Vzpomínková liturgie v kostele sv. Tomáše na Malé Straně, dnes připomene 20 let od úmrtí předního českého teologa prof. Josefa Zvěřiny. Od 18.00 hodin ji bude slavit pražský arcibiskup Dominik Duka OP.

Josef Zvěřina se narodil 3. května 1913 na Českomoravské vysočině, rodina se ale brzy přestěhovala do Vídně. Roku 1918 se vrátil s rodiči do Stříteže. Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu v Praze v roce 1932 studoval filozofii a teologii na Lateránské univerzitě v Římě. V roce 1937 byl v Římě vysvěcen na kněze a v následujících letech působil v duchovní správě (mimo jiné také v Sokolově a pražském kostele sv. Mikuláše na Malé Straně). V době války byl za své protinacistické postoje 13 měsíců internován v Zásmukách. V letech 1945–50 působil jako asistent křesťanské archeologie na KTF UK. Roku 1948 byl na UK promován doktorem teologie.

Léta 1950–52 strávil na vojně u PTP a roku 1952 byl odsouzen za údajnou velezradu a vyzvědačství na 22 let vězení, propuštěn byl v roce 1965. Poté vystřídal řadu dělnických profesí (topič, prodavač, skladištní dělník, kustod depozitáře Národní galerie v Praze). Založil a v letech 1968–70 řídil teologický časopis Via, z jeho podnětu začal probíhat přednáškový cyklus pro laiky Živá teologie. V roce 1969 nastoupil jako asistent na KTF v Litoměřicích, kde se habilitoval. V roce 1974 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovní služby. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a jejím aktivním spolupracovníkem, poradcem kardinála Františka Tomáška, členem redakční rady samizdatových Lidových novin.

Po listopadu 1989 byl jmenován čestným děkanem KTF UK a roku 1990 pověřen řízením dálkového studia teologie pro laiky a zvolen prvním prezidentem Křesťanské akademie. Byl výraznou osobností ekumenického smýšlení, s velkou morální a intelektuální autoritou. Zemřel 18. srpna 1990 v Netunnu nedaleko Říma. Za své zásluhy byl roku 1991 vyznamenán Řádem T. G. Masaryka in memoriam.

Z jeho bohaté přednáškové činnosti v 70.–80. letech vyrůstala koncepce i literární podoba jeho osobité Teologie agapé. Plodem jeho zájmu o kulturu, kterou chápal jako komplex hodnot pravdy, mravnosti, krásy a posvátného, které mají směřovat k všestrannému rozvoji a zdokonalování člověka a lidstva, je např. jeho práce Výtvarné dílo jako znak. Zabýval se však také vztahem teologie a filozofie a jeho zájem směřoval i k aktuálním otázkám politickým. Ve své stati z roku 1990 promýšlí otázky spojené s pádem komunismu (Tvář českého listopadu 1989, K novému pojetí teologie, Dopis západním křesťanům). Vytváření nové kultury v polistopadovém vývoji spojoval s křesťanstvím a hlubokou náboženskou vírou, vnášející do života lásku jako všelidský program a jako hráz proti mravním stínům.