Opoziční hnutí, které svrhlo vládu plukovníka Kaddáfího, již ovládá téměř celou Libyi. Komunity libyjských křesťanů přijímají poslední zprávy o blížícím se konci bojů a násilností na jedné straně s úlevou, ale na straně druhé také s nejistým očekáváním. Jaké bude jejich postavení jako křesťanské menšiny v zemi s novou vládou? Dokonce i pod Kaddáfího krutovládou měly totiž svá práva zaručeny.
Dvojznačná a neurčitá prohlášení představitelů katolické církve ve Vatikánu nebo tripolského biskupa Giovanni I. Martinelliho navíc naznačují budoucí možné komplikace ve vztazích mezi vedením katolické církve a Dočasné národní rady. Právě Rada bude formovat příští libyjskou vládu.
Předminulý pátek proběhly první mše v kostele Sv. Františka od propuknutí bojů o Tripolis. Boje začaly kolem 20. srpna. Kostel Sv. Františka je jediným katolickým kostelem v libyjském hlavním městě.
„Všude kolem nás probíhaly těžké boje, měli jsme strach,“ řekl P. Magdy Helmy z Egypta a poukázal na vnější zeď kostela posetou dírami po kulkách. P. Helmy je jeden ze tří františkánských řádových bratří, kteří byli kvůli bojům odříznuti v areálu kostela.
Ze společenství čítajícího původně kolem 5000 věřících se zmíněných pátečních mší zúčastnilo méně než 200 lidí. Většina z bývalé i stávající komunity byli a jsou námezdní dělníci z různých rozvojových zemí. Ti v důsledku bojů Libyi různými cestami opustili, nebo se ze strachu skrývají. Druhá varianta platí zejména pro migranty ze subsaharské Afriky, kteří jsou často podezřívání z toho, že byli Kaddáfím najati jako žoldáci k potlačení povstání. Jsou mnohdy na ulicích osočováni a napadáni.
Změny k lepšímu?
V kostele Sv. Františka, jenž byl dlouhodobě jakýmsi nízko-prahovým střediskem a útočištěm pro migrující dělníky zejména z Nigérie a Ghany, panuje stísněná atmosféra. „Nemůžeme se v těchto dnech ani volně pohybovat ve městě bez toho, aby nás okolní obyvatelstvo z něčeho nepodezřívalo. Tohle tedy značí, že se věci v Libyi mění k lepšímu?“, ptá se Ernest Amoakwah z Ghany. Ernest pracuje jako praktický lékař na klinice zřízené při kostele. V červnu biskup Martinelli prohlásil, že Tripoli „je už bombardováním vyčerpané“ a zopakoval také výzvu papeže Benedikta XVI. ohledně vyhlášení příměří a vyjednávání při řešení libyjské krize.
Maltský rodák P. Daniel Farrugia, jehož páteční kázání rovněž poukazovalo na potřebu příměří a znovu navázání zpřetrhaných vazeb, řekl, že postoj biskupa Martinelliho byla přirozená reakce na bratrovražedné násilí. „Nezáleží na tom, jestli se jedná o bombardování nebo pozemní boje. Když vidíme obyvatelstvo vyděšené, nelíbí se nám to. Martinelli se zde narodil a tuhle zemi má rád nade vše. Chtěl najít cestu dialogu.“ P. Farrugia také dodal, že biskup Martinelli je připravený v nové Libyi nadále vykonávat svoje povolání.
Někteří z respektovaných místních muslimských představitelů, jako například duchovní Abdul Razak Msherab z mešity Bin Nabí ale vyslovili svůj názor, že pokud se představitelé katolické církve ve Vatikánu kriticky nevysloví k násilnostem páchaným Kaddáfího režimem během bojů, mohlo by to být v příštích vzájemných vztazích katolické církve a nové libyjské vlády na překážku.
Z The Tablet přeložil Jiří Procházka.
Foto: http://www.catholicinlibya.com
