Seznamka
Navštěvuji malé brněnské společenství mladých. Obrovskou výhodou je, že se všichni navzájem důvěrně známe, nemám tedy sebemenší problém se sdílením, řešením problémů nebo diskusí na dané duchovní téma. Nikdy jsem nebyla takzvaný „spolčový typ“, raději jsem si věci mezi Bohem a mnou řešila v soukromí. Mezi čtyřma očima. Ale toto společenství s lidmi, kteří jsou mi jak věkově, tak názorově velmi blízcí, mi najednou jako by otevřelo dveře na mé cestě k Bohu. Zvykla jsem si na jejich podporu, upřímnou starost a touhu modlit se společně. Proto mě velice trápilo, když jsem letos kvůli maturitní zkoušce a přijímacím řízením neměla na toto společenství dostatek času. Dalo by se říct, že jsem na ně neměla čas vůbec. Jeden večer se však v této hektické době našel a nabídl mi cestu, jak z toho ven.
Sešli jsme se v nezvykle velkém počtu. Na programu byla hlavně otázka, kdy a jak často se budeme scházet. Jak spojit společnou modlitbu s tak nabitým programem. Vždyť nám trvalo téměř měsíc, než jsem se zase všichni domluvili a konečně sešli. Bylo 21:21, když jsem se na tento úmysl začali modlit. Než jsme se rozloučili, bylo už všem jasné, jak to uděláme. Každý den přesně ve 21:21 se společně bude modlit. Každý sám, přesto spolu. Ať už děláme ten den cokoliv, za devět minut půl desáté je prostě modlitební chvilka. Každý měsíc se modlíme na určitý úmysl, za společenství a za jednoho z nás, který naši pomoc nejvíc potřebuje. Toto krásné řešení mi poskytuje vše, co jsem si přála. Jsem sama, v klidu a tichu Mu můžu svěřit vše, co mám na srdci, přesto vím, že nejsem při modlitbě sama. Tam, kde jsou dva (a víc), tam je On mezi námi.
Nalistovala jsme si evangelium podle Marka, konkrétně 21. kapitolu, 21. verš.: Ježíš jim odpověděl: "Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem, ale i kdybyste této hoře řekli: ,Zdvihni se a vrhni se do moře' – stane se to. A věříte-li, dostanete všechno, oč budete v modlitbě prosit.“ V této kapitole píše Marek o Ježíši, jak proklel strom, na kterém nebylo ovoce. Ve 21:21 se k myšlence tohoto příběhu stále vracím. Jako by vystihovalo přesně tu situaci, ve které se naše společenství ocitlo.
Společně s ostatními mladými jsem zasadili strom, když naše společenství vzniklo. Pravidelně jsme strom zalévali, chránili před prudkým větrem, opečovávali ho. A zanedlouho jsme mohli s radostí sklízet ovoce - sladké, čerstvé, ničím nepoškozené. Krásné plody naší práce. Pak ale přišlo ono období, kdy práce byla spousta a na strom se pomalu zapomínalo. U stromu jsem se scházeli tak málo, že časem ho už neměl kdo zalévat a pomalu usychal. Když pak přišel ten spásný nápad, že každý den bude každý z nás ve 21:21 zalévat strom, který máme nejblíže u sebe, tak nejenže zachráníme ten náš společný strom, ale vytvoříme celý ovocný sad. Kdokoli pak půjde kolem našeho domu, může si utrhnout a ochutnat. A každý, kdo by chtěl také zalévat, může. Přesně ve 21:21 se potkáme na zahradě.
Foto: Vít Luštinec
Piero della Francesca - Křest Krista / National Gallery, Londýn
