V souvislosti se zítřejšími bohoslužbami ve sboru ČCE v Kobylisích jsem obdržel veliké množství pošty, která prozrazuje vaše znejistění, někdy až pohoršení, ba i inkvizitorský elán. Není v mých silách odpovídat každému jednotlivě a na všechno, čím jste mne zavalili, proto přijměte prosím těchto několik řádek, které snad to důležité shrnují.

Ve sboru působím jako farář od r. 2006, přičemž občanské sdružení homosexuálně orientovaných křesťanů “Logos“ zde působí od r. 1992. Nebýt mimořádné mediální pozornosti, kterou vzbudil festival Prague Pride 2011, zřejmě by zítřejší bohoslužby předmětem vašeho zájmu nebyly, neboť nijak nevybočují z toho, co se v kobyliském sboru běžně koná. Staršovstvo sboru vzalo na vědomí, že 14. srpna t.r. na přání členů Logosu povedu bohoslužby ve spolupráci s některým z jeho členů, nic více a nic méně. Žádným přídavným jménem jsme tyto řádné nedělní bohoslužby neozvláštnili. Objevil-li se někde termín „ekumenická bohoslužba“, není to naší vinou ani zásluhou.

Co se Českobratrské evangelické církve jako celku týče, již v roce 2005 přijal 31.synod dokument, kde se m.j. píše: Sexuální orientace není určujícím měřítkem pravého lidství… Tímto měřítkem je podle zvěsti Nového zákona pouze Kristus sám, pravé lidství je v něm darované. To zřetelně otevírá cestu k přijetí homosexuálů v církvi: sexuální orientace není tím, čím by měl být člověk poměřován, podle čeho prověřován a hodnocen. Jsem rád, že sloužím právě této církvi a s jejím stanoviskem k homosexualitě se ztotožňuji.

Nesdílím dojem vás některých, že stačí držet se Bible, kde je homosexuální chování označeno jako za ohavnost. Ano, v zákoně Mojžíšově to tak stojí, stejně jako je za ohavnost označeno pojídání vepřového masa či mořských plodů. V Mojžíšově zákoně je i předepsána povinnost zabít toho, kdo by v sobotu sbíral dříví. Jako ti, kdo věří, že v Kristu je zákon naplněn a v něm všechno naše lidství nově ustaveno, nemůžeme biblické příkazy a zákazy přijímat jako přímé pokyny pro nás (natož bič na druhé lidi), ale budeme s pomocí Bible jako naší hlavní pomůckou a s prosbou o dar dobrého svatého Ducha hledat, co máme a nemáme dělat dnes, aby to bylo podle vůle Boží a v souladu s Ježíšovým přikázáním lásky.

Z tohoto našeho hledání a objevování zásad a pravidel křesťanské etiky sexualita nemůže být vyňata. Cítím spolu s vámi, že osvobození sexuality od všech tabu je ničivé pro naše lidství, a že ani zdaleka nemůže být všechno dovoleno. Sexualita vyžaduje jemné zacházení, rozlišování mezi veřejným a intimním, mezi dětstvím a dospělostí, mezi touhou a potřebou. Náležité užívání sexuality není možné bez sebekázně a ochoty k odříkání. Sexualitě se nejlépe daří ve věrném a trvalém vztahu, kde spolu dvě lidské bytosti snášejí dobré i zlé. Kam až, do jakých důvěrností smí zajít sexuální chování homosexuálně orientovaných jedinců, si netroufám určit a řekl bych, že mi do toho nic není. Vím ale, že i homosexuální chování - stejně jako heterosexuální - může být skutečně perverzní, deviované, degradující lidství toho, kdo se stal terčem ať již brutální či rafinované sexuální agrese.

Sdílím s vámi - a to i s některými homosexuálně orientovanými bratry a sestrami v Kristu - vaši nelibost nad konáním „Pride parade“ v ulicích Prahy. Homosexualita - stejně jako heterosexualita - není nic, s čím bychom se měli veřejně chlubit. Ale jestli něco dnes narušuje jemné předivo zdravých vztahů mezi lidmi, včetně rodiny, toho zatím nejosvědčenějšího modelu lidského soužití, tak to není jeden průvod městem. Moje vnučky bydlí ve středu města v domě, kde se nad vchodem skví obrovský poutač „Sexshop“. Jak byste odpověděli čtyřletému dítěti na otázku, co že to v tom obchodě prodávají? Tuším, že tady o sobě dává vědět hrůzné deviantství dnešní doby, totiž komercializace všeho, i sexuality.

Autor je evangelický farář.

V rubrice Aeropag Christnet zveřejňuje osobní názory. Články nejsou oficiálním vyjádřením redakce.