Tomáš Zdechovský je autorem tří básnických sbírek, které vydal těsně za sebou. První s názvem Ze zahrady mé milé... poezie vyšla v roce 2008, druhá pod názvem Odpusť mým rtům v roce 2009 a v letošním roce mu vyšla poslední – Intimní doteky. Všechny tři názvy nepojmenovávají pouze knihy veršů, ale také poslední tři roky Tomášova života.

Nejkrásnější místo

Nejkrásnější místo
stojí uprostřed
luk a polí

Dvě lípy
a jeden kříž,
který je holý

A dvě cesty
se zde rozchází
jedna směřuje
k nebi
ta druhá vede milence
do mlází.

První sbírka obsahuje jednoduché a hravé verše, které sdělují zážitky z dětství, z míst, kam se člověk rád vrací a jsou o lidech a o věcech, které má člověk rád. Jsou to básně, které v nás zanechávají lehký pocit s radost v srdci – takovou tu nepopsatelnou, tu, co cítíme jenom vnitřně. Tomáš snad i název sbírky vybral záměrně – tak, aby shrnovala jeho životní pocit, který chtěl skrze básně poslat dál. A čtenáři to ocenili. Zájem o jeho první sbírku projevili především mladí lidé hledající krásy slov, jejich vytříbenost a také něco, co by jim dodalo příjemný pocit.

Poslední hvězda

Až zhasne poslední hvězda,
začnu se bát,
že nenajdu cestu zpátky do náručí,
kde rostly hrdě topoly.

Až zhasne obrys měsíce,
kterým jsem sekal chmury denní,
budu se ve skalách modlit
radostné žalozpěvy
Malého prince.

Až slunce,
přestane mi říkat: „Pane“,
a můj chlad bude v hlíně červy vábit
teprve smoč své oči v moři solném
a nech mě stát se poslední hvězdou.

Druhá kniha veršů vyšla o rok později. Tato sbírka i celý Tomášův rok byl mostem k další etapě. Ve výzvě (a zároveň názvu sbírky) Odpusť mým rtům žádá o odpuštění za to, co řekl, napsal, jako by si nebyl úplně jistý, že koná správně. Jeho verše už nejsou protkané optimismem, na všechny věci a lidi už nepadá jenom přímé sluneční světlo, ale nacházíme zde lehce filosofické tázání po smyslu života a po směřování našich cest. Při čtení veršů, zvláště při opakovaném, už nepociťujete tu lehkost a vláčnost, ale občasné chvění a mrazení v zádech i konečkách prstů.

Maminka

Omšelá a tolikrát oprášená cesta
k tvým kamnům na dřevo,
s obyčejnou houbovou bramboračkou
a lívanci se skořicí a cukrem.

Krabice od banánů připomínající automobilové jízdy
dvou hašteřivých bratří,
kteří nedokážou chvíli mlčet,
po krátké rvačce
přijatí ve tvém nekonečném náručí.

Pamatuji si důvod pro každou z Tvých vrásek,
úsměv i pohlazení
a kdybych se nestyděl,
znovu bych padl do objetí,
ze kterých jsem se tak rád
celý život vysmekal…

Trojici sbírek uzavírá ta s názvem Intimní doteky. Tomáš ji věnoval všem, kteří ho v době nemoci navštívili, v době samoty potěšili a v dobách loučení přinesli kousky chleba na dlouhou cestu do země bez výčitek. Jeho zatím poslední verše jsou přestoupení do světa bez příkras a bez pohádek. Najdeme zde těžké až depresivní emoce. Čtenář musí daleko více přemýšlet a ptát se. Zvážnění se nese celou sbírkou, ale není to jejím smyslem.

Básník Zdechovský procitá, zastavuje se a mírným otočením hlavy se dívá do minulosti, kterou spojuje se sny budoucnosti. Dospělýma očima se dívá na zážitky z dětství a dospívání. Chce zachytit nesmrtelnost jednoho okamžiku a vypsat se z pocitů, které občas přepadají každého z nás. Je to právě on – básník, který se nebojí pojmenovat věci pravými jmény, do naha vysvléká naše myšlenky a vystavuje se posměchu a kritice za svoji svlečenou upřímnost. Odhaluje nejen své nitro, ale nastavuje zrcadlo i čtenářům. Záleží pak na každém, zda najde odvahu se do něj podívat a unést tíhu svého svědomí.

V této sbírce se z Tomáše stává otec. Už to není syn, který touží po svém tátovi a těžko se smiřuje s jeho odchodem. Z jeho veršů mizí i milenci, kteří se schovávali v mlází. Nyní jsou to manželé se svými emocemi, představami a starostmi. Poezie třetí sbírky však není chvalozpěvem na život, přátelství a manželství. Není ani žalmem, ve kterém Bohu sděluje nesnesitelnost lidského bytí. Je to poezie, která zasahuje každou část lidského těla, zařezává se jako střep a zanechává hořkosladkou chuť v ústech. Je to reálný, intimní dotek života, se vší vážností, chmurem i ironií.

Tomáš Zdechovský - je český básník, fotograf, publicista, politik a mediální analytik.  

Literární kritici ho řadí do představitelů současné katolické moderní poezie. Sám Zdechovský se však hlásí k dotekysmu (pozn. básnický směr založený Přáteli tichého dotyku vyznačující se hravostí a jednoduchostí veršů, které se mají člověka dotknout) a emocionalismu stavějícím na emocionálním prožitku z veršů.

Vydal tři sbírky básní: Ze zahrady mé milé... poezie (Trinitas 2008, v roce 2009 přeložena do hebrejštiny, angličtiny, němčiny, itlaštiny, francouzštiny, ruštiny a ukrajinštiny), Odpusť mým rtům... (Trinitas 2009) a Intimní doteky (Trinitas 2010).