Když se k nám po listopadu 89 vrátila náboženská svoboda, začali mnozí katolíci volat po možnosti zřizování katolických gynekologických poraden. Mělo jít o zdravotnická zařízení, kde by křesťanské ženy nebyly ze strany personálu vystavovány tlakům proti svému svědomí a kde by jejich osobní náboženské a etické přesvědčení bylo plně respektováno. Zejména v otázce interrupcí, antikoncepce, ale částečně i umělého oplodnění.

Pro myšlenku speciálních gynekologických poraden panovalo velké nadšení. Mělo se za to, že o takové poradny bude velký zájem. Doba se ale měnila, a když do zdravotnictví vtrhlo konkurenční prostředí, lékaři obecně začali mnohem více respektovat zájmy i etické požadavky svých pacientů a pacientek. Dnes asi není pro většinu žen problém sehnat „nevěřícího“ gynekologa, který je bez problémů ochoten její křesťanský pohled akceptovat.

Vztah nevěřících lékařů k věřícím ženám se tedy proměnil, ale mnohem zajímavější proměna nastala u samotných aktivistických skupin, které myšlenku speciálních katolických gynekologických poraden prosazovaly: Zatímco v dobách pádu komunismu odůvodňovaly zřizování speciálních gynekologických poraden požadavkem respektování svědomí katolických žen, v současné době jako by tytéž skupiny vystupovaly s radikálním požadavkem nutnosti svědomí katolických žen nerespektovat.

Zkusím to vysvětlit: Pracuji s věřícími ženami již mnoho let a stále častěji mě jako gynekologa navštěvují věřící ženy ve složitých sociálních, ekonomických, sexuálních i zdravotních situacích. Tyto ženy často řeší své problémy nejprve se svými pastory, kazateli a zpovědníky a teprve po lidském rozebrání a objektivním etickém poučení přicházejí za mnou s tím, že podle jejich mínění i podle mínění jejich zpovědníka je například neabortivní hormonální antikoncepce (HA) v jejich dané situaci jediným možným řešením. Ne že by byla dobrem, to jistě ne. Je ale menším zlem. Lepší alternativy neexistují. Proto jim jejich svědomí říká, že HA mohou volit a za mnou přicházejí kvůli tomu, abych jim pomohl vybrat preparát neabortivní.

Jde jistě o velký etický problém a podle mého soudu je ke každému případu nutné přistupovat individuálně. Má se lékař vlamovat do tak intimních oblastí života svých pacientek, které ony otevírají pouze před svými zpovědníky? Má je nepoučeně poučovat (v ordinaci není čas proniknout do všech detailů problému), jak by měly „správně“ řešit svůj život? A pokud ony dávají přednost názoru svých zpovědníků, má nebo nemá jejich svědomí (a potažmo svědomí daných katolických kněží) on jako katolík respektovat?

Paradoxní na celé situaci je to, že na některých soukromých internetových stránkách (většinou vedených mladými muži bez vzdělání v gynekologii a v teologii) se objevují kromě žádostí o vyhazov takového lékaře ze zaměstnání i „nedoporučení“ pro ženy, aby takovéto lékaře navštěvovaly. Neboť ... tito lékaři by prý mohli svědomí svých pacientek respektovat. Ano, to je největší jejich provinění – že by respektovali svědomí svých pacientek. A dokonce by jim mohli vyhovět (třeba je na jejich prosbu v případě neplodnosti odeslat na specializované pracoviště asistované reprodukce).

Že je to bizarní situace? Samozřejmě. Ale nadhazuje to otázku: Jde vůbec o ženy? Jde o respektování jejich katolického svědomí? Nepůsobí to tak, jako by gynekolog tu měl být výhradně proto, aby fungoval jako mocenská páka mužů-laiků (nikoliv výhradně, ale zejména) a jejich představ o tom, co je a co není správná ženská morálka?

Autor je lékař, spolupracuje s katolickou gynekologickou poradnou při Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze.

Reakce dr. Skočovského na jeho blogu a následná diskuze.