Velikonoční zvěst o Kristově vzkříšení je velkou a radostnou událostí. Chválíme Boha za to, že hrob Pána Ježíše zůstal prázdný. Dodnes si pamatuji, jak jsem jako žák 1. stupně ZŠ musel stát stráž u hrobu rudoarmějců. Jako dítě jsem nechápal, o co vlastně jde, proč stát u hrobu mrtvých? Později jsem zažil mnoho pohřbů a různých pietních aktů, které připomínaly někoho, kdo zemřel. Bolestně jsem se loučil i s milovanými a mně drahými lidmi. Jeden z nejpůsobivějších památníků zemřelých jsem navštívil v Jeruzalémě. Je to památník Jad Vašem vybudovaný obětem holocaustu. Na tomto místě se člověk stydí za to, že je člověkem. Jak hrozné věci my lidé dovedeme dělat jeden druhému? Ponižování, nadávky, vraždy, mučení, popraviště, plynové komory, sebevražední atentátníci, okupace, války.

Velikonoce jsou svátky, které připomínají Ježíšovo utrpení, kříž a smrt, ale také prázdný hrob. V evangeliu čteme o ženách, které šly k hrobu prokázat zemřelému Ježíši poslední poctu. Vzaly sebou potřebné věci k balzamování, tak jak bylo tehdy v Palestině zvykem. Jaké bylo jejich překvapení, když slyší z úst Božích poslů – andělů -  úžasnou a šokující otázku: Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tu, ale vstal! Děláte něco, co není smysluplné, co je dokonce zbytečné. A k tomu jim je připomenuto, že Boží cesta byla oznámena a že ony i učedníci nedávali dobrý pozor a přeslechli či nebrali vážně Ježíšova slova: Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.

Jak moc se liší Ježíšovo vzkříšení od vzkříšení lidí, která jsou popsána v Bibli? Vzkříšeni byli např. dcera Jairova, syn vdovy z Naim, nebo Lazar z Betánie. Byla to velká znamení Boží moci, když byli tito lidé přivedeni k životu. Bylo to úžasné, ale byla to mesiášská znamení – náznaky věcí budoucích. Tito lidé stejně museli zemřít. Smrt má v lidské populaci stoprocentní účinnost. Naproti tomu vzkříšení Pána Ježíše Krista je mocným vítězstvím nad zlem, nad ďáblem a je to průlom skrze smrt do věčného života. Vzkříšené tělo Pána Ježíše přijalo novou dimenzi, novou kvalitu, je to již tělo patřící věčnosti, Božímu království. Toto vzkříšené tělo již nepodléhá stárnutí, rozkladu, smrti – je to tělo připomínající slávu nebe. Kristus jako první prošel tímto způsobem ze smrti do života. Jako první prošel touto cestou a otevřel ji i pro druhé, aby ho skrze víru mohl následovat každý, kdo na něj spolehne.

Apoštol Pavel rád hovořil a psal o Kristově vzkříšení. Jeho dílem je např. velká a slavná pasáž o vzkříšení obsažená v 1K 15. V listě do Filipis (3,10) napsal slova: Abych poznal jej a moc jeho vzkříšení. To bylo pro něj tak důležité a rozhodující, že kvůli poznání moci Kristova vzkříšení začal pokládat za ztrátu a zbytečnost jiné věci. To, pro co žil, na čem si jako farizeus a učitel zákona zakládal, to mu najednou vybledlo a začalo být přítěží, něčím zbytečným. Jak můžeme poznat moc Kristova vzkříšení dnes?

Velikonoce jsou v zeměpisném pásmu, kde se nachází naše země, spojeny s dobou jara. A každé jarní období nám připomíná něco z moci vzkříšení. To, co zima pohřbila, vstává v přírodě v nové kráse. Zdánlivě suché větve stromů se v těchto dnech nalévají mízou, objevují se pupeny a první zelené lístečky. Mění se také život některých živočichů. Jak přibývá tepla, vylézá hmyz. Z kukel housenek vylétají pestře zbarvení motýli. Ve srovnání s mocí vzkříšení je to jen malá ilustrace.

Ve skutečnosti má Kristovo vzkříšení obrovský vliv na vnitřní život člověka. Když člověk pozná svůj hřích, už nechce zůstat housenkou. Ze svého hříchu činí pod vlivem Ducha svatého pokání a v jeho životě dále pokračuje úžasná proměna. Kdyby Ježíš nevstal z mrtvých, nemohla by být na zemi živá víra, nemohla by být jistota odpuštění hříchů – nemohli bychom se stát občany Božího království. Obrázkem z přírody můžeme povědět: Bez Krista budeš vždy jen přízemním živočichem, který poleze po zemi, a nikdy nebudeš moci létat na křídlech víry, nikdy nepoznáš krásu nového života v moci vzkříšení.

Velký pátek nám připomněl, že Ježíš zaplatil za hříchy člověka. On ale vstal z mrtvých. Jeho oběť byla přijata a prázdný hrob velikonoční neděle nám ukazuje k životu. Pán Ježíš nechce, abychom zůstali bezmocnými housenkami, lezoucími po zemi. On nám chce dát křídla. Vzkříšený Kristus dává vidět lidský život a jeho zápasy z perspektivy letícího motýla. Jak je někdy těžké se orientovat v krajině, protože nevidíme za les či za kopce, které nás obklopují? Zato z výšky, např. z letadla, vidíme všechno z jiné perspektivy a mohli bychom přesně zakreslit či vyfotografovat krajinu. Jaký žijeme život? Je to život přízemní, živočišný? Vidíme jen na pár kroků a jsme ze všech stran obklopeni pouze překážkami? Je možné letět na křídlech víry, poznat to, co poznal svatý Pavel: Moc Kristova vzkříšení a nový život v nové perspektivě.

Pouze vědět informaci o Ježíši a moci jeho vzkříšení, to nestačí. Nestačí poznat intelektuálně. Jsou lidé, kteří toho o Kristu teoreticky vědí hodně, ale ve skutečnosti Krista nepoznali a už vůbec ne moc jeho vzkříšení. Moc vzkříšení působí duchovní transformaci. U apoštola Pavla je tato proměna velmi názorná. Dříve než poznal vzkříšeného Ježíše, likvidoval církev, ubližoval křesťanům a jako velký inkvizitor je zatýkal a dával do vězení. Když ale poznal Pána Ježíše a moc jeho vzkříšení, jeho život se změnil. Našel nový smysl a cíl života. Prožil posun v hodnotách. Poznal sílu Ducha svatého.

Moc vzkříšení je úžasnou silou! Vždyť Ježíš řekl po svém vzkříšení: Dána je mi všeliká moc na nebi i na zemi. Pamatujme na tuto moc a otvírejme se jí! Zvláště ve chvílích, kdy na mnohé zápasy nestačíme, když máme z různých věcí ve svém životě obavy. On zasahuje do našich životů. Někdy nám trvá dlouho, než poznáme jeho plány s námi! Jindy upadáme do stereotypů a ztrácíme odvahu se postavit proti zlu. Ale Boží slovo nás vybízí, abychom znovu a znovu poznávali moc Ježíšova vzkříšení.

Filipským 3, 7-11
7  Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.
8  A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic,
9  abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře,
10  abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti,
11  abych tak dosáhl zmrtvýchvstání.

Pavel Černý je kazatelem Církve bratrské ve sboru v Praze 1. Bývalý předseda Ekumenické rady církví v ČR (2005-2009) a Rady Církve bratrské (1993-2009)

Foto: Resurrection of Jesus/ Matthias Grünewald / 16. století