V zimním semestru roku 2010 jsem v rámci výměnného programu Erasmus měl možnost studovat na Kypru a blíže poznat světlé i stinné stránky této mnohdy opomíjené země. Se svými postřehy a dojmy bych se v následujících řádcích rád podělil i se čtenáři Christnetu.

Z historie rozděleného ostrova

KyprAčkoli je rozloha ostrova poměrně malá, jeho dějiny jsou dosti bohaté a pestré. V jeho držení se vystřídali Řekové, Římané, Byzantinci, Francouzi, Benátčané, Osmané i Angličané. A každý národ a kultura zde zanechaly své stopy. Většinovými obyvateli ostrova však zůstávali Řekové, což platí až dosud. Co se náboženství týče, v době, kdy Kypr spadal pod Byzantskou říši, zapustilo zde hluboké kořeny pravoslaví. Víru ani moc patriarchů se nepodařilo zlomit ani během třísetleté doby, kdy ostrov opanovali Osmanští Turci. Ti ostrov dobyli roku 1571 na Benátkách. V počátcích si Turci počínali dosti krutě a panovačně, postupem času se ale ustálil jakýsi modus vivendi, kdy Turci začali Řeky i pravoslaví tolerovat za cenu jejich loajality a zvláštních daní. V té době také docházelo k přeměně značného množství ortodoxních chrámů na mešity. Tomu se nevyhnuly ani dvě překrásné katolické gotické katedrály v Nicosii a Famagustě (dědictví z dob, kdy ostrov opanovali Francouzi). V roce 1878 získali Kypr Britové, kteří ho opanovali až do roku 1960, kdy ostrov získal nezávislost.

Kyperská religiozita

KyprRoku 1974 došlo k okupaci severní části ostrova Tureckem. Údajně proto, že se Turci obávali připojení Kypru k Řecku. Předtím na ostrově existovala pouze malá skupina tzv. kyperských Turků, kteří povětšinou praktikovali islám. Dominantní Řekové se naopak hrdě hlásili, a dodnes z drtivé většiny hlásí, k pravoslaví. Když se člověk rozhlédne po periferii bouřlivě se rozvíjející Nicosie, spatří spousty novostaveb pravoslavných kopulovitých chrámů, které se dodnes staví v byzantském slohu. Bohoslužby jsou běžně reprodukovány i na chrámová nádvoří, neboť ne všichni se během bohoslužeb vtěsnají dovnitř. Víra je pro tamější obyvatelstvo něco naprosto přirozeného a ateisty bychom tam hledali jen stěží. Dle mého názoru za to částečně vděčí i faktu, že Kypr se (podobně jako Polsko) neustále ocital v existenčním ohrožení a církev zde působila jako de facto jediný nositel řecké kultury a jejich hodnot. Ikony jsou zde všudypřítomné. V autobusech, v kancelářích univerzitních profesorů, na úřadech, v ulicích, v obchodech i dílnách.

KyprOstatní vyznání (kromě pravoslaví a islámu) jsou na ostrově zastoupena minimálně. V Nicosii však nalezneme i katolický, maronitský či anglikánský kostel. Stejně tak i evangelický sbor. Pro katolickou menšinu byla nepochybně významnou událostí návštěva Benedikta XVI., která se zde uskutečnila začátkem června minulého roku. Dodnes ji připomíná transparent na tamějším kostele sv. Kříže. Katolické farnosti jsou na celém Kypru pouze čtyři. V Nicosii spravují kostel i s přilehlým areálem františkáni. Místo zároveň slouží jako vatikánská nunciatura. Návštěvníky bohoslužeb v tamějším kostele tvořili z drtivé většiny cizinci, zejména lidé z Indonésie, kteří na Kypr jezdí za prací. Proto i takřka veškeré bohoslužby probíhaly v angličtině. Českou republiku mi v kostele připomínala kopie Pražského Jezulátka, která zdobila jeden z postranních oltářů.

Hlavním problémem zůstává turecká okupace

Nicosia je poslední rozdělené hlavní město na světě. Středem města (stejně jako celého ostrova) se táhne tzv. zelená linie, která ostrov dělí na Kyperskou republiku a Tureckou kyperskou republiku (uznávanou pouze – světe div se – Tureckem). V centru města tvoří linii demilitarizovaná zóna tvořená množstvím neobývaných a chátrajících bloků domů, skrze něž vede pouze v jediném místě celní koridor, na jehož obou koncích jsou jak turecké, tak řecké patroly.

K návštěvě okupované části Kypru je nutné vízum. Pokud nejste Řek, není problém ho obdržet. Turci turisty velmi vítají. Pokud Řekem jste, okamžitě vyvoláte podezření, proč se tam chystáte. Moji přátelé mi vysvětlili, že takřka žádný kyperský Řek na okupovanou stranu ostrova nejde právě proto, že by musel ukazovat pas a dostat vízum. Ale proč by to dělali, když jdou vlastně na své území? Formálně je totiž ostrov stále jednotný a pro Řeky by byla tato procedura velmi ponižující a bezděky by skrze ni souhlasili s okupací svého ostrova.

Dobří lidé, drsné klima

KyprLidi, které jsem na ostrově blíže poznal, na mě působili dobrosrdečně a velmi nápomocně. Vycházeli mi vstříc jako studentovi i jako turistovi. Když jsem se zeptal na cestu, často mě tam odvezli, aniž by byli svolní za to cokoli přijmout. A podobných zážitků by se našlo více. Na co bych si tam ale nikdy nezvykl, bylo permanentně horké počasí. Ostrov je tvořen až na pár výjimek kamenitou polopouští, kde je minimum zalesnění. Řeky zde takřka nenajdeme a jedinou zásobu pitné vody vytvoří několik málo dešťů v zimním období. Často se stává, že je ostrov odkázán na dodávky vody z Řecka.

Celkově jsem velmi vděčný, že jsem mohl alespoň na čtyři měsíce okusit jinou kulturu a zemi. Odnesl jsem si odtamtud neopakovatelné zážitky a zkušenosti. Zároveň s přihlédnutím na všechny problémy a klimatické obtíže, kterými ostrov trpí, jsem si ale také uvědomil, jaké je to štěstí žít v našich geografických podmínkách.

Foto: Autor

1. Kyperská krajina
2. Katolický kostel sv. Kříže v Nicosii
3. Interiér mešity Lala Mustafa Pasha ve Famagustě, původně katedrály sv. Mikuláše
4. Epochu britského protektorátu dodnes připomínají typické poštovní schránky