Křest a znovuzrození jako svatba

Křest může mít řadu forem. Měl jsem možnost vidět křty v kostele nad křtitelnicí, křty v bytě ve vaně, i křty v přírodě v řece. Nejvíc se mi líbil křest dětí i starších lidí, kteří se pro něj rozhodli a byli křtěni v létě v řece Orlici. Svůj vlastní křest jsem neviděl, byl jsem ještě malý. Rodiče mě za totality statečně nesli do kostela a vychovávali ve víře. Jsem jim vděčný. Zároveň se mohu asi nejen já ptát, co se to tehdy s námi při křtu stalo, co se ještě stane, co ještě očekáváme.

Kdybych měl k něčemu přirovnat křestní znovuzrození syna nebo dcery nebeského Otce, přirovnal bych je ke zrození manželství. Znovuzrozením se rodíme z Boha. Bůh říká ano člověku a člověk říká ano nebeskému Otci. K jednotě docházíme postupně. Některé kroky je možné přeskočit, jiné myslím ne, např. rozhodnutí. Znamení při znovuzrození a znamení při vzniku manželství se mohou nápadně podobat. Zkusme si cestu k manželství a cestu k synovství porovnat. Pro porovnání poslouží třeba následujících dvanáct kroků.

1) Stvoření (narození jednotlivce)
2) Hledání (otevřené oči, otázky v srdci)
3) Setkání (Boží slovo, Boží blízkost, lidská blízkost)
4) Chození spolu (rozhovor, držení se Božího slova)
5) Rozhodnutí (chci být Tvým / Tvá, chci Tě)
6) Smrt svobody a nezávislosti (vyznání dosavadní nevěry, utopení nezávislého života, člověk pod křestní vodou; rozlučka se svobodou, dívka pod čepcem)
7) Vyznání lásky ve dvou
8) Odevzdání se a přijetí (Odevzdávám se Tobě a přijímám Tě. Slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost.)
9) Slib (Boží slovo Nové Smlouvy, veřejné vyznání, svědci křtu; manželská smlouva, slib, svědci, prsten)
10) Nové jméno (nové jméno po Otci, Synu a Duchu; společné jméno manželů)
11) Hostina (stolování s Otcem, Synem, Duchem, sourozenci a přáteli při památce Večeře Páně, kalich Nové Smlouvy; svatební hostina s rodinou a přáteli, přípitek)
12) Spojení, naplnění a jednota

Znovuzrozenému patří nové jméno, v podstatě přivlastňovací příjmení: Otcův, Synův a Ducha svatého. Manželka přijímá jméno po manželovi. Už není svobodná. Podobně po znovuzrození už nejsme sví. Už nejsme svobodní. Jako si nevěsta nevybírá jméno po kmotře nebo svatebním svědkovi, nemusí mít křtěný jméno po strýci nebo kmotrovi. První jméno, nesprávně označované jako křestní, nám dali rodiče. Příjmení znovuzrozených si můžeme uvědomit my sami.

Dříve uzavírali manželství za děti rodiče a i dnes je to běžné třeba v Indii. Asi by nás nenapadlo oženit nemluvně. A to ani v případě, kdy bychom si byli jistí, že jsme mu dobře vybrali a že později by si stejně nemohlo pro vztah vybrat někoho lepšího. Kdo by chtěl dítěti domluvit svatbu a navléknout prsten? Můžeme přinést dítě do kostela a žádat křest. Se závazkem, že ho budeme vychovávat, bude pokropeno vodou. Ale proč nepočkat, až se rozhodne?

Židé byli obřezaní. Obřízku prováděli rodiče několik dní po narození dítěte. Tím mu, také bez jeho rozhodnutí, dali znamení, že patří k vyvolenému národu. Má tím obřezaný nárok na vstup do Božího Království? Měl Nikodém, který přišel za Ježíšem, jistotu, že bude v Božím Království? Třeba se jako člen židovské rady už zabýval otázkou, jak významné místo v něm bude mít. Obrovské překvapení. Dozvídá se, že v Království není, možná ho ani neuvidí a nevejde do něho. Žádné privilegium. Obřízka na to, aby člověk uviděl a vešel do Království, nestačí. Rodiče obřízkou neudělali pro jeho vstup do Království vůbec nic. Možná, že celý svůj život bydlel ve svaté zemi a ve svatém městě. Copak v Božím Království nebyl? Nevešel do něho už tenkrát, když se matce narodil? Překvapený Nikodém se hned Ježíše ptá, zda je možné, aby ho matka znovu porodila. Ježíš mu řekl, že se musí znovu narodit on, Nikodém. Nikdo jiný to za něho udělat nemůže.

Jak se narodit znovu? První část křtu si musíme odpracovat, v druhé přijímáme obdarování. Vodou se křtíme my, Duchem křtí Boží Duch. Abych se stal Božím příbytkem, musím nejprve vyprázdnit své nitro. Pokud jsem už zaplněný až „nad hlavu“ třeba zálibami, prací a starostmi, nezbývá ve mně místo pro druhého člověka, podobně nezbývá místo pro Božího Ducha. Musím se zbavit i části starých a krásných věcí, abych udělal místo pro pohyb. Vystěhovat skladiště. Musím vystěhovat i zlé věci, které fungují v příbytku mého nitra jako past. Pokud do člověka vstoupil ďábel, musí se vystěhovat. Přijímání Ježíšových slov a života očišťuje vyklízené lidské nitro. Prosím Ducha Svatého, aby přišel. Duch Svatý může přijít a nitro člověka pokřtít.

Jan usvědčoval lidi u Jordánu z hříchu. Člověk vyznal a vlastně i vydechl své hříchy. Vešel do vody a ponořil se. Potopil svůj život a svůj dosavadní dech. Dodýchal a v tomto smyslu zemřel. Jan ho z dravého proudu řeky vyvedl ven. Připravoval člověka pro Ježíše. Ježíš ukazuje život v Synovství a jednotě s Otcem. Dává slovo, tělo a krev pro nový život. Duch Svatý přichází a naplňuje člověka a přebývá v něm. Znovuzrozený se stává Otcovým synem, Ježíšovým bratrem a Ducha Božího obyvatelným chrámem.

^{ilustrace: křest Ježíše -mozaika v Ravenně, křest krále Chlodvika,  zdroj internet}

Související článek: Baptisteria patří do našich kostelů