Je dobojováno. Po letošních volbách už je jasné, že strana lidová už příští čtyři roky v české poslanecké sněmovně nic neovlivní. I když platí zásada, že se nemá kopat do mrtvol (kterou se však Češi ve svých dějinách nikdy neřídili a po „vítězných bitvách“ si s oblibou vylévali zlost na kdekom z „nepřátelského tábora“ - tu na Mariánském sloupu, tu na občanech německé národnosti- aby po letech zase devótně uctívali potomka rakouské šlechty), budou se hledat různé příčiny této prohry, která znamená bohužel i ústup křesťanských hodnot z české politiky.

Ze všech krajů získala nakonec KDU-ČSL nejvíce hlasů ve Zlínském (9,95%). I zde ale získala méně než komunisté, méně než TOP 09 a prakticky stejně jako populistické sdružení s mediální tváří Radka Johna. Jako příčinu v tomto konkrétním případě nehledejme pouze vychytralost Miroslava Kalouska, který získal na svou stranu Starosty a nezávislé, tedy velkou a v podstatě rozhodující voličskou základnu valašského a slováckého venkova. Jako příčinu je třeba hledat i trestuhodnou nepoučitelnost z krajských voleb 2008. Tehdy zlínští lidovci udělali klíčovou a osudovou chybu, protože vstoupili do velké koalice ČSSD-ODS. Do stejné koalice, která vládne na zlínské radnici a která je průnikem vlivových skupin, lobbistických zájmů a zmenšeným modelem živného korupčního podhoubí celé české politiky posledních let. Zde hledejme prvotní příčinu rozrušené a prakticky mizející voličské základny tradiční křesťanské strany. Z toho vycházejme při analýze neúspěchu v celorepublikovém výsledku.

Druhou významnou roli hrají neexistující osobnosti. Na příkladu Věcí veřejných vidíme, že pro 11 % voličů je postačujícím důvodem podpory jednoduché až primitivní (avšak zdánlivě neokoukané) heslo, mediálně známá tvář a několik jednoduchých marketingových triků. To vše je ovšem platné pouze pro jedno volební období, stejně jako to platilo při minulých volbách pro Zelené, někdy dříve pro Vladimíra Železného nebo na Slovensku před mnoha lety pro Alianci nového občana (jehož zdravotnický expert Zajac zajistil vítěství levice v dalších volbách a protože nyní je expertem TOP 09, zřejmě bude mít v Česku podobné zásluhy). Taková strana vlastně nemusí mít žádný program, stačí několik hesel a mediální tvář, která je opakuje stále dokola, ale vlastní názor od ní neuslyšíte. Nevěřícně jsem poslouchal minulou středu Radka Johna, který na zlínském náměstí pravil toto: „Zdravotnické poplatky chceme zrušit, ale lidi by neměli chodit k doktorovi moc často. Odborníci ať stanoví, kolikrát za rok může člověk navštívit lékaře.“ Nad takovým výrokem opravdu zůstává rozum stát, což je dokladem toho, že logika v předvolební strategii nehraje žádnou roli.

Role osobností u strany, která je na parlamentní půdě přítomná dlouhodobě, musí být jiná. Musí se vyznačovat přesvědčivostí a shodou slov a činů. Lidovecké osobnosti jsou spíše než osobnostmi s morálním kreditem přehlídkou tragických omylů. Zatímco Miroslav Kalousek je byl připraven vést od koalice se socialisty do náruče s komunisty, „zachránce“ Čunek jim svou nedůvěryhodností a neschopností vykopal hrob, do něhož bezradný a bezmocný Cyril Svoboda už jen spustil rakev.

 Je naivní si myslet, že k překročení 5% hranice postačí několik týdnů před volbami pochvalné články v Katolickém týdeníku či rozdané letáčky někde v neděli u kostela. Letošní neúspěch ať je pro lidovce důvodem k očistné cestě pokání. Pouze očistou a příchodem nových osobností může tato strana získat věrohodnost a ztracenou důvěru více než 5% voličů. Přál bych jí to a přál bych to celé české společnosti. V opačném případě zmizí nejen z parlamentu, ale postupně i z krajských zastupitelstev či ze zlínského magistrátu.

Články v této rubrice vyjadřují osobní názory autora.