Dnešní lidé často vnímají sekulární a světskou oblast značně odděleně. V takové situaci nemá papež žádnou kvalifikaci k tomu, aby vstupoval do diskusí vědeckých. Sekulární společnost by mu ráda vykázala místo mezi filosofy a teology a tam ať si říká, co chce. Je to ale jen snaha o to, tuto diskusi zamést pod koberec.

Jaké právo má tedy papež, potažmo kurie a další úřady zřízené Svatým otcem, mluvit k vědě a o vědě? Jaký má mandát či kvalifikaci pro tyto vstupy? To jsou závažné otázky, na které je potřeba hledat odpovědi jinde než jen v prostém pohledu do historie a konstatováním toho, že věci vždy takto byly. Dokonce při pohledu do historie by leckdo mohl konstatovat, že církev svým vměšováním do vědních oborů stála proti pokroku a bylo by možné, z jistého úhlu pohledu, říci, že napáchala v této oblasti více škody než užitku.

Tento pohled je ale v mnohém historicky a vědecky ne zcela podložený. Stačí se podívat na případ Galileiho, který byl dokonce rehabilitován. Při pohledu do jeho Dialogu se mohou naskytnout závažné námitky a otázky, na které Galileo nedává odpovědi ani přesné a často ani správné. To jakým způsobem přírodovědecko-filosoficky sestavil svůj text (zcela úmyslně zaměřený proti církvi) přímo vybízí ke kritice a oprávněné opozici. Věda buď je a má důkazy, nebo není, a proto stačí jen jeden jediný sporný či chybný moment teorie. A těch měl Galileo více než dost.

Církev tedy v historii často hrála roli strážce vědecké přesnosti před branami pověr a pavědy. Vědci v celém středověku i raném novověku ze svých přírodovědeckých poznatků vyvozovali závěry teologické.

Jaká je ale situace dnes? Papež je především nesporným garantem etiky. Ať se nám to líbí či nikoli, není žádný větší garant morálních hodnot než on. Vždyť na desateru a křesťanské morálce je vystavěna celá naše civilizace. Vždyť každý podvědomě cítí, že se lhát nemá a že nevěra, ať je jakkoli bagatelizovaná, je problémem morálním, i když na ni nikdo nepřijde. Kdybychom udělali dotazník morálních hodnotách naší společnosti, o tom, co lidé cítí ve svědomí, dospěli bychom zřejmě k závěru, že naše společnost je více křesťanská, než si myslíme.

Právě reflexe moderních etických problémů a definování možností přijatelných způsobů výzkumů představují jednu z nejvýznamnějších úloh, které v této oblasti papež má. Dokáže ze svého nezaujatého pohledu vidět o krok dále než vědci, kteří nutně cítí značnou zainteresovanost na tom, aby se vydali tou nejprogresivnější cestou. Myslím, že zde nejde o nějaké tupé omezování, ale jen o vzájemnou spolupráci na tom, aby bylo možné dlouhodobě prohlubovat lidské poznání. Tato spolupráce je pro vědce mimořádně prospěšná a řada z nich si je této služby papeže vědoma.

Mimo vstup do oblasti etiky, která je mu svěřena jako Petrovu nástupci a hlavě církve, jsou zde také další oblasti vědy, do kterých může a má mít vstup do oblastí, které se nějak vztahují k dalším antropologickým tématům jako boj za lidská práva nebo s chudobou. V tomto duchu jde například poslední prohlášení týkající se geneticky modifikovaných plodin, které mohou být účinným nástrojem v boji s chudobou.

Církev se vždy snažila o to, aby pěstovala vědu na maximální možné úrovni; stačí se zmínit o výzkumu v oblasti astrofyziky, který provádí papežské observatoře. Je totiž úkolem každého člověka, aby usiloval o maximální možné poznání. Toto poznání ale musí být pravé a přínosné pro člověka. A právě o to se svými vstupy do oblasti vědy snaží.

Autor je studentem PřF MU a CMTF UP.

Související odkaz: Benedikt XVI.: Vesmír není dílo náhody, ale nevyčerpatelné imaginace Boha

Foto: Filip Kotek - Navstevapapeze.cz