Jaro přichází na Britské ostrovy dříve než do střední Evropy a letošní začátek dubna byl v Anglii obzvlášť teplý. Narcisi, modré zvonky (blue bells), které v Čechách nemáme, tulipány i ovocné stromy v plném květu. Alespoň ve východní Anglii v parcích slavného univerzitního města Cambridge, kam jsem vyrazil na týdenní studijní pobyt.

Ve městě na Vás dýchne ta pravá stará dobrá Anglie a je velmi příjemné k životu. Historické centrum starobylých kolejí a nádherných gotických kaplí, rozsáhle parky, plné piknikujích lidí i všudypřítomní cyklisté, projíždějící odvážnou rychlostí mezi davy turistů.

Anglie chystala velkou slávu pro svého prince Williama, který se včera oženil se svou snoubenkou Kate Middletonovou a dokonce i premiér Cameron vyráběl se žáky základní školy konfety na jednu z tisíce pouličních slavností. Bydlel jsem u přátel, které shodou okolností v létě také oddá arcibiskup z Cantenburry Rowan Williams. Včerejší obřad v centru Londýna byl pro arcibiskupa zcela jistě jen malou zkouškou na velký den mých přátel, alespoň jsem nabyl takového dojmu, protože většina společenských konverzací se točila kolem tohoto tématu. Svatba v Anglii má zřetelně jiný rozměr než na co je našinec zvyklý. Frak a kloubouk jsou samozřejmostí. Já jsem se v této atmosféře snažil v univerzitní knihovně studovat pozadí vzniku anglikánské církve a o prvním králi Jindřichu VIII., který si místo papeže přisvojil titul ochránce víry. Tento titul možná získá i William, stane-li se králem. Zabloudíte-li do Cambridge, nezapomeňte knihovnu navštívit. Je to sice labyrint s vysokou věží, ve které údajně i straší, ale jsou zde deponovány všechny knihy, které v Británii vychází a pro každého zájemce bez rozdílu je vstup na týden zdarma.

Nenechal jsem si ujít ani anglikánskou bohoslužbu. Přátelé mě vzali do High Church, kde liturgii provázela vůně kadidla a ritus, který na mě dýchnul téměř předtridentskou tudorovskou dobou. Nejpůsobivějším momentem bylo čtení evangelia, resp. jeho předzpívání jáhnem z uličky uprostřed shromáždění. Na lektora byl upřen zrak celého shromáždění ze všech stran a vzkříšení Lazara tak získalo opravdu velmi živé anamnetické poselství. Takto uprostřed lidu bylo čteno evangelium i ve staré církvi. Zajímavé bylo, že po ukončení bohoslužby a modlitbě růžence se prostor najednou změnil a protestantské "kirchen kafe" se podávalo přímo v kostele navzdory předchozí sakrální události (snad zde měli i svatostánek). Anglikánská praxe a teologie je opravdu velmi široká a zahrnuje nejrůznější důrazy.

Inspirující je i velmi pružný přístup k úpravám starých kostelů a dostavbám odvážných komunitních center přímo napojených na historické budovy. Kostely v Británii se vyprazdňují a nejsou již potřeba stovky míst. Anglikáni si nedělají servítky a řady těžkých kostelních lavic tak nejednou nahradí jen do poloviny prostoru lehkým mobiliářem (lavicemi nebo židlemi). Český památkář by sice možná zaplakal. Má to ale své výhody. V zadní části kostela zůstává volný prostor, nebo zde vznikají nejrůznější zázemí. V Cambridgi doporučuji navštívit St. Michael´s church, kde nová prosklená stěna odděluje liturgický prostor od veřejné kavárny u vstupu do lodi kostela. Desítky takových realizací jsou k vidění i v časopise Church Buildings nebo každému, kdo by chtěl nějak modernizovat svůj kostel či modlitebnu, doporučuji knihu Repitching the Tent od Richarda Gilese. Oba tituly jsou k dispozici v knihovně Evangelické teologické fakulty.

Poslední den svého pobytu jsem se rozhodl vyrazit do Londýna. Měl jsem přesný cíl. Jen tak bloumat po tomto rušném městě sám, je příliš stísňující a únavné. Mířil jsem do historického kostela St. Martin in the Fields, přímo do srdce Londýna, kde byl vystaven kontroverzní čtyřmetrový kříž Terryho Daffiho. Sám autor o svém díle krátce hovořil. Kříž je zneklidňující. Autor jej maloval 16. měsíců ve stínu monstrózní liverpoolské anglikánské katedrály z 19. stol., obklopen násilím a nepokoji, které město začátkem 80. let 20. století sužovaly. Na kříži jsou dvě postavy, jednou z nich je malý chlapec Kevin bez dolních končetin, kterého se snažil Terry naučit plavat i plno dalších symbolů. O kříži jsme ještě dlouho diskutovali v podzemním farním centru a do nočních ulic Londýna jsem vyrazil až za svitu měsíce.

foto: autor, King´s college, Cambridge