Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným." A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst. Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil, Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení. Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil." (Lukáš 3, 15-22)

Své veřejné působení Ježíš začíná křtem. Co to znamená? Co to znamená pro nás? Ježíš přijal křest. I my jsme byli pokřtěni. Ježíš nám otevřel tuto cestu do Boží blízkosti. Slovo křest v překladu znamená: ponoření, namočení, polití.
Krátce před Ježíšem vystoupil u Jordánu Jan a vzbudil rozruch voláním k pokání. Na znamení pokání - rozchodu s hříchy ponořoval lidi.

Ježíš se dal pokřtít spolu s ostatními kajícími hříšníky. Ačkoli mu toho nebylo potřebí. On se solidarizuje s hříšníky, co hledají pokání. I s námi. Na počátku nejsou mocné a efektní činy ani poutavá řeč, ale obyčejné gesto. To předznamenává celou Ježíšovu službu.

Nejprve musíme projít vodou. Musíme se znovu narodit z vody a Ducha (J 3, 5). Voda je dvojznačná: životodárná i ohrožující a nebezpečná zároveň. Když čteme o Ježíšově křtu vyvolává to další asociace: vody na počátku stvoření, vody potopy za Noeho, vody Rákosového moře skrze které prošli Izraelci z Egypta na svobodu a jistě také vody rozvodněného Jordánu o velikonocích, přes které Izrael pod vedení Jozueho vstupoval do země zaslíbené. Avšak pro nás také: vody našeho křtu, kterým jsem prošli.

Ježíš vstoupil do vody a s modlitbou se ponořil.  To znamená vydal se Bohu. Vstoupil do onoho očišťujícího i životodárného, ale také ohrožujícího živlu. Vody se nad ním zavřely. - Ve křtu jsme se vydali Bohu. A vydáváme se stále. - Tady má místo slovo z Izajáše: "Budu s tebou můj lide" (Izajáš 43, 1-7).

A nebe se otevřelo a Duch svatý sestupuje jako holubice na Ježíše. To navozuje představu jednak Ducha Božího, který se vznášel nad vodami na počátku po stvoření. A pak také holubice, kterou Noe vypustil z archy nad vody potopy. V obou případech představuje vznášející se a sestupující Duch příslib naděje. Pro všechny lidi a celé tvorstvo.

Dle Jana to je hlavní charakteristika Mesiáše: Je plný Ducha svatého. Má Ducha na rozdávání. To tu dosud nebylo, až od této chvíle. Proto Ježíš křtí Duchem nejen vodou. Proto je Ježíš větší než Jan Křtitel. I my máme od Ježíše přijímat plnost Ducha. Duch dává zakusit Boží lásku, blízkost a svatost. Duch je však také oheň soudu spalující hřích. Soud odhalující veškerý hřích. Proto Ježíš křtí Duchem i ohněm.

Ježíš slyší: Ty jsi můj milovaný syn; Tebe jsem si  vyvolil. Všechno, co Ježíš bude dělat a mluvit, bude mít sílu z Ducha svatého. I to patří k naší zkušenosti se svatým Duchem: Dává nám zakusit, že jsme Boží děti. A Bůh je náš Otec. Naplňuje nás radostí a svobodou a důvěrou Božích dětí.

Toto čtení v nás má probudit opravdové očekávání, abychom Ježíše přijímali, abychom od Ježíše očekávali to, co on nám může a chce dát, abychom přijímali Ducha svatého a nechali se jím naplnit.

Foto: Jan Kirschner, křtitelnice v kostele římskokatolické církve v Semonicích (Brněnsko)

Převzato z portálu Brněnské diecéze CČSH