Snad ty tam jsou již konečně ona „protimariánská“ vymezování se vůči katolické církvi, kterých se po reformaci v 16. století až do 20. století nakupilo až nad hlavu. Pokud má ještě někdo i dnes potřebu zpochybňovat mariánskou úctu v principu, ať si tedy nejdříve nastuduje teologii, a neztrácejme s ním čas. Protože jestliže existuje ono duchovní pouto a společenství mezi živými i již zemřelými, pak není důvod, aby mezi všemi přímluvci – patrony stála matka Ježíše Krista na předním místě.

Problém, který se však v souvislosti s mariánskou úctou dlouhodobě v církvi neřeší, je upínání se některých jakoby „konzervativních“ katolíků na obsahy oficiálně soukromých tzv. mariánských zjevení. Tento fenoném není nic nového. Víra ve zjevení svatých na konkrétním místě a v konkrétním čase stojí v základech i mnoha středověkých poutních míst. Znepokojivé však je, že k tomuto fenoménu se katoličtí křesťané – mnohdy v dobré víře – započali utíkat jakožto k více než jen soukromým zjevením právě v období, kdy církev fakticky ztrácela své politicko-společenské pozice v západní společnosti - tedy přibližně od 19. století. Jako by se začala ztrácet i víra v sílu zjevení Božího slova Písma (Bibli) a víra v sílu apoštolské tradice. Dokonce i staletími osvědčená forma osobní zbožnosti, kterou souhrnně nazýváme mystikou (modlitba, kontemplace apod.), jako by byla nahrazována sledováním a dokonce i komentováním toho, co skutečná (nebo údajná?) Panna Maria někde říká. Jakkoliv má člověk úctu k místům, kde se lidé modlí, a tam jistě patří i ony Lurdy, Fatima, LaSaletta, Medžugorje apod., jsou tato soukromá zjevení často brána jako aktuální hlasy z nebe, jakoby nebeské aktuality, kterými Bůh skrze Marii aktualizuje to, co snad v Bibli řekl nedostatečně zřetelně a církev to snad málo hlásá. Proto je také zajímavé k povšimnutí, že ona zjevující se Panna Maria je časově směrem od Lurd „stále hovornější“: Tehdy ohlásila z jeskyňky nad Gávou jen „Jsem neposkvrněné početí“, ale například v LaSalletě už někdy dokonce nejenom varuje před válkami a hrůzami, ale i vyhrožuje hříšníkům a citově vydírá. Nedávno jsem zachytil ve spamu od nějakého konec světa očekávajícího bratra opět vzkříšené prohlášení Naší Paní z LaSallety, začínající slovy:

 „Oznamte to všemu mému lidu. (19. září 1846) ,Melánie, co vám teď řeknu, nebude vždy tajemstvím; můžete ho zveřejnit v roce 1858. … Ano, kněží si žádají o pomstu a pomsta už se vznáší nad jejich hlavami… Hříchy osob zasvěcených Bohu volají do nebes a přivolávají pomstu a hle, pomsta je už přede dveřmi, neboť už není k nalezení nikoho, kdo by byl hoden Věčnému nabídnout ve prospěch světa oběť Beránka bez poskvrny… Společnost stojí před nejstrašlivějšími pohromami a největšími událostmi; nechť čekají na to, že jim bude vládnuto železnými důtkami a že budou pít kalich Božího hněvu… Chvěj se, země, i vy, kdo vykonáváte povolání sluhů Ježíše Krista a kdo uvnitř sebe uctíváte jen sebe samotné, chvějte se; neboť Bůh se vás chystá vydat svému nepříteli, protože svatá místa jsou zkažena; četné kláštery nejsou už domy Božími, ale pastvinami Asmodeovými a jeho druhů…“

  Stejně tak stojí za to si pročíst mnohá tzv. Medžugorská zjevení, které se však ani neodvažuji komentovat, abych nebyl na Areopagu roztrhán dříve, než stačím utéct. V souvislosti s právě uplynulým mariánským měsícem májem si proto kladu vážně jakožto upřímný katolík, denně se modlící o přímluvu ke všem svatým s Pannou Marií na prvním místě, otázku: Proč má někdo stále potřebu jménem jakési Marie posilovat apokalyptickou vizi brzkého konce světa pod taktovkou Krista Mstitele? Na sixtinské fresce namaloval Michelangelo poslední soud tak, že Panna Maria se na to přísné gesto odsouzení nemůže ze soucitu ani dívat. Proč tedy najednou stejná Maria stojí v očích některých katolických kruhů jakožto propagátorka a ohlašovatelka hrůz, msty a časných i věčných trestů? Kdo se skrývá za touto „Pannou Marií“? Je laciné prohlásit vizionáře a jejich manažery jednoduše za psychotiky. Jakkoliv církev přitahuje namnoze lidi s lehkými i těžšími mozkovými dysfunkcemi, přesto zde bude skrývat ještě něco mnohem více!? Stejně tak nelze říci, že by všude šlo o nějaký kolosální podvod nebo marketingový tah, jakkoliv jsou tato mariánská místa lukrativní ekonomická záležitost. Každopádně je zde něco, co stojí za diskusi, které jsem ochoten se účastnit, pokud bude věcnou a slušnou analýzou tohoto fenoménu.

Články v této rubrice vyjadřují osobní názor autora.

P. ICLic. Michal Podzimek, Th.D. je vysokoškolský kaplan v Liberci a pedagog na liberecké univerzitě.