Včera a dnes mě napadlo zkusit myslet na přátele ještě o něco víc. Zkouším zkoumat lépe, jak mohu být každému blíž. Vlastně nedělám nic zvláštního. Možná ani nic navíc. Prostě k tomu všemu, co mám a jsem, přidávám všechny kolem mě. Dávám jim místo, kus sebe, skrze Toho, který se daroval cele. V tomto okamžiku zvlášť myslím na zesnulého otce arcibiskupa Karla Otčenáška, jehož srdce bylo den co den otevřené pro nefalšované přátelství a vzájemné porozumění. Den co den.

K úmyslu „být blíž“ mě také inspirují verše z Bible. "Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému." (Řím 12,10). A dále: "Když jste nyní v poslušnosti přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte." (1 Petr 1,22).

Přátelé jsou prý příbuzní, které si člověk vybírá sám, a tam, kde jsou přátelé, je i pomoc. Přátelství ale není samozřejmostí. Je realitou, která znamená dar. Z přátelství vychází pomoc. Opravdový přítel touží ji darovat a to už může pomoc znamenat. Anglické přísloví říká, že přítel je člověk, který přichází tehdy, když už všichni odešli... To je něco – přijít "tehdy"!

Uvědomuji si, jak arcibiskup Karel Otčenášek žehnal všem a vždy. Jeho celoživotní myšlenkou bylo svatodušní univerzální spřátelování s Bohem a se všemi lidmi. Jeho ochota obětovat se a být všem a Bohu nablízku byla víc než výmluvná. Každá, byť jen krátká chvíle s ním, se stala jedním velkým požehnáním. Na mších, při svátosti smíření a společných rozhovorech, na besídkách, různých oslavách a mnoha akcích.

Otec arcibiskup byl hlavním patronem aktivit pro seniory v královéhradecké diecézi a zaštiťoval především celostátní setkání animátorů seniorů a diecézní setkání seniorů. Na obou těchto akcích býval také vždy aktivně přítomen. Když jsem za ním přišla jeho účast na setkáních domlouvat, nikdy neodmítl. Nikdy neodmítl přijít mezi své přátele, a to dokonce ani tehdy, když se sám již nemohl dobře pohybovat.

Svým životem světu ukázal, že všichni jsme přáteli – v Duchu svatém. Zdraví, nemocní, bezbranní, nuzní, trpící, smutní, radující se, boháči, nějak postavení, starší, mladí... my všichni patříme do jednoho velkého srdce, kterým jsme Bohem milováni a kde nejsme rozlišováni.

Bože, dej nám srdce přátelství, které každého čistě nachází, které se stále daruje a všechny lidi den co den miluje. Srdce, které neustále z Tvého vychází a k opravdovému přátelství vždy dochází.   

Autorka je vedoucí Diecézního centra pro seniory v Hradci Králové.