Výzva papeže zazněla v rámci Mezinárodního dne sdělovacích prostředků a obsahovala především dvě základní sdělení; to první a mediálně probíranější se týkalo výzvy k užívání moderních technologických možností a také tomu se budeme v článku převážně věnovat. Druhá část byla ale neméně významná a jistě si zaslouží alespoň několik málo slov. Jednalo se o výzvu, aby kněží neusilovali o to být celebritou, známou a mediálně vděčnou osobností, ale aby v prvé řadě věrně hlásali Boží slovo, vhod či nevhod. Víme, že i v našem kulturním prostředí je tato výzva velmi aktuální, ač se může zdát, že popularitě církve nemusí úplně prospět – vždyť právě tyto mediální tváře táhnou a získávají sympatie. Ale pravdivost a jednoznačnost, striktní říkání pravdy a její hledání musí být pro každého křesťana výše postaveno než jeho osobní PR image. Stále musíme mít na paměti slova Písma: Vaše ano ať je ano, vaše ne ať je ne.

Ale nyní již zpět k výzvě o užívání Internetu v práci evangelizační, pastorální i katechetické. To, co se jeví na první pohled jako nejsnáze realizovatelné, je „blog pana faráře.“ Velmi jednoduše zápisník, do kterého každé pondělí přibude nedělní kázání. Jedná se o úkol poměrně snadný, technicky nenáročný a kněží, kteří si kázání píší na počítači, je mohou publikovat v pěti minutách. Ti, co jsou zastánci ručně psaných textů a s počítačem si příliš nerozumí, mohou jistě požádat nějakého ochotného farníka. Služba je to dvojí. Jednak vlastním farníkům, kteří se mohou ke kázáním vracet, znovu si pročíst méně jasné pasáže, vypsat si body k rozjímání či cokoli jiného. V druhé řadě to může být nástroj evangelizační; inteligentně a vtipně psaný blog například na iDnes může oslovit velké množství lidí a ukázat, že křesťané stále ještě zcela nevyklidili prostor společenských diskusí.

Jistě i zde jsou dvě úskalí. Tím prvním je možnost existence méně čtivého kněze, který svými ostrými názory může mnohé popudit. Nemyslím si ale, že to musí být špatně. Pokud zde vznikne fenomén křesťanských blogů u čtených médií, bude takovýto počin spíše rozšířením palety a zajímavým doplňkem. Pokud nebude počinem jediným, neboť pak by se mohl stát snadnou kořistí diskutérů. Tím druhým úskalím je zvýšený nárok na kněze. Nejen, že své kázání budou jistě číst a ladit vícekráte, když jej dají v plén diskusi celému světu, ale ani je nebudou moci s drobnými obměnami opakovat. Ale i to zřejmě na škodu nebude.

Dalším zmiňovaným prostředkem má být video. Jednak se může jednat o celé záznamy mší, což se v mnohých kostelích již děje, avšak to vyžaduje určité technologické i finanční investice, stálého správce atp. Druhou a daleko snazší možností je nahrání nedělního kázání či katechezí i obyčejnou webkamerou. Mnoho lidí by jistě uvítalo možnost poslechnout si toho či onoho kněze, když nemůže být přímo přítomno na mši či katechezi. Opět je realizace tohoto počinu snadná a zabere maximálně čtvrthodinu.

Stranou nemusejí zůstat ani sociální sítě; možnost duchovního pohovoru či doprovázení přes Facebook může být pro mnohé lidi velkým lákadlem. Již jen proto, že odpadne ostych či obava z osobního setkání s knězem. Ale nemusí se jednat o nic složitého, cenu má i obyčejná přítomnost kněze pro běžnou komunikaci, vědomí, že nyní se na něj mohou věřící obrátit. Tento způsob práce ale již vyžaduje nadšení pro Facebook či jinou síť a nemalé množství času. Je také mít na paměti otázky bezpečnosti, etické problémy, které souvisejí se sociálními sítěmi atp. Naivní uživatelský přístup by se mohl poměrně snadno vymstít.

Osobně vidím velký potenciál i mimo klerikální složku církve. Jednak je to oblast vzdělávání věřících prostřednictvím e-learningu. Je to poměrně snadné, velmi účinné a užitečné, ale vyžadovalo by to patronát některého ze vzdělávacích ústavů – například teologických fakult. Vzdělání a přístup ke vzdělání laiků je pro budoucí rozvoj církve u nás klíčovou a mimořádně důležitou otázkou.

Prostor mají laici i při tvorbě blogů či křesťansky zaměřených webů. Jistě se zde mohou objevit otázky, jak poznat ty „pravověrné“ a kvalitní. Pokud by biskupství udělovala kanonické mise také katechetům, jejich pole působnosti by byl Internet, měli bychom v této oblasti vyhráno. Tito lidé by se za drobný peníz mohli věnovat katechezi nikoli několika málo dětí v náboženství, jehož současná forma, zděděná z dob Rakousko-Uherska postupně odumírá, ale buď konkrétní skupině v sociální sítí, tvorbě výukových materiálů, nebo pravidelně aktualizovanému blogu.

Nechci říkat, že nic z toho výše uvedeného se zatím nerealizuje, mnohé je již úspěšně uváděné v život či mnoho let intenzivně dýchá. Výzva papeže je ale novým impulsem i pro ty, co zatím vnímali Internet jako okrajovou záležitost či jako nepřítele. Je to povzbuzení pro ty, co z lenosti či ostychu Slovo na síti nehlásali. Benedikt XVI. říká, že se kněží mají stát následníky svatého Pavla, který hlásal evangelium v oblastech, kde o něm nikdo do té doby neslyšel, kde se druzí báli a říkali si, že tam to nemá mnoho smyslu, neboť i doma je práce dost. Kolik se najde těch, kteří jako apoštol Pavel vyrazí hlásat Boží slovo do míst, kde zatím nezaznívalo tak hlasitě a zřetelně?

Foto: Vít Luštinec