rusy, Poláky, židovské uprchlíky. Nejednou jim poskytli i ošetření. Na faře nárazově našlo azyl tolik lidí, že se tam nemohli vejít a tak pomáhaly i další české rodiny. Šlo skutečně o „místo útočištné“ biblické, starozákonní povahy. Židovským obyvatelům kovelského ghetta, ohrožen na životě, vozil farář potraviny vozil potraviny, nikdy nebyl zajat. Zastřelení hrozilo jemu i jeho manželce, když na faře našli azyl lidé, různorodí, kteří se jinak nenáviděli i mezi sebou a jinde by sáhli druhým na život.
Posléze farář vstoupil i s manželkou do československé armády, kde sloužili jako zdravotníci. Postupovali na východní frontě. Poté Jelínek pracoval ve vojenské zahraniční službě. Pomáhal přesídlovat zelovské reemigranty a volyňské Čechy. Zachránil také život řadě emigrantů ze Sovětského svazu, kterým hrozilo věznění v gulagu. Vystavoval jim křestní listy s razítkem své dřívější kupičovské farnosti. Na otázku reportéra: „Takže jste falšoval úřední listiny?“ - mu odpověděl: „Pán Bůh je láska“. Od roku 1947 se vrátil ke kazatelské službě. Byl vikářem v Kralovicích u Plzně pro Valeč a poté v Podbořanech. Žel se stal také obětí komunistické persekuce. Koncem padesátých let mu věnovala zvýšenou pozornost StB, až byl odsouzen na dva roky pro pobuřování (1958-1960!). Poté pracoval deset let jako dělník... Po převratu mohl konečně svobodně působit kazatelsky ve své církvi.
Farář Jelínek již v minulosti vojenská ocenění obdržel, také český válečný kříž. V roce 2007 mu bylo v jeho 95ti letech uděleno vysoké státní, polské vyznamenání. Naše česká prezidentská kancelář návrh na Jelínkovo vyznamenání však odmítla. Pozoruhodné je farářovo vyjádření: "Pro mne je Bůh všecko, moje vlast a čest. Já se můžu před Pánem Bohem postavit, že jsem od žádného nic nechtěl a kde jsem mohl pomoci, pomohl. A dovedl jsem si získat i nepřátele; někteří z nich, když přišli ke mně, odcházeli už jako přátelé". Zajímavá je také jeho odpověď na otázku, kdy se nejvíc bál. Řekl, že nejvíc se bál, aby nemusel zemřít v bolševickém vězení. Jan Jelínek je autorem knihy vzpomínek a zamyšlení, která se jmenuje Pouštěj chléb svůj po vodě podle citátu z biblické knihy Kazatel: "Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej." Ne nadarmo jsou farář Jan Jelínek spolu se svou manželkou Annou přirovnáváni k pověstnému Oscaru Schindlerovi a jeho manželce Emilii. Ovšem bez stinných stránek jejich života.
Foto: J. Wiera Jelinek