Seznamka
Po duchovních cvičeních se stal z pivařského sládka kartuzián... žádná hodina v jeho životě není pro něho problémem... „Bůh mě chce mít zde, v kartouze Marienau...“
Heslo kartuziánského řádu: Stat crux, dum volvitur orbis. Kříž stojí (pevně, bez proměny), zatímco se svět otáčí (a mění).
V minulých letech jsem se čtenáři Christnetu navštívil dva italské mužské kartuziánské kláštery: „Serra San Bruno“ v Kalábrii a „Farneta“ v Toskánsku. Tentokrát chci zamířit na západ k našim německým sousedům a popsat zážitky ze své návštěvy kartouzy „Marienau“.
Pokud pojedete po dálnici z Mnichova do Lindau, projedete křižovatkou u města Memmingen a odbočíte směrem na D-8844 Bad Wurzach, máte šanci, abyste stanuli před malou dřevěnou tabulkou: „Kartause Marienau – turistická prohlídka se neumožňuje“. Tolik kilometrů a teď zpátky? Jako důvěrný přítel kartuziánského řádu, jsem se nedal hned tak odradit a zazvonil jsem na fortnu. Otevřelo se malé okénko a jím jsem vstoupil do úplně jiného světa. I zvláštní vůně tomu napovídala.
KARTUZIÁN - nikoliv Bruder Antonius - foto Petr Živný
Bratr Antonius se mě v němčině se silným místním přízvukem zeptal, co si přeji... Ovšem abych mohl s otcem převorem Verenfriedem připravit rozhovor pro Christnet, na to nestačil ani můj kněžský kolárek. Přesto mi však bylo umožněno, abych se v chóru v prvním patře zúčastnil nešpor, a tak alespoň na dálku viděl 20 řeholníků kněží a 14 bratří. Modlitba začala vyzváněním, při kterém se mniši střídali, podle toho, jak přicházeli do kostela. Usebrannost, jednoduchost, strohost, podmanivý zpět latinských modliteb se linul z chrámového prostoru, postaveného v letech 1962-64. Vedle mě klečel a modlil se mladý německý kněz, který by rád vstoupil do kartouzy....
V chóru mnichů-otců během nočního oficia „Podle svědectví písma svatého a mínění starých mnichů usnadňuje noční doba obzvláštním způsobem duchovní usebrání a setkání s Bohem.- Ode všech odděleni jsme přesto spojeni se všemi, abychom jménem všech stáli před živým Bohem“. (Kartuziánské stanovy 14.7; 34.2)
Po modlitbách jsem se vracel chodbou, zcela oddělenou od kláštera, kde jsou cely pro hosty, kterými jsou výhradně příbuzní řeholníků, kteří mohou být v kartouze ubytováni jednou za rok asi dva dny a také ti, kteří by chtěli do řádu vstoupit, tj. svobodní muži, římsko-katolického vyznání ve věku od 20 do 45 let. Nikdo jiný nesmí v klášteře přenocovat. Na rozdíl od jiných řádů, kartuziáni neposkytují ubytování či jakékoliv pohostinství. Samotní řeholníci se již nesmí nikdy domů vrátit a navštívit rodinné příslušníky. To proto, aby byli uchráněni vlivu vnějšího světa. Je také zakázáno číst noviny , časopisy, poslouchat rozhlas a televizi i jakýkoliv styk a hovor s lidmi, včetně telefonu a internetu. Něco těžko představitelného pro dnešního člověka...
Bůh třímá světlo kontemplace ve vlastních rukou. Mnohdy je pootevře a nechá tuto úchvatnou záři proudit do očištěné duše.
Dionýsius Kartuzián
Po nešporách jsem již nedoufal, že bych mohl s někým z kláštera udělat autentický rozhovor, který by trochu osvěžil suchá fakta. a tak jsem poděkoval bratrovi Antonínovi a připravoval se na odchod. Najednou mi však tento drobný mnich z fortny nabídl, že mi může on odpovědět na moje otázky. Neváhal jsem ani chvíli.
Jak jste se stal kartuziánem?
Původním povoláním jsem byl sládkem a kontroloval kvalitu piva. Byl jsem normální praktikující katolík, rád jsem se modlil růženec, ale jinak nic zvláštího. Nikdy jsem v životě nevkročil do kláštera ani se nezajímal o řeholní život. Když mi bylo 43 let, zúčastnil jsem se duchovních cvičení a v rámci nich jsem po důkladné svaté zpovědi přijal svátost pokání. Najednou se mi můj vnitřní hlas zeptal: „Nechceš vstoupit do kláštera?“. Zeptal jsem se: „ A do jakého“? V následujících dnes jsem dostal do roku časopis, kde byl článek o kartouze v Marinau, která se nacházela ve vzdálenosti asi 80 km od mého domova. Tak jsem pochopil, že Bůh mě chce mít zde. Velmi me inspirovala slova z Nového zákona: “Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomijí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky (1. list Janův 2,15-17). Ano, náš řád je umírněně přísný, proto v minulosti nikdy nebyl reformován. Nesmíme sice hrát na žádný hudební nástroj, malovat či věnovat se sportovní činnosti. Přesto však mohu říci, že se zde cítím šťastný od samého začátku a každou hodinu svého života toto štěstí plně pociťuji. Nikdy jsem tedy nelitoval, že jsem sem vstoupil. Nyní je mi 80 let a žiji tedy v klášteře již 37 roků.
