Sotva kde v Evropě se sejde tolik - nejen křesťanů, nýbrž i lidí s nimi spřízněných - jako začátkem června (1.-5.), a to v Drážďanech; celkem příchozích, či spíše přijedších i přiletivších: 118 000. A ti po pět dní (!) spolu diskutovali, naslouchali druhým, účastnili se společných bohoslužeb, biblických programů, přednášek a příležitostí k nejzávažnějším problémům dneška, tím či žijeme.

Trh možností před Frauenkirche

Pravda, v německy mluvící a rozumějící oblasti, byť angličtina je mocná čarodějka. A to bez rozdílu politického, společenského, či církevního „zařazení“. Nejen v oblasti církevní, života víry, lásky a naděje pro sebe sama, nýbrž šířeji pro bližní, společnost, svět. Většina oněch „se sešlých“ byla evangelíky nebo šířeji protestanty, byť v menšině byli přítomni i „římští“ katolíci“. Minulý Kirchentag 2010 v Mnichově byl zvláštní právě tím, že se mimořádně konal spolu s Římskokatolickou církví. Ten letošní zase tím, že proběhl takříkajíc na okraji Německa, v Sasku; na samé naší hranici – součásti byvší NDR. Drážďany ten ohromný nával turistů zvládly. Organizaci, dopravu, ubytování díky obětavým, dobrovolným spolupracovníkům, (kolem pěti tisíc!), farnostem, soukromým ubytovatelům a školám, jež se změnily na ubytovny. Vše provázejícím titulem byla pak otázka ...kde je tvé srdce? S nevyřčenou odpovědí, kterou nejspíš známe z Matoušova evangelia (6:21): TAM BUDE I TVŮJ POKLAD!

Většina účastníků, nejen mládeže, se chopila atraktivních příležitostí, ať už koncertů – hudba či zpěv; různorodých žánrů – např. pantomimy, divadla, nejrůznějších veřejných produkcí a výstav – ať už pouličních, nebo úžeji v uzavřených prostorách. Hojně navštíveny byly rovněž večerní bohoslužby, všelijak odlišného pojetí. A také - otrocky přeloženo, „trhu možností“ na výstavišti, nebo v osmi velikých stanech.

Česko-německá bohoslužba v Trinität-Ruinenkirche

Tam byla spousta pestrých aktivit, jež se prezentovaly. Připravených církevními, misijními, diakonickými institucemi z Německa i dálných, až exotických zemí. Bylo zde možno nalézt i zastoupení Ekumenické rady církví v České republice, působící spíše – oproti zřejmě původnímu zadání – jako koutek prodeje drobné, domácké keramiky. Důstojnější zastoupení by si naše ekumena přeci jen zasloužila. K mání nebyly žádné zajímavé propagační materiály týkající se jak naší vlasti, tak jednotlivých církví, jež ERC v České republice zastupuje. O to více je třeba ocenit letitou práci a přípravy zajištěné farářem Ondřejem Soběslavským a dalšími spolupracovníky, byť zmíněný přiznal malověrnost, když zajišťoval česko-německý večer s bohoslužbou v Trinität-Ruinenkirche v obavě, že déšť přivede na otevřeném prostranství vše v niveč. Laskavý, slunečný večer s bezvadným chórem a hudbou (saxofonistka k tomu!), kázáním faráře Beneše a dramatizací knihy Ester vytvořil skvělou, duchovní atmosféru v kostele pro zhruba 450 přítomných, až dosud poznamenaném bombardováním Drážďan. O tradičním, skvělém, typicky českém pohoštění, zajištěném farářem Petrem Brodským, ani nemluvě.

Je pozoruhodné, že řadě aktuálních probíraných témat bylo přítomno mnoho těch, jichž se bezprostředně týkalo; ať už těch, jichž se týkalo prodloužení důchodového věku, nebo aktivně pracujících „přesčas“; vždyť ona pomyslná mez o stavu, situaci, zdraví, schopnostech jednotlivce až tak mnoho nevypovídá. Neméně pohnutým a ožehavým byl rozbor ohledně potřeby ekonomického růstu a stoupající výroby, včetně zatížení obyvatelstva, přerozdělení práce a zaměstnanosti obyvatelstva. Vtipně se pak dostal v potaz výrok Martina Luthera, že „práce patří k člověku stejně, jako k ptákům zpěv“. Spíše by mělo jít o to, aby pracovat měl příležitost, kdo může - a chce. Člověk by se neměl stát kolečkem moderní doby, podobně jak nebohý kůň na Orwellově Farmě zvířat, kterého po všem angažmá čekají předčasná jatka. Nejinak, naprosto otevřeně, se jednalo o válečném, německém působení na Blízkém východě. A to v době, kdy byly přivezeny domů rakve padlých vojáků, zahalených do německé vlajky. Pozoruhodných přitom byla i řada programů v nové, netypické synagoze. Zde nelze opomenout rozhovor evangelického teologa, docenta starozákonní teologie, Martina Prudkého Th.D., s tajemníkem Federace židovských obcí v České republice Dr. Tomášem Krausem s nebývalým vhledem do minulosti i přítomnosti židovské obce, včetně napětí a hledání východiska mezi ortodoxními, reformními a liberálními Židy.

Předností pak bylo, že k řadě nejzávažnějších témat se konalo hned několik programů, na nichž vystoupila řada odborníků z různých oblastí (psychologie, sociologie, teologie, ekonomie, politiky, kultury, literatury), schopných spolu otevřeně hovořit v panelové diskusi. A to bez toho, že by užívali obehrané floskule, nebo se častovali výhradou, že ti druzí berou záležitost nadměrně zprava, či zleva. Všem šlo o věc, bez osobních, či snad dokonce stranických ataků.

Trinität-Ruinenkirche -detail zachovalého oblouku klenby

Obdivuhodný byl také podíl německých politiků, kteří si jako Angela Merkelová nebo prezident Christtian Wulf brali za čest, že mohou na Kirchentagu vystoupit. Sotva představitelné v naší vlasti, že by církvemi připravené podujetí, a to s chutí - a reprezentativně, navštívili čeští, špičkoví činitelé. A byli schopni přijmout nejeden kritický šleh, přitom zaujmout i svou reakcí. Trapné je, že v médiích České republiky nebyla (!) o Kirchetagu a projednávaných záležitostech, jež nás také pálí, ani zmínka. Během celé doby, ani poté.

Při návratu domů jsme se dověděli, že oním strašidlem, ohrožujícím naše zdraví, nebyly okurky z Německa, snad španělského původu. Většina přítomných, se přitom v Drážďanech stranila jakékoliv zeleniny. Ten letošní evangelický „slet“ navzdory biozelenině úspěšně skončil. Nechť se vydaří i Kirchentag 2012 (tentokrát katolický -pozn. red.)!

Jan Kašper je evangelickým farářem v Bradýse nad Labem a pravidelným návštěvníkem Kirchetagu.

foto: Jan Kirschner