Při velikonočních liturgických obřadech si každý rok připomínáme utrpení Ježíše Krista a věříme, že skrze jeho oběť jsme byli spaseni. Zůstává lidsky nepochopitelným tajemstvím, proč se stalo, že Bůh dopustil, aby jeho Syn byl zrazen, zapřen, ponížen, potupen, mučen, přibit na dřevo kříže a ještě posmíván a provokován lotrem, který ze svého kříže na něho volal: “Což nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!” (Lk 23,39). A Ježíš nezachránil sebe, ty, kteří spolu s ním byli odsouzeni a neušetřil ani utrpení a strádání duševního i tělesného těžko vyjádřitelného čísla lidí na tomto světě. Mnozí z nich to již nedokázali unést a těžce onemocněli. Někteří se rozhodli pro sebevraždu, jako jediný únik z této strašné reality. Otázky, spjaté s realitou a smyslem Ježíšova i lidského utrpení jsou v našem životě těmi nejobtížnějšími...

Bolest, trápení a bezmocnost se objevují často v umění: beletrii, poezie, hudba, malířství, sochařství a také v tvorbě dramatické a filmové. Jsou lidé, kteří nekompromisně odmítají vidět násilí a krev na obrazovkách a plátnech kin. Cítí se vysloveně špatně. Jiní však tuto tematiku rádi vyhledávají. Potřebujeme vidět horor, aby nám stoupl adrenalin a vymanili jsme se z nudy, smutku či tak čelili naší depresi či vnitřnímu vyhoření? Styk s utrpením, které vidíme na filmovém plátně, nám ukáže, že je někdo, kdo trpí také anebo dokonce i víc.

Při produkci filmu “Kalvárie” byl kinosál 45. Mezinárodního filmového festivalu v karlovarském hotelu Thermál obsazen do posledního místa. Tento snímek byl uveden organizátory festivalu dvakrát. Devadesát čtyři minut plné hororu a fantasy se zúčastnil osobně i tvůrce jeho scénáře, belgický režisér Fabric du Welz, což dalo promítání patřičnou slavnostní atmosféru.

CalvaireZpěvák Mark Stevens vystupuje v domovech důchodců, které objíždí se svojí dodávkou. Všude má velký úspěch, na kterém si narcisticky zakládá. Je obklopen řadou zamilovaných fanynek. Při přejezdu přes mlžné Ardeny se mu porouchá vůz. Rozhodne se přespat v nedalém hostinci. Jeho majitel Bartel se zdá zpočátku velmi přátelský a pohostinný, ale posléze Mark vidí, jak mu sekerou rozbíjí motor jeho automobilu, aby nemohl odjet. Jeho chování se stává stálé podivnější, je plné rozporů a lží. Do Marka se patologicky zamiluje. Proto mu zakazuje se z místa vzdálit. Mark se přesto vydává na průzkum okolí. Vidí, jak muži z nedaleké usedlosti se sexuálně ukájejí na ovci. Zděšeně se vrací zpátky do hostince, avšak je krutě Bartelem potrestán. Telefonní spojení s okolním světem je znemožněno. Ocitá se v pasti. Je spoután a bizarně ostříhán. Psychotik Bartel v něm chorobně vidí svoji bývalou manželku Glorii, která ho opustila. Obléká ho do jejích šatů. Mark se ještě několikrát pokusí utéci, ale bezvýsledně. Začíná hrozné mučení, které vrcholí přibitím na kříž. Situace se zdá zcela bezvýchodná. Nakonec dojde mezi Bártelem a muži z vesnice k přestřelce. Bártelova žena měla s některými z nich intimní poměr. Mark toho využívá a prchá. Bártel umírá, ale jeden z bývalých milenců jeho ženy začíná prchajícího Marka pronásledovat, avšak tragicky mizí v bažinách. Mark utíká; jeho osud zůstává otevřen...

Pane režisére, chtěl jste svým filmem něco konkrétního sdělit?
Na to jsem nemyslel, mám rád horor a myslím, že tento žánr může zaujmout. Líbí se většinou mladým divákům. Bartel žije v každém z nás...

Proč jste do filmu zakomponoval mučení a přibíjení Marka Stevense na kříž?
Studoval jsem v jezuitské škole. Pedagogové na nás byli nepřiměřeně přísní a nutili mě, abych ze zúčastňoval mší v kostele. Nevzpomínám na tuto dobu rád. Od mládí mi pohled na ukřížovaného Krista působil potíže. Já bych vůbec zakázal vyvěšování křížů. Považuji to za morbidní, především pro malé děti. Utrpení a násilí je absurdní a je třeba se ho vyvarovat.

Připravujete nějaký nový film?
Bude to o Glorii, manželce Bártla, jakési volné pokračování Calvaire. Měl by se objevit co nejdříve. Nebude v něm chybět horor ani napětí. Dělám tuto práci velmi rád. Vždyť film je můj život.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho tvůrčích úspěchů.

foto: Petr Živný (vlevo) a Fabrice du Welz při rozhovoru

Calvaire
94 min
Režie: Fabrice du Welz
Scénář: Fabrice du Welz, Romain Protat
Hudba: Vincent Cahay
Hrají: Laurent Lucas, Jackie Berroyer, Philippe Nahon
Belgie, France, Luxembourg, 2004

Možná, že daň evoluce spočívá právě v utrpení. Náš Bůh není privilegovaným bohem buržoazním, který by patřil mezi celebrity, k VIP. Je to Bůh, který ve svém Synu Ježíší Kristu zakusil utrpení tím, že se stal člověkem. I když smysl utrpení zůstává skryt, nejsme v něm sami. On je totiž v něm s námi. To je nám útěchou. Symboly utrpení se budou objevovat, ať již v umělecké tvorbě náboženské, tak i profánní. V obou případech mají psychologický význam katarze, která nás očisťuje od předchozích traumat. Neobyčejná krutost a násilí se často objevuje i v pohádkách, které čteme dětem. Má to smysl výchovný a působí jakýmsi psychickým “očkováním”. Vše ale končí nakonec dobře. Takovou vírou se vyznačuje i křesťanské náboženství: kráčíme do budoucího věku, ve kterém se nebude trpět, smrt bude poražena. Ave Crux, spes unica.

P. Petr Živný, korespondent Magazínu ChristNet.eu v Itálii byl akreditován na 45. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2010.