Nestýská se Vám po vaší profesi a třeba i po pivu?
Veškerý majetek, který jsem vlastnil jsem přenechal svému bratrovi a po profesi se mi nestýská. Zatímco nesmíme jísti maso, pivo je dovoleno. Vždy mě potěší, když příbuzní našich mnichů z České republiky mi přivezou vaše vynikající pivo...
Váš klášter mi připadá téměř jako věznice...
Musíme se chránit před vlivem světa, abychom si uchovali soustředěnost v modlitbě a rozjímání. Pohyb nám však nechybí. Máme povinné procházky každou neděli odpoledne v zahradě kláštera, jednou za měsíc čtyřhodinnová vycházka v okolí kláštera a jednou za rok musíme ujít celých čtyřicet km. Naposledy jsme navštívili nedalekou bývalou kartouzu v Buxheimu (1402-1812), kde nyní je velké muzeum a duchovní správu vedou Otcové Saleziáni.
V klášteře máte početnou skupinu bratří laiků. Čím se zabývají?
Bratři mniši, kteří nepříjímají kněžské svěcení, se věnují nejrůznějším činnostem. Jejich styl života se liší od duchovních. Před II. Vatikánským koncilem bratři byli oděni černě, nyní nosíme všichni stejný bílý hábit. Máme i samostatnou kapli. Věnujeme se fyzické práci: vrátnice, zahradnictví, úklid, kuchyně, truhlářství, prádelna, včelín, šefcovna, pekárna, údržba staveb a lesní hospodářství.
Jaký užitek a božskou slast připravuje samota a mlčení pouště těm, kteří je milují, vědí pouze ti, kteří to zakusili. Svatý Bruno
Jaké národnosti žijí ve Vašem společenství?
V mnišské komunitě je nejvíce Němců a kromě otce převora, který je Holanďanem, jsou zde také Francouz, Argentínec, Vietnamec a také dva kněží a jeden student z České republiky. Nejmladšímu členovi komunity je 20, nejstaršímu 83 let.
Máte také sestry kartuziánky?
Řád má v současné době 390 členů. Z toho 175 otců, 145 bratrů a 70 sester. Dva ženské kláštery jsou v Itálii a ve Francii, jeden ve Španělsku. Plánuje se otevření ženské kartouzy v Koreji. Zvláštností života našich mnišek je zasvěcování panen a jáhenek – přitom dostávají od biskupa štólu a mohou číst evangelium.
Chudý a osamělý život je ze začátku těžký, postupem času lehký, na konci nebeský, v protivenstvích stálý, v pochybnostech věrný, ve štěstí umírněný. Svou formou střízlivý, v chování prostý, ve slovech poctivý, v mravech bezúhonný. Takový život je nejvýše žádoucí, neb není nikterak ctižádostivý. Guigo z Kastelu, pátý převor Velké kartouzy
Mohu si Vás vyfotografovat, abych Vás mohl představit čtenářům Christnetu?
Ale kdepak, to by mi pan převor dal! Fotografování je u nás zakázáno. A když zemřeme, na našich hrobech nejsou žádná jména, pouze prostý kříž. Stejně tak při publikování knih se neuvádí jméno autora, pouze se napíše „Kartuzián“ ...
Několika minutový rozhovor a několik dnů jsem chodil jako v transu. To udělá setkání s člověkem, ze kterého je cítit Boží láska. Ve vší prostotě a jednoduchosti. Ani tak obsah slov, jako to, co z něho promlouvalo: dotek Boží. Ta dlouhá cesta stála za to. To krátké, ale nezapomenutelné a nesmazatelné setkání s bratrem Antonínem, to byly moje exercicie...
Laudetur Jesus Christus!
Kartause Marienau D- 88410 Bad Wurzach
Nezapomenout přivést jako dar pro bratra Antonína naše dobré české pivo! Nejlepší je, domluvit se telefonicky v době od 14.00 do 18.00 na tel. čísle: 0049-7565- 1201 anebo poslat fax 0049-7565-91238. Některým z Vás se snad podaří zúčastnit se modliteb nešpor v letním čase v 16 hod.
Prameny:
Kartouza Marienau. Kunstverlag Josef Fink. Linderberg im Allgaeu, 2005, 48 s., ISBN 3-89870-223-5 (česká verze)
Kartause Marienau. Kunstverlag Josef Fink. Linderberg im Allgaeu, 2007, 48 s., ISBN 978-3-89870-184-6 (německá verze)
Petr Živný je korespondentem Christnetu v Itálii.
Foto: Petr Živný.
