Striktní polarizování egoismu a altruismu vyvrací racionální úvaha i praxe. Konání dobra o sobě přináší mnohem větší „benefit“ samotnému původci, byť je mnohdy spojeno s odříkáním, dočasným „zlem“ pro aktéra a tudíž s „odložením zisku“. Ctnost odpovědnosti, ohleduplnosti a solidarity je sama odměnou.
I některé biblické texty mluví odvážně pro kultivaci egoismu, pro „vznešený egoismus“, smíme-li to takto nazvat. Bližního máme milovat v takové intenzitě, jakou milujeme sami sebe. Chtějme to nejlepší pro sebe i pro druhé! A dále, „pokleslý egoismus“ se obrací sám proti sobě, neboť, jak praví Ježíš z Nazareta, co získá člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí a zmaří? Třeba ještě podotknout, že vznešený egoismus není roven chladné vypočítavosti „dávám, abys dal“, jak se třeba může na první pohled zdát.
2. předsudek: Zlo je třeba za každou cenu vymýtit!
Naopak, zkušenost jednotlivců i dějinná ukazuje, že snahy o vymýcení zla končily jeho ještě větším rozbujením. Nabízí se proto jiná etika: etika pěstování zla. Pěstování menšího zla. Je třeba přijmout realitu zla. Bůh zlo dopouští, a přestože se této úvaze jistě zpěčujeme, je moudré vyhradit zlu omezené pole působnosti, aby se „realizovalo“. Ve snaze zabránit zlu ještě většímu!
3. předsudek: Desatero stačí, ostatní (= mravnost) už přijde samo!
Desatero platí pořád. Bláhový ovšem ten, kdo si myslí, že stačí Dekalog znát a schematicky se podle něj řídit. Desatero je přes své univerzální rysy dobově podmíněné /ve formulacích i požadavcích/ a člověk, který hledá v úzkostech, jak přiměřeně jednat a zvládnout obtížné mravní rozhodování, se nespokojí s několika větami Desatera. Desatero je málo, chce to větší nasazení!
4. předsudek: Hlavně misionařit a evangelizovat!
Tím nejposlednějším, co máme dělat, je přesvědčovat jiné o své pravdě. Tzv. reklamní syndrom poučuje, že šmejd a naprosto zbytná věc musí být inzerována, musí být nabízena a zájemce přemlouván ke koupi. Skutečně kvalitní zboží reklamu nepotřebuje, neboť se brzo rozkřikne, co je dobré.
Je dobré rozlišovat vyznání od misionaření. Mohu svou víru „vyznávat“, sdílet ji s ostatními. Z povahy věci ale plyne, že přesvědčování (misionaření) v oblasti „nadracionálního“ je nejen téměř neúčinné, ale naopak spíše vyostřuje již existující tenze ve společnosti, zejména ze strany jiných či opačných ideologií. Pořád platí latinské „Facta loquuntur“. Přemíra přesvědčovací evangelizace je znakem, že je něco v nepořádku v samotné víře. Skutky hovoří, ozařují a….přesvědčují.
Autor je doktor filosofie a středoškolský učitel.
Perex redakční, čtenáři si k článku založili diskuzní téma.
