Křesťan v politice

Lze předpokládat, že až statistici sečtou všechny údaje z nedávného sčítání lidu, tak nám tvrdá data nastaví ne příliš příjemné zrcadlo současné společnosti. Tedy, abych byl přesný, ne příliš příjemné pro nás, křesťany. Jak velký odklon od tradičních církví nakonec bude, to si budeme muset počkat do konce tohoto roku, kdy má statistický úřad vydávat první zjištění. Ať už to ovšem dopadne jakkoliv, otázka schopnosti přiblížit křesťanství většinové společnosti bude pro budoucnost klíčová.

Úloha církve je zřejmá. Musí nalézt nové způsoby a cesty evangelizace v novém kulturním prostředí. Úloha křesťanů-občanů je rovněž zřetelná. Žít a pracovat podle svého přesvědčení, obhajovat a naplňovat křesťanské hodnoty a dávat dobrý příklad všem ostatním. Ale jakou úlohu má v tomto procesu sehrávat politik? Má nějaké specifické možnosti? A má vůbec promyšleně přibližovat křesťanství svým voličům?

Politik-křesťan je v současnosti v nelehké situaci. (Natož politik, který je navíc z politické strany, která má křesťanství ve svém názvu). Z jedné strany jej kritizují lidé nevěřící a z druhé strany lze slyšet kritiku i od některých křesťanů, kteří tvrdí, že do politiky náboženství nepatří, ba naopak, že mu politika škodí a ubližuje.

Politik-křesťan je potom někdy v otázkách víry velmi opatrný, protože ta rizika budoucího politického neúspěchu jsou veliká. Jít tedy na politický trh s křesťanstvím není vůbec snadné. Ale o potřebnosti tohoto kroku jsem přesvědčen. Ale jak na to, abychom těmto nesnázím předcházeli?

Ve Zlínském kraji mám jako náměstek hejtmana vedle cestovního ruchu a kultury na starosti i komunikaci s církvemi. A právě toto spojení mne dovedlo k projektům, které ukazují na jednu z možných cest, jak přiblížit křesťanství většinové společnosti a přitom nebýt obviňován z politického zneužívání své víry.

Např. již třetím rokem ve Zlínském kraji funguje projekt „Otevřené brány“, který má za cíl zpřístupnit církevní památky. Jsme jediným krajem v celé republice, který podobnou akci realizuje. Základním cílem je „otevřít brány“ kostelů nejen pro věřící navštěvující mše, ale také pro širší veřejnost. Například v roce 2010 všech 18 zpřístupněných kostelů navštívilo přes 76 tisíc návštěvníků. Ukazuje se, jak obrovské kulturní a duchovní bohatství je ukryto v kostelích našeho regionu. Letos jich bude zpřístupněno již 21.

Dalším významným projektem, na kterém nyní pracujeme, je Velehrad 2013, jehož realizací si chce Zlínský kraj připomenout a důstojným způsobem oslavit 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu a přihlásit se tak k jejich odkazu. Mezi hlavní akce projektu Velehrad 2013 lze zařadit především Mezinárodní konferenci o životě a díle Tomáše kardinála Špidlíka nebo připravovaný koncert zlínské filharmonie Svatému otci přímo ve Vatikánu. V rámci projektu Velehrad 2013 je ovšem připravován i nový produkt cestovního ruchu, a to rozvoj poutní a církevní turistiky, která je zatím opomíjena, přestože zvláště v našem kraji má velký potenciál (poutní místa Velehrad, Sv. Hostýn, Štípa, Provodov).

Projekty jako Otevřené brány nebo podpora poutní a církevní turistiky chápu jako možnou cestu, jak přirozeně a nenásilně přiblížit křesťanství ostatním lidem a přispět tak k vzájemnému dialogu, poznání a pochopení, které jsou tolik nutné pro naši budoucnost.

Jsem tedy přesvědčen, že přiblížit křesťanství lze. Jen to chce větší míru optimismu a důvěry v lidi. Mnohdy jsem např. slyšel kritická slova nad tím, že na štědrý den je kostel zaplněn lidmi, kteří do něj přes rok ani nevkročí. Na tento den ovšem nemá zaznívat kritika, ale naopak chvála. Protože je to okamžik, kdy lidé, kteří jinak neprožívají křesťanskou víru, se dostávají do kontaktu s živou vírou. A proto chvalme plné kostely 24. prosince. A nezavrhujme ani královskou mega svatbu prince Williama a Kate, protože to jsou okamžiky, kdy můžeme přiblížit křesťanství lidem, kteří by jinak o křesťanské podobě svatby nikdy neslyšeli. Recept je tedy vlastně jednoduchý. Mít otevřené srdce a mysl. Brány se pak už otevřou samy.