Zpráva ČTK z 20. 8. hovoří jasně: Ministerstvo práce a sociálních věcí vedené panem Drábkem ze strany TOP 09 navrhuje snížení platů duchovních a zaměstnanců církví o 10%, tj. v průměru asi o 1540,- Kč měsíčně.

Zpráva není doprovázena žádným komentářem našich církevních představitelů, z čehož může vyplývat, že s tímto krokem více méně souhlasí. Ano, duchovní (i diecézní klérus) nemá toužit po hmotných statcích a v chudobě má jít příkladem většinové společnosti, utápějící se v konzumu. O řeholnicích ani nemluvě. Navíc duchovní zpravidla nemusí řešit otázku bydlení.

Ovšem je třeba si uvědomit, že mezi těmito duchovními jsou i kazatelé protestantských církví, kteří jsou zároveň často živiteli svých rodin. Jsou mezi nimi i katoličtí pastorační asistenti, kteří plní rozmanité úkoly v oblasti vzdělávání laiků, charity, sociální práce apod. I ti mají své rodiny.

Vzato podle příkladu autora článku, průměrná hrubá mzda zaměstnance církve s desetiletou pracovní praxí nedosahuje zdaleka částky 16 tisíc, kterou uvádí zpráva ČTK jako průměrný plat „duchovního“. Chcete-li ještě další srovnání, pak běžná kontrola a údržba malého auta (bez závad) před povinnou STK tvoří polovinu měsíční čisté mzdy pastoračního asistenta.

Co z toho plyne? Že zaměstnanci církevních společností budou muset podle současné vlády ještě více šetřit: patrně budou chodit jen pěšky, nebudou si kromě jídla moci kupovat už ani občas nějakou odbornou literaturu, navštěvovat kulturní akce, a o zlepšení kvality svého bydlení budou moci jenom snít. O dopadu na své rodiny, jejich sociální statut a soudržnost, nebudu hovořit.

To vše za mlčenlivé asistence některých hodnostářů, kteří se při inauguraci do svých funkcí nechají vozit kočárem anebo se rádi nechávají fotografovat s hlavou našeho státu.

Ano, šetřit je třeba. Na provozních výdajích, na investicích, na mzdových nákladech. I v církvi, nejen té české. Mělo by se například zvážit, kolik procent české populace poslouchá české vysílání Rádia Vatikán, jehož laičtí zaměstnanci mají příjem přes 1300 € měsíčně. Toto vysílání samozřejmě neplatí český stát, ale katolická církev. Neměli bychom tedy snad kritizovat českou vládu, ale chtít po církvích, aby se čelem postavily k otázce svého financování. To předpokládá nejen úspory, ale i vrácení církevního majetku a rozumné hospodaření s ním (na poslední část věty se někdy zapomíná). Ani to ale, zdá se, není na pořadu dne. Jak tedy chtějí církve existovat v době úsporných opatření? Nenapadá mne jiná odpověď, než je návrat k ideálům svatého Františka. Ano, ale proč to někdo z církevních představitelů neřekne nahlas a veřejně? Odbory v církvi nemáme, tak kdo už by měl za práva zaměstnanců církví bojovat, ne-li církevní představitelé?

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.

Redakce k příspěvku Petra Cekoty obdžela reakci P. Milana Glasera vedoucího české redakce Vatikánského rozhlasu. Glaser kritizuje zmínku o platech zaměstnanců Rádia Vatikán. Podle Glasera se jedná o osobní útok autora na laické členy české redakce Vatikánského rozhlasu, konkrétně na to, že za svou práci berou mzdu. Glaser upozorňuje, že podnájem v Římě může stát polovinu i více zdejšího měsíčního platu..